Lidovky.cz: Řídit tuny oceli je velká odpovědnost. Nastupujete na první samostatnou jízdu v situaci, kdy v neděli málem došlo k tragické nehodě u Kolína (více čtěte ZDE). Čeho se před jízdou nejvíc obáváte?
Doufám, že se bude jednat o běžnou jízdu a doprava bude fungovat hladce. Přála bych si, aby šlo o jednu z těch jízd, kdy si v práci připadám, jako když jsem vyrazila na výlet.
Lidovky.cz: Budete jedna z pěti strojvůdkyň v Česku. Jaká byla vaše poslední příprava?
V pondělí jsem měla první samostatnou směnu. Jedná se o dva vlaky, které povezu večer do Prahy (rozhovor vznikal v pondělí dopoledne, pozn. red.). U této jízdy mě uvede ještě náš strojvedoucí instruktor, a v úterý vyjedu ráno z Prahy do Bohumína už zcela sama. Úterý je pro mě dvojnásobný důvod k oslavě, jelikož slavím také narozeniny.
Lidovky.cz: Čím jako by měl podle vás disponovat správný strojvedoucí?
Správnému strojvedoucímu by neměla chybět rozvážnost, klid a vyrovnanost. Teprve ale začínám, takže nejsem ta pravá, co by to měla posuzovat.
HELENA ZÁLESKÁ
|
Lidovky.cz: Jako jedna z pěti strojvůdkyň se řadíte mezi rarity české železnice. Na jakých trasách vás cestující potkají?
Mezi Bohumínem a Prahou a mezi Prahou a Starým Městem u Uherského Hradiště.
Lidovky.cz: Kolikrát za den vlak otočíte?
Jednou nebo dvakrát. Záleží, jakou mám směnu. Víckrát to ani nestihnu (směje se).
Lidovky.cz: A teď poraďte. Jak se žena stane strojvůdkyní?
Byl to dlouhý proces. Začal v roce 2012, kdy jsem se začala připravovat na zkoušku k získání Licence strojvedoucího u drážního úřadu. Před a po získání licence jsem věnovala většinu svého volného času přípravě na práci strojvedoucí. Seznámila jsem se s různými řadami lokomotiv, docházela jsem na konzultace ke strojvedoucím ohledně dopravy a seznámení s tratí. Navštěvovala jsem depo, ve kterém probíhala údržba naší jednotky Flirt, kterou jsem tam začala poznávat. Zkrátka, pohybovala jsem se v drážním prostředí. Po období samostudia, které trvalo přibližně rok a půl, jsem získala důvěru naší firmy, která mi umožnila start mého oficiálního zácviku na strojvedoucí.
Lidovky.cz: Samotný zácvik tedy trval jak dlouho?
Započal začátkem března tohoto roku, takže čtyři měsíce. Byla jsem přidělena k jednomu z našich nejzkušenějších strojvedoucích, Tomáši Schupplerovi. Ten mě naučil vše, co umím. Samotný výcvik jsem završila úspěšným vykonání zkoušky na Osvědčení strojvedoucího.
Lidovky.cz: Nemáte obavy z mužského kolektivu? A jak se vaši kolegové dívají na to, že mezi ně přijde žena?
S mužským kolektivem nemám vůbec žádný problém, spíš je mi sympatičtější než ten ženský. Jsem si ale vědoma, že pro některé muže může být nepříjemný fakt, že se žena pustila do typicky mužské práce. Nicméně chci zdůraznit, že tuto práci dělám proto, že mě nesmírně baví. Nic jiného v tom není.
Lidovky.cz: Strojvedoucích, tím spíše mladých, je na českých tratích obecně málo. Proč podle vás není o tuto pozici zájem?
Některým třeba přijde tato pozice nedosažitelná. Opravdu nevím, proč je málo mladých strojvedoucích, sama se tomuto faktu dost divím. Šla jsem si za svým snem, který se mi splnil...