Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Kytary staví od 14, teď na ně hrají ZZ Top

Ekonomika

  7:00
JÍLOVÉ U PRAHY - První kytaru vyrobil Peter Jurkovič ve 14 letech a podle jeho slov se na ni nedalo hrát. Na ty ostatní se ale hrát už dalo. Kromě českých hudebníků o tom ví své třeba kytarista skupiny ZZ Top Billy Gibbons nebo Eric Clapton.

„Já jsem tehdy hrál v hudební skupině Bluesberry, jenomže jsem neměl žádnou pořádnou kytaru. Jeden známý si pak přivezl od tetičky z Ameriky právě Stratocastera. foto: MAFRA - Tomáš Krist

Perpetual motion food je termín z knihy Nadsamec Alfreda Jarryho. Znamená to něco jako doping, který žene člověka stále dopředu. Výrobce exkluzivních elektrických kytar Peter Jurkovič, který po tajemné látce, o níž nikdo neví, kde se vzala, původně pojmenoval jednu ze svých kapel, měl takové dopingy od mládí dva. Prvním byla věda. Proto 17 let pracoval ve výzkumáku v Jílovém u Prahy. A prvním byly i kytary, které v Jílovém u Prahy vyrábí přes 20 let.

„Doktor byl podnikavý už od mládí,“ vypráví Jurkovičův kamarád, který s ním několik let kytary na zakázku stavěl. „Když jako kluk neměl peníze, aby si v Tuzexu koupil džíny, jako měli ostatní, ušil si své vlastní,“ usmívá se.

ČTĚTE TAKÉ:

Ve 14 letech se Jurkovič rozhodl, že stejně jako s džínami to udělá i se svou první kytarou. „Kamarádovi tehdy koupili rodiče kytaru. Aprotože jsem chtěl taky takovou, rozhodl jsem se, že si ji postavím. Půjčil jsem si domů tu kamarádovu, abych okoukal, jak vypadá. V jedné truhlárně jsem pak přemluvil truhláře, aby mi dal dřevo, a u otce v dílně jsem si vyrobil úplně stejnou,“ vzpomíná Jurkovič a dodává, že hrát se na ni ale moc nedalo.

Druhou, tentokrát už opravdovou kytaru postavil Jurkovič v roce 1986. Vycházela z legendární elektrické kytary Stratocaster, kterou na začátku 50. let 20. století navrhl Leo Fender a na kterou hrají nejlepší světoví hudebníci dodnes.

Kytara z obýváku

„Já jsem tehdy hrál v hudební skupině Bluesberry, jenomže jsem neměl žádnou pořádnou kytaru. Jeden známý si pak přivezl od tetičky z Ameriky právě Stratocastera. Rozhodl jsem se, že musím mít taky takovou. Dlouho jsem si ji prohlížel a měřil a pak jsem ji doma v obýváku kousek po kousku stavěl. Trvalo mi to asi rok,“ popisuje Jurkovič a dodává, že problém měl hlavně s tím, kde sehnat materiál.

Legendární Fender Stratocaster, uvedený na trh v roce 1953.

Tehdy už mladý vědec pracoval ve výzkumném ústavu v Jílovém u Prahy jako veterinární parazitolog. A právě výzkumák mu k materiálům pomohl. „Potřeboval jsem například sehnat jednu důležitou součástku. Protože ale nikde nebyla, napadlo mě vzít si z ústavu velké kovové koňské jehly. Z nich jsem vyrobil, co jsem potřeboval,“ směje se Jurkovič.

Po sedmnácti letech, na začátku devadesátých let, začal podle Jurkoviče vládnout ve výzkumném ústavu systém grantů. Ten místo objevování a zkoumání přinesl rutinu, která mladého badatele a muzikanta nebavila. Rozhodl se proto kariéru vědce opustit a začít se přece jen živit svým druhým koníčkem - zakázkovou výrobou elektrických kytar.

„Věda je dobrá, ale chyběl mi nějaký hmatatelný výsledek. Začít vyrábět kytary byl ale nápad s dost nejistým koncem. Netušil jsem například, jaké dřevo se na jakou kytaru hodí, ani jak se pořádně pracuje se dřevařskými stroji. Vmístní truhlárně ale tehdy zrovna hledali čalouníka, což mi přišlo vhod. Říkal jsem si, že tam bych se mohl hodně věcem naučit. Tak jsem se nechal najmout jako čalouník,“ vypráví Jurkovič.

V truhlářské dílně pracoval dva roky. Když měl pocit, že už umí to, co potřeboval, rozhodl se pronajmout si malou dílnu na zahradě domku u hřiště v Jílovém u Prahy a založit firmu na výrobu elektrických kytar, Marcus. Tu později přejmenoval na Jurkovič Guitars.

Peter Jurkovič ve své dílně v Jílovém u Prahy.

Na rozjezd svého podnikání si Jurkovič vyčlenil pět let. Byl rozhodnutý, že pokud se jeho podnik nerozjede do té doby, s výrobou kytar zase skončí. Peníze na nákup dřeva a materiálu si půjčil od známých a místo toho, aby ojedinělé ručně vyráběné kytary prodával, začal je půjčovat.

„První kytary, které jsem postavil, jsem půjčil svým známým. Sázel jsem na to, že když poznají, jaký mají zvuk, koupí si je. Ale popravdě jsem je k té koupi ze začátku spíš ukecal,“ směje se Jurkovič.

Poté co si „Doktor“ pronajal dílnu v Jílovém, začal, nejprve sám, později s jedním ze svých studentů a manželkou Hankou, experimentovat s různými typy dřeva, tvary, laky a elektrickým osazením svých nástrojů. A stalo se přesně to, na co sázel - muzikanti si o jeho kytarách začali povídat a brzy se rozkřiklo, že pro kytaru s dobrým zvukem a za přijatelnou cenu se vyplatí zajet do Jílového. Jurkovič totiž dokázal udělat světovou kytaru přesně podle veškerých přání zákazníků, ale za zlomek ceny, než by stál originál.

Jílové u Prahy

Jílové u Prahy

„Na začátku devadesátých let jsem prodával kytaru zhruba za 12 tisíc. To bylo hodně levné,“ vzpomíná Jurkovič a dodává, že v podnikání mu pomohly i muzikantské veletrhy, kam začal jezdit. „Tam si mohl na moje kytary každý zahrát a osahat si je. Zákazníci pak rychle přibývali, takže jsme se z dílny na zahradě přestěhovali do větších prostor na náměstí,“ vypráví podnikatel, který se rozhodl místo reklamy vsadit jen na vlastní výrobky.

Kytary vyrábí z několika druhů dřeva. U každého typu přesně ví, jaký zvuk bude kytara mít. Jeho přátelé tomu říkají talent, on sám tvrdí, že je to „jenom empirie“. „Na kytary používám olši, lípu, někdy topol, ořech, mahagon a javor. Základem je nakombinovat dřevo na krk a tělo kytary tak, aby zněla, jak si zákazník přeje,“ vysvětluje Jurkovič s tím, že nejčastěji si jeho klienti nechávají vyrábět kytary z olšového dřeva.

Zakousnutý nástroj i kytara pro ZZ Top

ZZ Top

Pro část klientů je ale kromě zvuku důležité i to, jak kytara vypadá na pohled, proto Jurkovič začal spolupracovat s výtvarníkem a sochařem Stefanem Milkovem. „Mezi nejbizarnější přání, která zákazníci měli, počítám třeba to, když klient chtěl, aby kytara vypadala tak, že si jí kus ukousl vlastními zuby. Takže nám přinesl od zubaře šablonu svých zubů a my jsme podle ní vyráběli otisk v kytaře. Další ze zákazníků chtěl kytaru v barvě lahvové zeleně. Jenomže každý z nás měl jinou představu, jak lahvová zeleň vlastně vypadá. Když jsme se konečně shodli a kytaru nalakovali, přijel zákazník s tím, že takhle podle něj lahvová zeleň nevypadá, tak jsme to museli předělat,“ usmívá se Jurkovič. Se Stefanem Milkovem pak kromě nejrozmanitějších zakázek vyrobili i první reklamní dárek pro klienta více než vzácného - pro kytaristu ZZ Top Billyho Gibbonse.

„Seděli jsme v hospodě a říkali jsme si, že půjdeme na ZZ Top. Pak jsme si uvědomili, že Gibbons je sběratelem kytar, a tak jsme vymysleli, že mu jednu vyrobíme. Byla to kytara s reliéfem a po koncertě jsme za ním skutečně šli a dali jsme mu ji,“ vypráví Jurkovič a dodává, že když slavný kytarista přijel po 12 letech do Prahy znovu, zavolal mu, ať přijde na koncert, že s ním potřebuje mluvit.

„Na naši kytaru často hrál, dokonce s ní natočil i nějaký klip. Sám říkal, že je to jeho třetí nejoblíbenější kytara,“ vzpomíná Jurkovič. „Teď dělá v Texasu muzeum kytar, kde bude viset i ta naše,“ dodává.

Eric Clapton

Kromě Gibbonse pak Jurkovič věnoval kytaru i britskému zpěvákovi a skladateli Eriku Claptonovi a britskému rockovému kytaristovi Jeffu Beckovi. „Clapton pak naši kytaru vydražil za 8450 dolarů,“ usmívá se Jurkovič.

Kromě známých tuzemských muzikantů, jako je Vladimír Kulhánek, Anna K. nebo Miroslav Linhart z YoYo Bandu, a několika velkých kytarových celebrit ale k Jurkovičovi jezdili i obyčejní zákazníci. „Nejčastěji to byli mladí kluci, kteří měli kapelu a potřebovali na pohled pěknou kytaru s kvalitním zvukem. Většinou to byli kluci, co šli hned po škole pracovat, neměli rodiny, bydleli ještě u rodičů a měli dost peněz na to, aby si mohli koupit, co chtěli. Tehdy jsem měl tři zaměstnance a vyráběli jsme zhruba pět až šest kytar měsíčně. Ty nejlevnější dlouho stály pod 20 tisíc,“ vypráví biolog muzikant.

Tajemný doping

Brzy poté se ale situace změnila. Materiály začaly být dražší a na trhu přibyla nová konkurence z Číny. Ta byla pro drobného podnikatele téměř likvidační. „Z Číny se vozily kytary, které těm našim sice nemohly kvalitou a zvukem stačit, ale byly mnohonásobně levnější. Taková konkurence tady je ostatně pořád. Například v Lidlu dělají jednou za rok nebo dva akci, kdy z Číny přivezou v jednom balení kytaru, šňůru, ladičku, struny, kombo, a celé to stojí třeba 2500 korun. Tomu já s kytarou za 30 až 40 tisíc cenově nemůžu konkurovat,“ popisuje Jurkovič.

Dalším problémem podle něj bylo i to, že se změnila klientela. „Vzrostla nezaměstnanost a mladí kluci, kteří si koupili z prvních výplat jednu dvě kytary, najednou přestali jezdit. Když po škole nesehnali práci, už na pořádnou kytaru prostě neměli a koupili si raději za tři tisíce tu z Číny,“ říká podnikatel.

Mladé hudebníky sice brzy nahradila sorta bohatých podnikatelů, kteří si kvalitní kytarou chtěli splnit sny z mládí a nevadilo jim utratit za ni desítky tisíc, těch ale nebylo tolik. Tři Jurkovičovi zaměstnanci z firmy postupně odešli a „Doktor“ zůstal sám. I když několikrát uvažoval, že se vrátí zpět k vědě, nikdy to neudělal a stavět kytary nepřestal. Teď se klientela vrací a dvaašedesátiletý doktor přírodních věd kromě hraní v několika kapelách znovu ručně vyrábí desítky kytar za rok. Dopředu ho zřejmě žene tajemný doping, perpetual motion food...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!