Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bankéř u Rotschildů i levicový lidumil. Kdo je muž, který chce vládnout Francii

Ekonomika

  13:00
PAŘÍŽ - Příštím francouzským prezidentem by se mohl stát reformátor hospodářství, jenž se v minulosti živil jako investiční bankéř u Rothschildů. Je jím Emmanuel Macron, který postoupil do druhého kola a jehož favorizují volební průzkumy.

Liberál Emmanuel Macron po vítězném prvním kole. foto: Reuters

Devětatřicetiletý Emmanuel Macron je po prvním kole voleb favoritem na to, stát se příštím francouzským prezidentem. Případné zvolení bývalého investičního bankéře a reformního ministra hospodářství by přitom skutečně mohlo znamenat změnu. Macron totiž platí za člověka inklinujícího k levicovým hodnotám, avšak patří k nejreformnějším ministrům, které země v posledních letech měla.

Macron působil jako bývalý ministr hospodářství za vlády odcházejícího prezidenta Francoise Hollanda. Se socialistickou vládou se ale rozešel loni v srpnu, kdy podal demisi.

Poslední televizní debata pomohla Macronovi. Zvýšil náskok nad Le Penovou

Nicméně už v dubnu téhož roku založil vlastní politické hnutí En marche! (Vpřed!). To nechce být děleno podle tradičního mustru na politickou pravici a levici. Sám Macron se považuje za ekonomického liberála s propodnikatelským smýšlením. Podle listu The Guardian nesnáší označení centrista a sám sebe označuje jako člověka „nalevo, který je otevřený pravicovým myšlenkám“.

Favorit na úřad francouzského prezidenta fandí byznysu, je proevropský a akademikům, vědcům a podnikatelům, kterým se „hůře“ dýchá pod administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa, nabídl, ať se přestěhují do Francie.

Bankéř u Rothschildů

Členem socialistické strany byl Macron mezi lety 2006–2009, kdy zároveň pracoval na ministerstvu hospodářství jako inspektor generálního finančního úřadu. Posléze však odešel pracovat do služeb Banque Rothschild & Cie, kde působil jako investiční bankéř.

Jeho jmenování ministrem hospodářství v roce 2014, kdy nahradil Arnauda Montebourga, pak znamenalo obrat v dosavadní hospodářské politice země.

Favorit francouzských prezidentských voleb Emmanuel Macron.
První setkání s Emmanuelem Macronem.

Jak uvedl list The Business Insider, zatímco Montebourg byl především protekcionistou, jenž proslul kampaní s názvem „Vyrobeno ve Francii“, která pobízela jedince k nákupu francouzských výrobků namísto těch z dovozu, Macron dodnes představuje pravý opak. Když ho v roce 2014 jmenoval do funkce tehdejší premiér Manuel Valls, musel Macron začít řešit několik vážných nemocí francouzské ekonomiky.

Bylo to tři roky stagnující hospodářství či nezaměstnanost kolem deseti procent. Vysokou nezaměstnaností však země trpí dodnes. Macron by ji rád snížil na úroveň sedmi procent.

Reformní legislativa, která znamenala více probyznysové směřování země, dokonce nesla jeho jméno „Loi Macron“ neboli zákon Macron. Cílem bylo jediné. Deregulovat již tak zákony zatíženou a zkostnatělou francouzskou ekonomiku. Například obchody dostaly možnost mít otevřeno více nedělí v roce.

Vadí 35 hodin práce týdně

Přestože byl Macron hlasitým kritikem 35hodinového pracovního týdne, změna se do zákona nedostala. Nicméně pod tlakem hlavně zahraničních firem uvolnila vláda pravidla a společnosti mohou se zaměstnanci vyjednat delší pracovní dobu. V Evropě standardní čtyřicetihodinový pracovní týden ale dosud ve Francii patří do říše snů.

Ne všechna opatření Macronem prosazené legislativy byla ale v Evropě vítána. Například když 1. července 2016 vstoupil „Loi Macron“ v platnost, zkomplikovalo to podnikání zahraničním dopravcům. Těm totiž zákon uložil povinnost vyplácet řidičům za pracovní dobu strávenou na území Francie minimální mzdu, která aktuálně činí 9,76 eur na hodinu.

Francouzským podnikům ale Macron naslouchá. Když si mu například v minulosti stěžovaly na tvrdé podmínky na trhu práce či na 75procentní daň, kterou Francie zavedla u výdělků nad milion eur, dal jim za pravdu a řekl, že to bylo velkou chybou.

Ostatně ani teď se jeho ekonomický program příliš neliší od toho, co hlásal v minulosti. Stále pro něj zůstává prioritou zbavit pracovní trh rigidnosti a otevřít ho. Chce snížit náklady práce a kromě již zmíněné pětatřicetihodinové pracovní doby by také rád zrušil vysoké odstupné pro propuštěné zaměstnance.

V plánu má rovněž snížit korporátní i milionářskou daň a osekat nákladný státní aparát o 120 tisíc lidí a připravit zaměstnance ve veřejném sektoru o jistotu celoživotní práce. Ostatně to koresponduje s jeho plánem opírat se o střední vrstvy, které vidí jako zásadní pilíř demokratického systému. Ty by rád motivoval k růstu. K tomu je podle Macrona potřeba kvalitního školství, rovnosti příležitostí, ale i soběstačnosti a individuální iniciativy jednotlivců. Jeho cílem je také udržet deficit rozpočtu pod hranicí stanovenou Evropskou unií, která činí tři procenta.

Autor: