Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Pro tradiční harmoniky z Budějovic si jezdí lidé z celého světa

USA

  12:00
ČESKÉ BUDĚJOVICE - František Mikeš z Českých Budějovic se prosadil v oboru, kterému po sametové revoluci nikdo nepředpovídal zářnou budoucnost. Jako rockový muzikant navázal na prvorepublikovou tradici firmy Stibitz a vyrábí a opravuje tahací harmoniky. Zájem o jeho práci mají lidé z celého světa.

František Mikeš foto: MAFRA - Slavomír Kubeš

V roce 1991 stál František Mikeš spolu s kamarádem v centru Amsterdamu a snažil se hraním na kytaru vydělat peníze do klobouku. „Pracovali jsmev Leidenu jako nádeníci na opravě vyhořelého domu a majitel nám po čtrnáctidenní práci nezaplatil. Naopak po nás ještě chtěl peníze za ubytování,“ říká Mikeš, v Českých Budějovicích všeobecně známý jako Frankie. Jenže ani kytara, půjčená od irských spolubydlících, k žádným velkým penězům nepomohla. „Za dvě hodiny hraní jsme vydělali asi pět guldenů,“ říká Frankie. S odstupem času se ale nízkému výdělku ve své tehdejší roli pouličního umělce nediví. „Když zpíváte pořád dokola jednu písničku, protože jinou v angličtině neumíte, nemůžete čekat žádnou slávu,“ směje se dnes sedmačtyřicetiletý Mikeš.

Cestování stopem po Evropě, zejména po Nizozemí, kde strávil půl roku, považuje za součást svého „divočejšího“ období, na které ale rád vzpomíná. „Někdy jsme měli hlad, v kapse prázdno, vrátili jsme se bez koruny, ale byla to dobrá zkušenost. A poznal jsem hodně zajímavých lidí,“ říká Mikeš. Na kytaru, s kterou se kdysi marně pokoušel „prorazit“ v amsterdamských ulicích, sice nezanevřel, stále hraje v rockové kapele, ovšem po více než dvaceti letech od návratu z Nizozemska ho živí úplně jiný nástroj.
František Mikeš opravuje a vyrábí tahací harmoniky. A to tak úspěšně, že o jeho služby mají zájem nejen Češi, ale také muzikanti z Rakouska, Bavorska, Francie nebo z USA. Jako tradiční český „řemeslník“ se už objevil v pořadu České televize Toulavá kamera, v rozhlasových pořadech, dostal se i na stránky některých zahraničních novin. Jeho jméno je známé mezi mnoha členy českých krajanských sdružení ve Spojených státech.

Držte se svého řemesla

Recept na úspěch přitom Mikeš rád a zdarma prozradí každému, kdo o to požádá. Není totiž na něm vůbec nic složitého. „Prostě jsem přišel na to, že nejlepší bude, když se budu držet svého řemesla,“ říká Frankie. Jako vyučený opravář a ladič harmonik sice dva roky po revoluci stejně jako mnoho dalších mladých Čechů takzvaně hledal sám sebe, nakonec se ale vrátil k oboru, který vystudoval. Zatímco tisíce vyučených řemeslníků zahazovaly výuční listy a vrhaly se na podnikání ve zcela jiných oborech, herci si otevírali hospody a kuchaři autobazary, Mikeš vsadil na opačnou kartu.

„V Českých Budějovicích měla výroba harmonik silnou tradici zejména díky firmě Stibitz a já se na ni prostě pokusil navázat,“ říká Mikeš. Dílnu si přitom otevřel v porevolučních letech, v době, kdy obliba harmoniky jako nástroje radikálně klesla. Jenže tenhle ústup naštěstí pro Mikeše netrval dlouho. „Zákazníci začali přibývat, naučili se ke mně jezdit i Rakušané a Němci, kterým přišlo úplně normální, že si nechají vyrobit, naladit nebo opravit harmoniku právě vBudějovicích. Tu tradici prostě nedokázalo přerušit ani 40 let komunismu,“ tvrdí Mikeš.

Jubilejní série se prodala hned

Konstantin Stibitz provozoval za první republiky ve městě poměrně malou dílnu, ovšem proslavenou vysoce kvalitní kusovou výrobou. Harmoniky z Budějovic se prodávaly do celého světa, včetně Spojených států. Po roce 1948 sice komunisté Stibitzovi podnik znárodnili, až do šedesátých let však živnost provozoval dál jako zaměstnanec státního podniku. „Já se setkal v učení s mistry, kteří se ještě u Stibitze vyučili a předali mi jeho pracovní postupy. Třeba mistr Josef Voříšek ke mně chodí dodnes a vždycky se s ním radím. Dělám tuhle práci prakticky od patnácti let a pořád se mám co učit,“ říká Mikeš.

Právě s pomocí Stibitzových bývalých učedníků se dohodl se synem slavného výrobce harmonik a začal pro nové nástroje znovu používat jméno Stibitz. „Základ nástroje zůstal stejný, ale design jsme udělali trochu modernější. Přemýšleli jsme o něm tři roky,“ říká Mikeš. Nakonec vyrobil takzvanou jubilejní sérii harmonik Stibitz, která byla na základě objednávek rozebrána ještě před zahájením výroby. „Ta značka má prostě stále obrovský zvuk,“ tvrdí Frankie.

Zároveň ale odmítá, že by se na výrobě nebo opravě harmonik, jejichž cena se v některých případech může pohybovat až ve statisících, dalo zbohatnout. „Kvalitní harmoniky nemůžete vyrábět jako na běžícím pásu, a navíc tuhle práci nejde vůbec nijak urychlit nebo ošidit,“ říká Mikeš. Stačí jedna nepozornost a výrobce se vrací tam, kde začal. „Když někde uděláte kličku, malou chybu, na konci se tahle chyba vždycky projeví, prostě je slyšet. A vy musíte začít úplně od začátku. Jinou možnost nemáte,“ říká Mikeš.

Harmonika je podle něj tak složitý nástroj, že při pohledu dovnitř připomíná šifrovací stroj. „Do malé škatulky se musí vejít složitá mechanika, o výsledném zvuku rozhoduje každá maličkost,“ tvrdí. Někteří lidé podle něj mají mylnou představu, že když dají k opravě harmoniku nalezenou někde na půdě po dědečkovi, mohou si ji za týden vyzvednout. „Jak dlouho to bude trvat, nevím ani já, když nástroj rozeberu. Vždycky se tam může objevit něco, co práci zdrží, nedá se to naplánovat,“ vysvětluje Mikeš.

Pokud se bude i nadále věnovat svému oboru, je smířen s tím, že z něj milionář nikdy nebude. „Na druhou stranu ale vím, že mě tahle práce vždycky nějak uživí,“ říká. A podobnou filozofii by doporučoval i jiným řemeslníkům.

Mikeš dnes už nikoho nezaměstnává, pracuje sám, ovšem jak sám tvrdí, dává práci jiným. „Vybírám si ale opravdu kvalitní řemeslníky, třeba dřevěné části pro mě dělá Bolek Vokoun a to je ve svém oboru mistr nad mistry,“ tvrdí Frankie.

Firmu si oblíbili krajané z USA

Ohlas obnovené tradice kusové výroby kvalitních harmonik z Českých Budějovic se přitom kromě Německa a Rakouska dostal až daleko za oceán. U Mikeše si nechávají na zakázku harmoniky vyrábět, případně nástroje ladit či opravovat i krajané ze Spojených států. „Překvapilo mě, jak se v krajanských spolcích tradice hry na akordeon nebo heligonku stále udržuje, kolik na ni hraje mladých lidí,“ říká Mikeš. Díky harmonikám se seznámil i s úřadující miss česko-slovenské komunity ve státě Nebraska Danielle Patzelovou, která ho navštívila kvůli své seminární práci na téma české lidové hudby. Na displeji mobilního telefonu ukazuje mladou dívku, která hraje na jeho harmoniku Stibitz a zpívá přitom značně zkomolenou češtinou lidovou písničku.

A jaký má vůbec rocker, který jednou týdně zkouší s bigbítovou kapelou, vztah k dechovce nebo vůbec k české lidové hudbě neodmyslitelně spojené i se zvukem harmoniky? „Přiznám se, že čím jsem starší, tím jí přicházím víc na chuť. Prostě máme asi tuhle hudbu nějak v sobě, tomu se neubráníme,“ říká. Sám přitom paradoxně na harmoniku nehraje, i když na ni pochopitelně dokáže přehrát všechny akordy. Teď by se to rád naučil, ale už je pozdě, říká. Občas si zajede poslechnout zvuk svých harmonik i na nejrůznější zábavy a přehlídky a nikdo z kolegů rockerů se mu za to údajně nesměje. „Harmonika se znovu dostává do kurzu a běžně se používá i v rockové nebo populární hudbě,“ tvrdí.

Největší radost má ale údajně z toho, že se mu podařilo nezklamat lidi, kteří se kdysi vyučili u slavného výrobce harmonik Konstantina Stibitze a předali mu své zkušenosti. „Já osobně Frantovi Mikešovi tleskám, protože by byla věčná škoda, kdyby tahle silná tradice z Budějovic zmizela. A on ji nejen dokázal udržet, ale ještě posunout dál,“ říká devětašedesátiletý Josef Voříšek. Na starého Stibitze vzpomíná jako na skutečného mistra, který na řemeslo nezanevřel ani poté, co mu podnik sebrali komunisté. „Přitom mu ještě v padesátých letech chodili leteckou poštou z Ameriky objednávky. Pro nás učedníky to byla událost, když takový dopis do podniku přišel. Valili jsme oči,“ říká Voříšek. Františka Mikeše považuje za více než důstojného Stibitzova nástupce. „Ten kluk to fakt umí, já mu jako člověk vyučený u Stibitze můžu těžko něco vytknout,“ říká Voříšek.

Otázkou pouze zůstává, zda oprava a výroba slavných Stibitzových harmonik v Českých Budějovicích bude pokračovat i poté, co František Mikeš pověsí živnost na hřebík. Žádného další nástupce, který by pokračoval v tradici, totiž Frankie nevidí.

„Syn studuje druhým rokem gymnázium a má stejně jako jeho vrstevníci úplně jiné zájmy a starosti než se vrtat v harmonikách a ladit tóny,“ říká otec dvou dětí. A tak je údajně smířen s tím, že bude i nadále sedět v dílně sám a vysvětlovat přitom trpělivě zákazníkům, že výroba nebo oprava harmoniky není práce na týden. „Největší problém mám s termíny. Kdyby nebylo termínů, život by byl mnohem veselejší,“ směje se Frankie.

Autoři:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...