Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Bez jejich dílů by se na oběžné dráze neotevřely solární panely

Slovensko

  13:00
BRNO - Všechny papíry na stole jsou seřazené do komínků, šanony vyrovnané, dokumenty roztříděné do pořadačů. Už jen z pohledu na pracovní stůl Pavla Sobotky a vůbec celé sídlo brněnské firmy Frentech je jasné, že detail a preciznost tady hrají hlavní roli. Aby také ne – bez součástek, které se tam vyrábějí, by se na oběžné dráze neotevřely solární panely v družicích a letadlům by se při přistání nevysunul podvozek.

Pavel Sobotka. K technice ho přitáhl zájem o hudbu, jako dítě si stavěl rádio z krystalků. Dnes je spolumajitelem nejúspěšnější české firmy ve vesmírném průmyslu. foto: Anna Vavříková, MAFRA

Frentech je dnes nejúspěšnější český podnik působící ve vesmírném průmyslu, šéf firmy Pavel Sobotka je přesto opatrný. „Já se pořád cítím v poloze horolezce na osmitisícovce, který se za konečky prstů drží na převisu a potřebuje se přehoupnout. Pak už bude na vrcholu. Ale když visíte za prsty, může se lehce stát, že uklouznete, spadnete dolů a budete rád, když to vůbec přežijete. Tak cítím i tu naši polohu,“ říká s pokorou.

K technice ho to prý táhlo odjakživa, hlavní motivace ale byla touha poslouchat a hrát oblíbený rock’n’roll. „Už na základní škole jsem si vyráběl jako amatér rádio z krystalků. Nějak jsem přišel k návodu. Zkoušel jsem si postavit i vlastní klávesy, to mi bylo 14 nebo 15. Tehdy ale byly jen elektronky, žádný tranzistor, takže to bylo dost komplikované,“ vypráví.

Už v té době ho však fascinoval vesmír. „Když vyletěl první Sputnik, Lajka, Gagarin, první přistání na Měsíci. Já na to koukal do rána na televizi. Koho by tehdy napadlo, že…“ mávne Sobotka rukou.

Jako soustružník nastoupil do brněnské Tesly, postupně se vypracoval a vzdělání doplnil ve večerní škole. „Po revoluci jsem nastoupil na pozici výrobního ředitele. Nejhorší bylo, že jsme museli propouštět. Byla to velká škoda, vyráběly se tam špičkové produkty jako elektronové mikroskopy, nukleární magnetická rezonance pro průmyslové použití. Používali jsme spoustu zajímavých materiálů. Z toho čerpám ještě dnes,“ říká s tím, že Tesla Brno byla vynikající líheň pro technické pracovníky. Není proto náhoda, že jeden z jeho bývalých kolegů založil světovou firmu Tescan na výrobu elektronových mikroskopů a druhý společnost Delong Instruments, která vyrábí například vakuové komory.

Sobotkova cesta k přesnému strojírenství ale vedla přes malou okliku. „Po odchodu z Tesly to bylo napůl odhodlání, napůl zoufalství. Jako když se člověk naobědvá, vstane od stolu, všechno tam nechá, odejde a přemýšlí, co teď bude dělat. Nebylo to tak růžové, jak to teď vypadá.“

Seriál LN Byznys žije!

Server Lidovky.cz v seriálu Byznys žije! přináší poutavé a inspirativní příběhy úspěšných firem.

Přečtěte si minulý díl: BYZNYS ŽIJE: Nudná geologie? Po nerostech pátral mezi minami

Se dvěma společníky si založil firmu a začal shánět zakázky. Dodával třeba i kamarádům vyrábějícím zmíněné mikroskopy. „Pronajali jsme si prostory s velmi starými stroji a začali jsme tam pracovat s deseti lidmi. Na všem, co kdo potřeboval,“ vypráví Sobotka. Firma tak například spolupracovala na vývoji a dodávce prvního automatického parkovacího systému v Česku.

„Tehdejší majitel Konstruktivy Praha, která sídlila v pražské ulici Spálená, nemohl nikdy najít místo k zaparkování. Tehdy se tam platili i hlídači parkovacích míst. Někdo mu slíbil, že mu tam nějaký systém postaví, ale stavební část udělali velmi nešťastně. Tak se nám ozval, jestli bychom s tím nemohli něco udělat. Nakonec jsme mu vymysleli i unikátní systém, jak tam ta auta napasovat, a dokonce se i otáčela, aby byla rovnou připravená k odjezdu. Když jsem tam byl naposledy, tak člověk, co to tam provozoval, systém pořád chválil, ale nevím, jestli to tam stále funguje.“

Začínali jsme na zelené louce

Jak ale říká, výroba těžkých ocelových konstrukcí nebyla to, co chtěl dělat. Zlom přišel, když potkal ředitele jedné z divizí nizozemské firmy Frencken a rozhodli se, že v Brně postaví podnik na zelené louce. „Pomohl nám získat úvěr zHolandska, protože z Česka to nešlo. Když jste chtěl peníze na nějaký nevěstinec, tak nebyl problém úvěr získat, ale výroba tehdy nikoho nezajímala. Práce byla tak deklasovaná.“

Drahá výroba. Každý rok musí firma pořídit nové speciální vrtáky za deset...

Krátce poté se firma rychle rozjela a koncem roku 1996 přišla zakázka, ze které těží dodnes – od německého Airbusu. „Vůbec netuším, jak na nás přišli, žádné webové stránky jsme neměli. Šlo o zakázku za 170 dolarů. Ještě předtím jsme ze spolupráce s Airbusem měli velký respekt a spolupráci jsme odmítali. Nakonec mě přemluvili. Tvrdili, že nenašli nikoho ani v Polsku, Maďarsku, na Slovensku, Ukrajině... tak kdo jiný než vy,“ říká Sobotka.

Dnes Frentech pro Airbus ročně dodá asi 85 tisíc součástek za čtyři miliony eur, bez jejich dílů dnes nelétá žádný Airbus a firma se podílela i na výrobě prvních prototypů nejnovějších letounů, jako je A380, největší dopravní letadlo na světě, nebo A350 s kostrou z uhlíkových vláken. Firma ale dodává třeba i pro Boeing a nejnovější typ Dreamliner.

Jedním z důvodů, proč Airbus oslovil Čechy, byla samozřejmě nižší cena. O kvalitě se však nediskutuje, ta musí být špičková. Dnes už ale v získání zakázky mohou hrát roli i jiné faktory jako pracovitost nebo flexibilita a vysoká technická úroveň firmy.
„Některé díly jsme i sami vylepšili. Oni spekulovali, jak k sobě spojit dvě součástky, amy jim řekli, že dokážeme oba díly vyrobit jako jeden kus. UA380 jsme navrhli úpravy na součástkách, aby se lépe vyráběly, nebo převzali výrobu dílů, se kterýmiměli někteří dodavatelé potíže, to bylo třeba do autopilotů na A320. Pak problémy zmizely,“ říká Sobotka.

Když však člověk vejde do tovární haly brněnské firmy Frentech, má přesto pocit, že se zde vyrábí hlavně malé hliníkové spirálky a odřezky. Všude jsou jich plné kontejnery. „Po frézování a opracování z toho zůstane tak dvě až pět procent,“ bere Sobotka do ruky velký kvádr z hliníku. „Ročně vyprodukujeme asi 150 tun hliníkového odpadu. A každý rok také musíme nakoupit nové nástroje za osm až deset milionů. To víte, frézujeme i titan,“ usmívá se.

Jen pár měsíců poté, co Frentech začal vyrábět pro Airbus, se ale Sobotka rozešel s původním holandským investorem. „V roce 1997 rodina, která vlastnila celou skupinu, ji prodala do Malajsie a došlo k velkým změnám v managementu. S tím jsme měli velké potíže.“ Nakonec se rozhodl podíly z Holandska odkoupit. „Šli jsme celkem rychle nahoru a hodně investovali, nikdy jsme nerozdělovali zisk. To bylo velmi tvrdé, vzít si takový úvěr do té nejistoty,“ vypráví Sobotka.

Krok se ale nakonec vyplatil a společnost se vrhla na zakázky pro vesmír. Nároky na dodavatele jsou však ještě větší. Výrobou součástky, která zabere asi 15 hodin čistého času, vše jen začíná. Následují kontroly, povrchové úpravy, čištění, přeměření, testy a montáž. Kvůli ní musel Frentech například vybudovat speciální místnost pro závěrečné sestavení součástek, ve které je čisté prostředí, stálá teplota, vlhkost i tlak. Jenom tak lze zaručit, že sestavy do družic budou perfektně fungovat.

Aby byla zajištěna absolutní čistota, do prostoru se vchází přes zvláštnímístnost s přetlakem, u které jde naráz otevřít jen jedny dveře. Když se novinářské návštěvě omylem podaří otevřít oboje dveře najednou, rozezvučí se alarm. „Je to podobné prostředí jako na operačním sále. Pracovníci se musí kompletně převléknout do plášťů ze speciální látky, ze které se nepráší. Musí mít umytou hlavu a mít speciální pokrývky hlavy.“ Co když má někdo rýmu? „Tak to má problém,“ směje se Sobotka. „Kůže, prach, to všechno z nás odpadá. To byste koukal, jak vyskočí hodnoty na čidlech částic, když kolem nich člověk jen projde.“

„Ke každé jednotce odevzdáváme jeden malý šanon dokumentace. Pak se díly ještě dále testují. Trvá zhruba čtyři měsíce, než je výrobek hotový,“ ukazuje Sobotka na součástku nepopsatelného tvaru, která bude v budoucnu obíhat kolem Země v komunikačních družicích IridiumNext.

Když uděláme chybu, družice je na odpis

Jde o soustavu, do které se později zasadí pružiny – až bude satelit na oběžné dráze, nálože v pyropatronách díl uvolní a pružiny rozevřou solární panely. Pokud součástka selže, je celá družice na odpis, protože zařízení nemá jiný zdroj napájení. „To se prostě stát nesmí. Vybudování důvěry je naprosto klíčová záležitost, nejen z hlediska kvality. Dodáváme díly třeba i pro armádní dopravní letoun Airbus A400M a pracujeme i s tajnými informacemi. Určitě si nás prolustrovali, museli jsme poskytnout i bankovní data,“ říká Sobotka.

Patnáct hodin čistého času se frézují některé součástky. Z původní slitiny...

Důvěru si Frentech již získal. Když viceprezident společnosti Thales Alenia Space, která staví část 81 satelitů Iridium Next, novinářům vysvětloval, proč bude některé díly dodávat právě Frentech, řekl: „Protože jim věřím.“

Díky vynikajícím referencím se teď rýsuje další projekt – do nových evropských meteorologických družic by měli dodávat kryostaty. Zatímco pro Iridium Next firma dodá 500 mechanismů za zhruba 48 milionů korun, pro meteorologické družice by za jen o málo nižší částku vyráběla mechanismů 11.

„To by bylo to nejsložitější, co bychom kdy vyrobili. Na tyto titanové struktury jsou kladeny nesmírné nároky z hlediska povrchových úprav, zlacení, vlivu záření. Ještě jsme nepodepsali kontrakt, ale věřím, že do června k tomu dojde,“ říká Sobotka.
Pokud Frentech zakázku získá, čekají firmu další investice – bude muset vybudovat místnost s o dva řády čistším prostředím. „Tam už se chodí ve skafandrech jako v biochemických laboratořích.“

S výrobou tak složitých zařízení se ale objevují i nové problémy, například s dopravou. „Budeme muset vymyslet, jak to vůbec přepravovat. Sestavy se musí převážet pod tlakem dusíku, převoz musí být bezpečný i z hlediska nárazu a zrychlení. Budeme asi potřebovat nějaké speciální kontejnery, kdyby se díly poškodily cestou, to by byla tragédie,“ říká Sobotka.

Ačkoli měla firma vloni obrat 150 milionů korun, podle Sobotky rozhodně nejde o oblast, ve které by mohl člověk zbohatnout. „Máme obrovské náklady. Musíte k tomu mít zkrátka určitý vztah. Ten horolezec na tu horu také neleze kvůli penězům. Když mu neomrznou prsty a vrátí se zdravý, tak má dobrý pocit, možná ho ještě někdo poplácá po zádech.“
Občas se stane, že firma na zakázce i prodělá. To byl případ i dodávky zlacených zrcadel pro největší astronomický projekt současnosti, pozorovatelnu AlmavChile, která byla spuštěna do provozu minulý měsíc.

„U takovýchto projektů se definuje zisk v oblasti okolo osmi procent. A když se trošku spletete v propočtech a řešíte problémy s výrobou, z plus osmi procent je rázem minus osm. Určitě jsme na tom prodělali, ale jsme velmi hrdí, že jsme se toho mohli účastnit. Díky tomu získáte obrovské know-how a můžete vydělat na příštím projektu,“ vysvětluje Sobotka. Zkušenosti se firmě budou určitě hodit. Dalšímcílem je začlenit výrobu pro vesmírný průmysl naplno do byznys plánu neboli, slovy Pavla Sobotky, přehoupnout se přes převis.

Autor:

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...