Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Slévači, kteří si rádi hrají s autíčky

Ekonomika

  12:00
Řídit slévárnu v době, kdy český průmysl třetím rokem padá dolů, vyžaduje odvahu. Řídit slévárenskou firmu tak, že prosperuje, zvyšuje tržby a nyní z vlastních prostředků koupila další závod, vyžaduje navíc vynikající orientaci v oboru, znalosti trhů, schopnost vyjednávat. A perfektně sehraný tým od dělníků po ředitele. Takový, jaký má slévárna Beneš & Lát.

Výchova konstruktérů. Šéf slévárny Lumír Al-Dabagh je pyšný na modely vozidel Monti. Jejich sestavení trvá i šest hodin, děti se tak učí systematičnosti a trpělivosti a mohou z nich vyrůst konstruktéři. foto: MAFRA – FRANTIŠEK VLČEK

Sálající díra v podlaze, kde to občas rudě zasvítí, je pec. Zkušený slévač Jiří Kutnar do ní ponoří šufánek, jakýsi kyblík na dlouhé násadě, a nabere tekutý hliník. Zrádný kov, stejně stříbřitě šedý jako v pevném stavu. Nijak nedává najevo, že má teplotu přes 700 stupňů Celsia. Dotknete se – a z prstu je škvarek.

Slévač pozorně nalévá hliník do dvou vtoků nakloněné formy. Zmáčkne tlačítko, forma se sklápí a hliník vyplňuje formu, v níž jádro ze slepeného písku vymezuje otvory, průvlaky a rýhy budoucího odlitku. Po minutě se forma rozvírá. Odlitek nemá dokončené vrchní žebroví, buď bylo kovu málo, nebo měl nízkou teplotu a ztuhl dříve, než vyplnil celou formu. Přihlížející technolog a nástrojaři diskutují.

„Tak se to zkusí znovu. Právě testujeme nový výrobek pro firmu Emerson. Slévač ve spolupráci s nástrojaři a technology vytváří novou technologii, tedy postup, jak vůbec nový odlitek vyrobit. Ověřuje se tvar formy. Výrobek je velký, proto jsou dva vtoky. Zkoušíme, jak rychle se musí hliník do formy lít, jak rychle se má forma sklápět, jakou teplotu musí kov mít. Data z každého testu zaznamenává počítač. Až zjistíme, jak odlitek vyrobit, budeme testovat efektivitu výroby. Budeme hledat takový postup, který nám umožní vyrábět tento odlitek se ziskem,“ vysvětluje Lumír Al-Dabagh, ředitel a spolumajitel slévárny Beneš & Lát, který vystudoval jadernou fyziku na ČVUT a informatiku na Vysoké škole ekonomické v Praze.

DALŠÍ DÍLY SERIÁLU BYZNYS ŽIJE:

Výroba formy trvá dva měsíce, testování nového odlitku i více než šest měsíců. Podílí se na něm i klient, který testovací odlitky sám prověřuje, zjišťuje odchylky či vylepšení, pak je pošle do slévárny a následuje další kolo vzorkování a optimalizace výrobního postupu. Tak dlouho, než jsou spokojeni zákazníci jako Volkswagen, Bentley, Wabco, Linde, Knorr-Bremse, výrobce soustrojí do větrných elektráren Hydac a další světové značky.

Dobrých slévačů ubývá

Testování je mimořádně důležité. Vzorky se vyrábějí gravitačním litím, to je ruční práce vyžadující řemeslný fortel hraničící s uměním. Slévač musí být nejen zručný, ale i trpělivý. Nesmí lít moc rychle, jinak nebude odlitek stejnorodý. Nesmí lít moc pomalu, jinak začne kov tuhnout. Tady pracují pouze velice zkušení slévači s citem pro materiál. Odpovídající je i jejich odměna, vydělávají od 32 do 40 tisíc korun měsíčně.

„Trvá dlouhé roky, než se slévač stane mistrem svého oboru. Žádná slévačská škola v Česku neexistuje, zkušených slévačů ubývá. Snažíme se vychovávat vlastní, jednu směnu jsou na gravitačním lití a pak tři čtyři směny na nízkotlakém,“ vysvětluje ředitel.

Malý slovníček pojmů: Gravitační lití využívá zemské gravitace, kov vtéká do formy vlastní vahou.

Při nízkotlakém lití se kov vhání do formy tlakem, stroje jsou vybaveny čidly, teplotními a tlakovými senzory, systém je řízený počítačem. Odlévání je automatické, odbornost obsluhy spočívá především ve schopnosti dodržovat technologii a poznat, jestli je výrobek správný.

„Snažíme se nahradit dovednosti mistrů řemesla automatickými postupy. Už před deseti lety jsme navrhli design a sami jsme si stroje vyrobili. Tehdy jsme postavili tři, dnes jich máme třináct, všechny jsou řízeny z jednoho centra. Jeden člověk stačí obsluhovat čtyři nízkotlaké stroje,“ vysvětluje Lumír Al-Dabagh.

Také pracovníci na nízkotlakých strojích mají nadprůměrné platy. Měsíčně si vydělávají od 27 do 35 tisíc korun, záleží to na kvalitě jejich práce i na rozsahu a složitosti zakázky. Za méně náročné práce při opracování či kompletování odlitků platí firma od 17 do 25 tisíc korun měsíčně.

Vše začalo v Průhonicích

Počátky podniku sahají do roku 1938, kdy podnikatel Josef Beneš vystavěl slévárnu zinku a hliníku na polích svého otce v Průhonicích u Prahy. Za německé okupace firma fungovala jako záchranná stanice před odsunem na nucené práce do Říše. Firma psala přesvědčivé dopisy – pro výrobu nutně potřebuje tohoto cukráře, tuto kadeřnici. Podnik, jako všechny ostatní v protektorátu, pracoval pro wehrmacht, dělal víka motorů čili prioritní válečnou výrobu. Cukráři a holičky zůstali v Čechách.

Sedmého května 1945 při obraně Prahy kapitán Josef Beneš padl, na Chodově je po něm pojmenované náměstí. Vdově Anděle Benešové zůstaly na starost dvě děti a slévárna. Na inzerát sehnala ředitele, Josefa Láta, bývalého šéfa rozvoje sléváren ČKD. Po znárodnění v roce 1948 rodina o majetek přišla. Josef Lát, tehdy už manžel bývalé majitelky, vedl podnik až do roku 1980. Zavedl moderní technologie, jako například nízkotlaké lití. Poté nastoupil jeho syn Josef Lát, otec současného spolumajitele. Na sklonku osmdesátých let přivezl technologii dělení vodním paprskem, vyvinutou Američany pro NASA.

Rodinná tradice, narušená znárodněním, byla obnovena v roce 1992 v rámci privatizace. Anděla Benešová-Látová a její synové Petr Beneš, Josef Láta, Vladimír Lát privatizovali slévárnu na základě vítězného privatizačního projektu.

V roce 2005 firma koupila lisovnu plastů v Suticích u Semil a současně s ní značku Vista. Lisovna vedle dílů pro automobilový a elektrotechnický průmysl vyráběla i hračky. Tuto výrobu firma posílila a rozšířila.

Závod v Průhonicích postupně obklopily vily, doprava začala být komplikovaná a výrobní prostory už nestačily rostoucí poptávce. Proto firma postavila za 200 milionů korun na zelené louce zcela nový závod v Poříčanech. Přestěhovala do něj slévárnu hliníku i většinu zaměstnanců z Průhonic. Denně je vozí autobusy na ranní a odpolední směnu.

V roce 2010 byl závod v Průhonicích zbořen, slévárna zinku funguje od roku 2004 v bývalém závodě Kolora ve Slané u Semil, kde byla na sklonku roku 2011 zahájena rozsáhlá rekonstrukce.

Poslední akvizicí je převzetí tlakové slévárny TTS Polak v Mimoni od společnosti TTS Tooltechnic system AG&Co., transakce se dokončila letos prvního dubna.

„Od počátku se soustředíme na malé série, třeba 300 tisíc kusů, ne miliony. Kvůli krizi v roce 2008 nám v malých sériích začala konkurovat řada podniků používajících vysokotlaké lití. Tuto technologii jsme neměli, proto jsme hledali vhodnou tlakovou slévárnu pro akvizici. A našli jsme ideálního partnera,“ líčí Lumír Al-Dabagh.

Firma TTS Polak je totiž pokračovatelem pražské předválečné firmy Polak, vyrábějící tlakové licí stroje, které od ní kupovala i slévárna Josefa Beneše. Obě firmy spolupracovaly i v období socialismu, měly společné vývojové centrum.

„Nyní jsme schopni poskytnout zákazníkům gravitační, nízkotlaké i vysokotlaké lití i dodat plastové výlisky, kompletní sortiment od jedné firmy. Většina zákazníků považuje za ideální, když jejich různé požadavky splní jeden partner. To nyní splňujeme,“ dodal ředitel firmy. Slévárna Beneš & Lát má roční tržby převyšující půl miliardy korun, polovina produkce jde na export. Vedení firmy tvoří sourozenci Josef Lát, který má na starosti technologie, Jan Lát se stará o finance, Marie Látová je právním zástupcem společnosti a Lumír Al-Dabagh ředitelem. Všichni čtyři jsou současně spoluvlastníky firmy, která po akvizici společnosti TTS Polak zaměstnává téměř 600 lidí.

Hračky pro děti i dospělé

Z celkového průmyslového zaměření firmy se vymyká část výroby bývalých Kovozávodů Semily čili značky Vista. Na stejných linkách, na kterých se lisují přesné díly pro automobilky, vznikají i hračky. Nejznámější je stavebnice SEVA, kterou tisíce lidí pamatují jako výbavu mateřských škol ještě za socialismu. Je univerzální, lze ji libovolně rozšiřovat a děti z ní postaví nejen auta, lodě, domy, ale i nábytek či kočárek pro panenky. Princip spojování zasunutím dílků do sebe využívají i další typy stavebnic, jako jsou Seko, Blok či Disco.

Populární jsou stavebnice modelů autíček, bagrů, tahačů, jeřábů, autobusů a dalších dopravních prostředků, které se sestavují „kliknutím“, takzvaný Monti systém.

Větrné elektrárny. Stanislav Hendrych, jeden z nejzkušenějších slévačů, odlévá...

„Není potřeba žádné řezání, lepení, broušení, díly se k sobě jen přiloží a stlačí,“ říká Lumír Al-Dabagh. Aktuálně firma v prodejnách All toys, Dráčik či Sparkys nabízí sedm desítek modelů od nejjednodušších vozidel, která lze sestavit i za hodinu, až po tahač s vrtulníkem, jehož sestavení trvá zhruba šest hodin. V republice existují hobby kluby, kde tyto modely sestavují dospělí. A dokážou je vylepšit tak, že vznikají i modely, jaké v Monti systému neexistují.

„Jsou to v podstatě výchovné stavebnice. Děti je sestavují s tatínkem, tím se upevňuje jejich vzájemný vztah. A učí se systematičnosti, než sestaví vrtulník, budou spolu pracovat hodinu denně celý týden. Získávají manuální dovednosti, vidí, že něco tvoří, že vznikne model, se kterým si mohou hrát, mohou jej vystavit. Neskromně doufáme, že je nepřestane tvůrčí práce bavit, že budou studovat průmyslovky a stanou se z nich třeba konstruktéři, techničtí specialisté. Profese, které současnému průmyslu citelně chybí,“ vysvětluje ředitel firmy.

Patroni, lektoři a infomaty

Za svůj hlavní úkol považuje Lumír Al-Dabagh vytváření podmínek pro to, aby ve firmě bylo možné dobře pracovat.

„Lidé, kteří pracují v přátelském prostředí, pracují dobře a zlepšují se. Máme stejné stroje, jaké mají v Číně, ve Vietnamu. Z pohledu strojů a vybavení se nelišíme. Z pohledu mzdových nákladů jsme dražší než v Číně nebo ve Vietnamu. Máme i dražší energii, dražší je pořízení továrny. Jediné, v čem se můžeme odlišovat, je kolektivní znalost. Když dáte dohromady dobrou partu lidí, tak jako zázrakem znají víc, než kdybyste sečetli znalosti jednotlivých členů. Typická je Wikipedie. Každý malinko přispěl, ale dohromady je to neuvěřitelná studnice znalostí. A to nikdo neukradne. Nelze přebrat kolektivní znalost, to je ohromná konkurenční výhoda,“ tvrdí ředitel Slévárny Beneš & Lát.

Expertem se podle něj nestává člověk tím, kolik toho ví – což bylo měřítko 20. století –, ale tím, o kolik svých znalostí je ochoten se podělit.
„Snažím se vytvářet interní experty. Měli jsme problém, že novým zaměstnancům nikdo neporadil. Každý si své znalosti držel pro sebe, aby byl nenahraditelný. To jsme překonali tím, že jsme zavedli patrony, kteří mají nováčky na starosti. A nováček píše na patrona hodnocení. Často se stává, že lidi se bojí zeptat nadřízeného, protože nevědí, jestli náhodou tu věc už neměli vědět. Ale nemají bariéry zeptat se kolegy. Proto jsou patroni kolegy nováčků, ne nadřízení,“ vysvětluje Lumír Al-Dabagh.

Z nejlepších patronů se stávají mentoři. Ti jsou placeni za to, že vytváří kolektiv lidí, kteří podávají vysoký výkon. Z mentorů se pak stávají lektoři, kteří třeba třetinu času vyučují. Mohou tak ve firmě setrvat i v důchodovém věku a firmě se stále vyplatí je zaměstnávat. Lektoři jsou potřební pro slévárenskou miniakademii. To je soubor lekcí, trvající půl roku, kde se humanitně zaměření lidé bez manuálních dovedností učí znát materiály i pracovat s nářadím. Z gymnazistů, kuchařů a obchodních zástupců, kteří nemohou najít uplatnění, se pak mohou stát i slévači.

Jednou z metod, kterými Lumír Al-Dabagh motivuje lidi – a zároveň snižuje zmetkovost výroby na zlomek procenta –, jsou infomaty. Jde o počítačové terminály v každém provoze, kde si zaměstnanec může zjistit, kolik korun ten den vydělal. Když se identifikuje svou kartou, vidí, kolik dobrých kusů vyrobil a kolik za ně dostane zaplaceno, vidí, kolik zmetků přiznal, a za ně také dostane zaplaceno. A pak dostává peníze za to, kolik zmetků našel u toho pracovníka, který opracovával výrobek před ním. Pokud někdo jiný najde zmetky, které nepřiznal, peníze se mu strhnou. Denně může tato variabilní složka mzdy dělat i 500 korun.

„Tím jsme docílili toho, že zmetky neprocházejí celým výrobním cyklem, což by bylo drahé. Zrušili jsme kontrolory a nazvali je finančními poradci. Radí lidem, jak si víc vydělat tím, že poznají zmetek. Radí, jak se vyvarovat opakování chyb. Když se hodnotí na konci měsíce, tak jak to dělá většina našich konkurentů, pak se může stát, že polovinu měsíce je část produkce zmetková. U nás pracovník vidí denně, jakou chybu udělal. Příští den ji už neudělá. Je to spravedlivé, všichni mají stejné podmínky. Lidé to oceňují, podařilo se nám vytvořit jednotný fungující tým,“ dodal Lumír Al-Dabagh. 

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!