Prý je to diskriminační. Ponechme teď stranou, proč například věk zohlednit lze, a pohlaví ne, a podívejme se na jeden konkrétní dopad. Týká se naší penzijní reformy.
Podle vládního návrhu by totiž v okamžiku odchodu do důchodu naše naspořené prostředky měla převzít životní pojišťovna a vyplácet nám z nich doživotní rentu. Její výši by stanovila mimo jiné také podle očekávaného věku dožití. A ten se pro muže a ženy výrazně liší. Konkrétně pokud budeme počítat s odchodem do důchodu v 65 letech, pak by si průměrný muž užil důchodu 9 let, zatímco průměrná žena 15 let.
To znamená, že při stejném množství úspor by muž měl měsíční rentu přibližně o dvě třetiny vyšší. Pobíral by ji ale kratší dobu a za celý důchod by dostal stejně jako žena. Pokud ale bude muset pojišťovna tento faktor ignorovat, bude to znamenat, že měsíční renta bude pro oba stejná. Věk dožití však žádný soud sjednotit nedokáže, a v důsledku tak ženy dostanou vyplaceno více, než si naspořily. A to z prostředků naspořených muži. Tolik vzývaná spravedlnost se nám z toho jaksi vytratila.
Nechtěným důsledkem tak bude, že si muži budou vybírat jiný způsob výplaty, než je doživotní renta, která je ale z pohledu státu nejvíce žádoucí. Pojišťovny se pak budou o muže prát, aby si naředily portfolio pro ně výhodnějšími klienty.
Jen pro úplnost, u jiných produktů, jako je například povinné ručení nebo životní pojistka, budou zase tímto antidiskriminačním opatřením penalizovány ženy, které dnes platí nižší pojistku.
