Během třiceti let obchodování získal bohatství, obdiv a pozici, kterou mu mohli ostatní "kapitáni wallstreetu" jen závidět. Stál u obřích fúzí společností Time a Warner Brothers anebo Morgan Stanley a Dean Witter, Discover & Co. Ještě nedávno radil skupině Kraft Food, která se snažila převzít konkurenčního britského výrobce čokolády Cadbury.
"Byl to skvělý taktik a byl velmi chytrý. Vlastně lidem naháněl strach," řekl bývalý manažer Lazardu Felix Rohatyn, který znal Wassersteina přes 40 let. "Vždy je velmi těžké nahradit někoho, kdo má na chod firmy tak velký vliv," dodal Rohatyn.
Bruce Wasserstein -
|
Když v šestnácti nastupoval na Michiganskou univerzitu, plánoval, že se po studiích stane novinářem. Studoval politologii a vedl univerzitní noviny. Pak ho ovšem zlákala práva, která s výborným prospěchem dokončil na Harvardu. Během studijního pobytu na Cambridgeské univerzitě pracoval na projektu pro britskou firmu zabývající se fúzemi podniků. Tam poprvé nahlédl do světa byznysu.
Po návratu do USA nastoupil do právnické firmy, záhy však už napevno zakotvil v byznysu, když začal pracovat pro akviziční skupinu banky First Boston.
Fúze a akvizice Wassersteinovi šly. Velmi rychle se propracoval do čela skupiny a v roce 1981 vydělal své bance na provizích z fúzí 75 milionů dolarů, což bylo třikrát víc než rok předtím – a dodnes to představuje wallstreetský rekord. Radil chemickému gigantu DuPont v koupi petrolejářů Conoco za 9 miliard dolarů nebo Texacu v koupi Getty Oil za 10 miliard.
Jeho sebevědomí rychle rostlo. V roce 1988 se rozhodl postavit na vlastní nohy a se svým kolegou Parellou založili společnost Wasserstein Parella & Co. Jeho agresivní styl však nevyhovoval každému. Parella opouští firmu v roce 1993 a ostatní partneři si stěžují, že Wasserstein společnost vede jako one-man show.
Kritici mu vyčítali naprosté odhodlání, jež často hraničilo s psychologickým nátlakem. Používal ho nejen proti protivníkům, ale často ho vnášel i do jednání se svými klienty, které přemlouval, aby se nevzdávali a bojovali tak dlouho, dokud oponenti nepodlehnou.
Získal si za to přezdívku "dobíječ". Je také autorem takzvané "pac-man strategie", kdy firma, které se měla původně stát cílem převzetí, nakonec "sežere" útočníka.
Dobré nabídce však nedokázal odolat ani on. V roce 2001 prodal svou firmu německé Dresdner Bank, za což inkasoval neuvěřitelnou jednu a půl miliardy dolarů.
Svoje peníze investoval do médií. Koupil New York magazine a právnické časopisy American Lawer a National Law. Nezapomínal však ani na filantropii: 25 milionu dolarů věnoval Harvardově univerzitě na výstavbu nového kampusu, což byl druhý největší dar v historii školy. Patřil také mezi největší sponzory Demokratické strany.
Lazard vyrval majitelům
Klíčová životní výzva přišla před sedmi lety. David Weill, majitel investiční banky Lazard Freres, mu nabídl vedení své firmy. Wasserstein do Lazardu přišel, když byla banka ještě ryze rodinným podnikem, založeným Weillovými předky už v roce 1848. Jeho úkolem bylo ukončit diskutabilní partnerství, pod kterým banka fungovala, a její činnost celkově zefektivnit.
Wasserstein to vyřešil útokem na Weilla. Přemluvil ho k uvedení akcií Lazardu na burzu, a banka tak po 157 letech přestala být rodinným podnikem. "Chopil se moci velmi dobře," řekl Weill v rozhovoru pro Vanity Fair. "Bál se, aby vedení nebylo příliš roztříštěné, což rychle vyřešil – odvolal mě."
Za Wassersteinova vedení si však Lazard získal svůj největší věhlas. "Pro investiční bankovnictví udělal víc než kdokoliv jiný na světě," napsal o něm William Cohen v knize Poslední magnáti: Tajná historie banky Lazard.
Wasserstein byl před týdnem hospitalizován s nepravidelným srdečním rytmem a zpráva o jeho zdravotních potížích na začátku týdne způsobila silný pokles akcií firmy. Přestože se navzdory arytmii zotavoval, ve středu zemřel. "Bruce si s sebou odnesl unikátní kombinaci velmi komplexní znalosti práva a zároveň obrovské představivosti na všechny možné druhy obchodů a fúzí, " řekl agentuře Bloomberg jeho kolega Felix Rohatyn.
Wasserstein se stal symbolem legendární éry Wall Streetu osmdesátých let, kdy byli investiční bankéři pány nad bytím a nebytím mnoha amerických korporací. "Bruce byl největší a nejlepší," řekl o něm Bryan Burrough, který napsal o násilných převzetích firem knihu Barbaři před branami. A dodává: "Pravděpodobně by vám o sobě řekl to samé".
