Obrátil jsem se na vás s požadavkem poskytnout Rudému právu rozhovor. Jak vidím, nejste proti, ačkoliv – jak soudím – určitě nemáte list ústředního výboru mé strany dvakrát v lásce.
Rudé právo o mně moc dobře nepsalo. Teď ale není čas na rekriminaci minulosti, teď musíme myslet na budoucnost. Vítám, že mne Rudé právo o rozhovor požádalo, protože bych rád jeho prostřednictvím členům komunistické strany něco řekl.
Dobře, ale řekněte nejprve, jaký obraz vlastně o vás RP vytvořilo – neskutečný, nereálný?
Pokud jde o obraz, který o mně utvořilo Rudé právo, tak je to taková, řekl bych, nabobtnalá černá kronika. Ale jaký je můj obraz skutečný, to musejí říct lidé, kteří znají mne i mojí práci a kteří nejsou předpojatí.
Co myslíte, je možné, aby v této zemi vedli mezi sebou otevřený dialog lidé rozdílných politických názorů, tedy konkrétně třeba vy, který zřejmě s Marxem nechcete mít nic společného, a já jako komunista, a vůbec, jste svým přesvědčením sociální demokrat, či antikomunista bez blíže vyhraněného ideologického zaměření?
Já se nehlásím k žádné ideologii, doktríně nebo předem hotovému a někým jiným vypracovanému světovému názoru. Nezdá se mi ani, že bych patřil k tomu či onomu konkrétně profilovanému a ideologicky sebevymezenému politickému hnutí. Jsem prostě na straně pravdy proti lži, na straně smysluplnosti proti nesmyslu, na straně spravedlnosti proti nespravedlnosti, na straně pořádku proti nepořádku.
Řekněte, čím je vlastně Občanské fórum. Něco jste na toto téma řekl ve vašem nedělním televizním vystoupení, ale mě to osobně zcela neuspokojilo. Nevydáváte se za něco jiného, než ve skutečnosti jste? Tedy nikoli, že jste dobrovolné sdružení občanů a samostrukturalizace společnosti, ale spíše, a na mě to tak působí, zárodečná buňka politické strany, blíže ještě neurčeného ideového charakteru?
Já osobně, ale nejen já osobně, ale všichni zde v Laterně Magice, kde sídlíme, se shodujeme na tom, že Občanské fórum je opravdu fórum. Fórum původně znamená náměstí, kam může přijít kdo chce, a říci, co chce. Aby nemluvili všichni najednou, a tedy nikoho nebylo slyšet, musí to ovšem někdo koordinovat. To, co tu děláme, je improvizovaný a dramatický pokus o jakousi koordinaci lidového hnutí a společenského pohybu, zrcadlícího nedůvěru ve všechny existující struktury a společenské organizace.
Některý čtenář vám může namítnout, že ve vás vidí samozvaného mluvčího.
Kdyby tomu tak bylo, tak by se k nám lidé tolik nehlásili. Bez Občanského fóra a jeho koordinačního centra by vznikla nebezpečná situace pro celou společnost, protože by hrozilo nebezpečí různých konfrontací a konfliktů. Občanské fórum zároveň znamená schopnost jakési akční jednoty v krizových situacích...
Víte, co mě zaráží? To, že zatím ve veřejném životě na různých mítincích a shromážděních včetně, ne-li především, na Letenské pláni slyšíme pouze monolog. Jeden byl vystřídám druhým, říkám si. Anebo mě uši klamou? Nebojíte se, že by se časem mohla historie opakovat?
Ten dojem nemám. V těchto chvílích, kdy zde hovoříme, jsou zástupci Občanského fóra na jednáních v Orientálním salónku Obecního domu s členem předsednictva ÚV KSČ a dalšími členy ústředního výboru. Občanské fórum nikoho z veřejného života nechce vylučovat a samozřejmě počítá se všemi komunisty. Těch komunistů je tuším 1 700 000.
Jaký je vůbec váš vztah ke komunistům, ke členům KSČ?
Je mezi nimi jistě bezpočet chytrých, nadaných, produktivních lidí, kteří museli po desítiletí mlčet tak, jako museli mlčet všichni nekomunisté.
Jaký jste vlastně člověk? Jste tolerantní k jiným než vlastním či příbuzným národům? Řekněte, připustíte jinou pravdu než vlastní?
Kdyby mohly v posledních dvaceti letech vycházet v naší zemi mé knihy, veřejnost by věděla, kdo jsem. Že jsem tolerantní a po jakém světě toužím. V tuto chvíli asi není čas na to, abych to tu vysvětloval.
Proč ve vašem programu nepadlo slovo socialismus?
Protože v československém jazykovém kontextu to slovo ztratilo smyl. My prostě nevíme, co znamená. To slovo by se muselo nejprve nově definovat, stalo se totiž zaříkadlem. Všechno, co se vládnoucí skupině nelíbilo, co jí bylo nepohodlné, co si počínalo svobodně, nazvala antisocialistickým. A sama sebe identifikovala se socialismem.
Co myslíte, má být naše společenské zřízení nadále socialistické, či nikoliv?
Na to nemůžu odpovědět právě proto, že nevím, co to znamená nebo co vy tím myslíte. Já vám mohu pouze říci, jaká je moje představa. A vy sám posuďte, jestli to nazvete socialistické, nebo ne. Podle mého mínění bychom především a hlavně měli být k sobě navzájem slušní, laskaví, napřímit se, začít se svobodně chovat, myslet i na druhé, nejen na sebe. Myslet na věci obecné.
Jak si onen systém představujete?
Jako systém demokratický a pluralitní, a to ve sféře politické i hospodářské. Praxe potvrdila, že zárukou prosperity hospodářské je autonomie hospodářských subjektů, tedy jejich pluralita, která není bez plurality politické myslitelná.
