LN: Určitě se Vás na to ptali už tisíckrát, ale jaký to je pocit mít na hlavě a v hlavě tykadlo?
Těžko se to popisuje, je to úplně něco nového, odlišného. Jsou to vibrace uvnitř lebky, v kostech, nedá se to s ničím srovnávat. Jako bych cítil barvy přímo fyzicky, jako zvláštní druh zvuku. A to včetně například infračervené. Je to úplně nový pocit.
LN: Můžete to přirovnat k něčemu z běžných smyslových zážitků?
Miluj robota svého. Soužití s kyborgem bude normální, říkají vědci |
Ne, je to úplně nový smysl. Jakoby jste vysvětloval čich a pachy někomu, kdo nic necítí. Není nic k čemu přirovnáte vnitřní vibrace uvnitř vaší lebky, které se mění podle barev. Když je to červená jsou nízké, v případě infračervené ještě nižší. Naopak vyšší frekvence jsou u barev jako je modrá či fialová.
LN: Když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí celou směsici barev. Jaké jsou vibrace pak?
Podle dominantní barvy. Takové je mnou zvolené nastavení. Mám ale internetové připojení, takže mi lidé z celého světa mohou posílat barvy, které přede mnou zrovna nejsou. Můj smysl pro barvy má tedy mnohem širší rozměr než běžné lidské smysly.
LN: Není to strašidelné, že má někdo cizí přístup do Vaší hlavy?
Chtěl jsem mít „oko“ na každém kontinentu. Jde proto o pět přátel na pěti různých kontitnentech, konkrétně v Austrálii, Japonsku, USA, Velké Británii a Gambii. Jsou to lidé, které znám, kterým jsem dal přístup skrz speciální mobilní aplikaci. Není to tak, že by moje hlava byla veřejný internetový portál.
LN: Zatím to bylo Vaše rozhodnutí. V blízké budoucnosti ale nemusíte být s anténou v hlavě zdaleka jediný. Není na čase začít řešit legislativu týkající se kyborgů?
Zaměstnanci si nechali dát do ruky čip. Zaplatí s ním svačinu nebo otevřou dveře |
Každý by měl mát právo se „designovat“. Přesto zatím lidé nemají možnost nechat si implantovat antény nebo senzory, protože různé zdravotní a etické komise říkají, že to není nezbytné. Někdy je to klasifikováno jako mezidruhová operace, které jsou zakázány. Rozhodnutí o tom, jaké chce senzory nebo jaké orgány si nahradí, ale přísluší každému jednotlivci. To by se mělo změnit v první řadě, to je nejdůležitější. V některých zemích už je dnes legální změna pohlaví, takže věřím, že brzy dojde i na lidi jako já.
V návaznosti na to je pak třeba zajistit i to, aby tato zařízení byla stoprocentně v majetku člověka, v němž jsou naimplantována, aby měl plnou kontrolu nad jejich provozem i vygenerovanými daty. S tím souvisí i kontrola nad tím, kdo má přístup do mého těla. Kdyby například nyní někdo hacknul můj systém, vlezl mi do hlavy a začal mi posílat barvy, není to právně postihnutelné.
LN: Proč jste měl problém s etickou komisí? Od přírody jste barvoslepý, takže to je v podstatě opravení poškozeného smyslu, nebo ne?
Lidé říkají, že vidět pouze v šedém spektru je problém. Já si to nemyslím. Vidím lépe na dálku, vidím lépe v noci, lépe rozpoznávám tvary, lépe rozpoznávám maskování. Tedy věci, se kterými mají lidé vidící barvy problémy. Mým cílem proto ani nebylo nahradit něco chybějícího, ale vytvořit úplně nový smysl, a to se povedlo. Zachytím i infračervené či ultafialové světlo, které lidé sami nerozpoznají. Z toho důvodu s tím komise měla problém.
LN: Právo rozhodovat o svém těle je jedna věc. Ale co kdyby si někdo například nechal voperovat do oka kameru a tu pak zneužíval ke šmírování, pořizování materiálů o dalších lidech a podobně?
To jsou dvě rozdílné věci. Jedna je právo nechat si naimplantovat do oka kameru, druhá jsou pravidla užívání, právo na ochranu soukromí a tak dále. Stejně jako máte právo mít oči, ale nemáte právo s nimi shlížet tajné materiály. Stejně jako máte právo mít uši, ale nemáte právo s nimi poslouchat tajné rozhovory. Tedy stejně jako nyní legislativa ošetřuje využívání našich smyslů – přírodních senzorů, tak bude ošetřovat i využívání senzorů. Člověk nemá být trestán za to, že má nějakou takovou schopnost, ale za to, že ji používá nesprávně.
LN: Jak na Vás reagují lidé na ulici?
Nemocní a senioři se v blízké budoucnosti stanou prvními kyborgy |
Samozřejmě že pokud máte nové orgány implantovány viditelně jako já, vždycky se budou lidí dívat a ptát se, stejně jako se to stává mně, kdykoliv vyjdu na ulici. Někdo je tím znechucen, někdo je skeptický, někdo je tím fascinován a někdo to obdivuje. Zajímavé je, jak se postupně mění představy oč vlastně jde. Z počátku si lidé mysleli, že to je svítilna, pak mikrofon, GoPro kamera, hands-free, selfie tyč. Mění se to s vývojem technologií a společnosti, takže v budoucnu to bude stále běžnější, až to přestane vyvolávat vzruch úplně.
LN: Dostáváte se do situací, kdy je Vám toto zařízení na překážku?Je pravda, že v současnosti se musím vyhýbat některým situacím. Například opilým lidem, protože chtějí za anténu tahat. Nerad se také pohybuju kolem škol, protože děti dokáží být opravdu otravné, když vidí někoho s anténou na hlavě. Vyhýbám se demonstracím a podobným akcím, kde by policisty mohlo znervózňovat, kdyby si mysleli, že je někdo natáčí.
LN: Na základě toho, co jste už zažil, myslíte, že společnost jednou přijme kyborgy a lidi s viditelnými implantáty?
Bude asi záležet vždy na konkrétní zemi. Stejně jako se někde mohou pohybovat transvestité a lidé po změně pohlaví, zatímco jinde by je ukamenovali, tak na tom budou i lidé s technologickými implantáty.
LN: Kdo vyvinul Vaši anténu?
Já spolu s několika přáteli. Některé z nich, především lékaře, který pak následně provedl i operaci, z pochopitelných důvodů nemohu jmenovat.
LN: Je vylepšování lidí jen o fantazii nebo existuje hranice, která by se neměla překračovat?
Čeká nás invaze robotů. Musíme se řídit tím, co říkal Baťa, radí bankéř Kysilka |
Každé tělo má své limity a ty by neměly být překračovány. Třeba já, až budu starý, nechám si implantovat ocas, protože nechci padat. A myslím si, že by to bylo vohodné řešení pro všechny, kteří chodí o holi a nemohou proto například zároveň používat své ruce.
LN: Jakým směrem se budou implantáty vyvíjet?
Směrem pryč od technologií. Mým cílem je, že moje anténa bude jednou vytištěna na 3D tiskárně z mé vlastní DNA. Nové orgány by tedy měly být stoprocentně organické a stoprocentně kompatibilní s jejich nositelem. Senzory nebudou žádné umělé čipy, budou přidávány přímo genů, takže budou i dědičné. Bude to zrod zcela nového druhu. To je ale vzdálená budoucnost. Co se mého cíle týká, bavíme se v horizontu pár desítek let.
