LN Vaší nejslavnější bitvou je D8 z Prahy do Ústí. Proč ji ještě vedete?
Tam jsme se o změny snažili už od roku 1994, ovšem dlouho a bezvýsledně. Ještě koncem roku 2004 jsme navrhli, že připustíme stavbu dálnice z obou stran a za to se vybuduje tunel Kubačka, dlouhý tři a půl kilometru. Tento kompromis odmítli krajští zastupitelé, že prý se spěchá a že by to bylo drahé. Od března 2005 je naším cílem už jen účast na rozhodování, hlídáme, aby ekologické parametry byly nadstandardní a rozhodovalo se podle zákona.
Miroslav PatrikZakladatel a první předseda Dětí Země je ročník 1963. Na brněnské přírodovědecké fakultě vystudoval geochemii a geologii. V rámci Dětí Země se specializuje na dopravní politiku. Kromě boje o podobu dálničního obchvatu Plzně se profiloval hlavně opozicí vůči stavbě dálnice D8, která spojuje Prahu s Ústím nad Labem a s německou dálnicí na Berlín. |
Prosazovali jsme aspoň dílčí zlepšení: kolik stromů vysázet náhradou za ty vykácené. Jestli tam budou ekodukty, aby se nevybetonovávaly potoky a nesázely nepůvodní druhy dřevin. Už to, že jsme účastníky řízení, navodí psychologicky situaci, kdy úřady samy radši navrhnou ekodukt dopředu, protože předpokládají, že my ho navrhneme taky a pak se na tom budeme točit – odvolání, soudy.
Jestli mají na D8 stát protihlukové stěny, tak já je budu chtít třeba dřevěné. Chápu, že pro veřejnost je to maličkost, jestli jsou dřevěné nebo plastové. Ale mně to není jedno, já lpím na tom, aby ty stěny v chráněném území byly dřevěné, měly nějakou plochu třeba z plastu, který bude recyklovaný. Já si pak už můžu vyhrát, jaké parametry ty stěny budou mít, protože chci, aby to bylo pěkné a funkční.
LN Takže vy povyšujete své estetické zájmy nad zájmy lidí v okolí, kterým přes vesnici zbytečně jezdí kamiony?
Ano, správná otázka. V tom řízení my hájíme ochranu přírody, investor hájí svůj zájem to postavit a představitel obce hájí zájem občanů. Všichni účastníci hájí svoje zájmy a já nemůžu za to, že místní občané, kteří mohli být účastníky řízení, nehájili své zájmy.
LN Lidé musí pod okny strpět provoz, který by jinak šel po dálnici. A vy se staráte o to, jestli jsou stěny z recyklovaného materiálu.
Tak prostě jsou napsané zákony. Já mám právo se odvolat, a proč by měl někdo mé občanské právo omezovat? To je, jako když máte správní řízení, protože vás chytli v autě, že jste pil, a dají vám pokutu sto tisíc. Vy se odvoláte a já vám řeknu: proč se odvoláváte, měl byste to uznat.
Každý zájem, který ta která skupina hájí, je vždycky na úkor něčeho jiného. Podle mě je to přiměřené, řízení se protáhne o pár měsíců, není to nepřiměřený zásah do práv těch lidí. Berme to tak, že dálnice D8 není nic výjimečného. Po celé republice trpí lidi autama, a kdo se o to stará? Proč je výjimečná situace v Habrovanech, a ne ve Frýdku-Místku? Odmítám tvrzení, že občané konkrétní vesnice musejí trpět, když využívám své právo.
LN ... co když v té vesnici přejede auto člověka? On ztratí právo na život, protože vy jste uplatnil právo na představu, jak má vypadat protihluková stěna.
Mrtvých je 1200 za rok, to byste si musel brát jeden případ za druhým. Nelze připustit, že omezíme občanská práva, protože zrovna v tomto případě je ten člověk nevinný a sejmulo ho auto. Viníkem je řidič, ne zákon o správním řízení.
LN Pořád je na porušení toho vašeho práva méně bolestivý pohled než na přejetou mrtvolu. Podle studie ČVUT zaviní provizorium na D8 tři mrtvé ročně.
Tu studii bych vám tu mohl během půl hodiny shodit, jak je nekvalitní. Ještě před dvěma lety stejní lidé operovali se sedmi mrtvými. Vytvořil se dojem, že D8 je něco výjimečného, ale problémy s dopravou má celá republika. I jinde jsou lidi s dopravou nespokojení, mají jen tu smůlu, že o nich se nepíše.
Vy se mě ptáte, proč se účastním procesu, když je tam mrtvý člověk. Jenže projektová organizace připravuje dokumentaci třeba osm let. Proč to neudělala za tři roky? Jim nevadí ti mrtví? Úředník pak rozhoduje třeba rok. Jemu nevadí ti mrtví? A pak přijdu já, mám patnáct dní na vyjádření, a my zdržujeme! Padesát procent času to visí na investorovi, čtyřicet procent na úředníkovi, já mám deset procent.
Celý rozhovor s Miroslavem Patrikem vyšel v sobotním vydání deníku
