Překladatel Petr Komers ve svém sloupku obhajuje dabing (LN Orientace 10. 7.). O co se argumentačně opírá? Protivníkům dabingu – a mohu jej ujistit, že jich je velice mnoho a mnozí z nich jsou již dlouhá léta frustrováni tím, že média o tomto problému zarytě mlčí – podle něj vadí zásah do díla.
To je nepopíratelné, ale zásahem je podle Komerse i titulkování, které navíc nemůže být úplným překladem všeho, "co se řeklo v originále".¨
Nic proti Komersovým vývodům, které jsem připomenul jen velmi zkráceně. Dovoluji si ale navrhnout jinou perspektivu, méně intelektuální a uměleckou, snad západní, Napoleon by asi řekl "hokynářskou", pro někoho snad přízemní.
Je to v národním zájmu
Angličtina, jazyk většiny importovaných TV pořadů i v kinech promítaných filmů, je latinou dneška, je to lingua franca naší doby. Jsme nepříliš početný evropský národ, stejně jako Skandinávci, Slovinci a další. Dabuje se v zemích, v nichž se hovoří kontinentálně či světově významným jazykem (Německo, Spojené království, Francie), to ale není náš případ.
Je v obecném, chcete-li v národním zájmu, aby co nejvíce obyvatel České republiky umělo co nejlépe anglicky.
V celé Skandinávii, včetně Finska, ale také ve Slovinsku, Nizozemsku a ve vlámské části Belgie se hovoří jazyky, které nejsou a nikdy nebudou "světové". Právě proto se v těchto zemích klade velký důraz na zlepšování jazykové kompetence co nejširších vrstev.
Vlámové se již na obecné škole a později na střední naučí slušně anglicky nebo německy, ti, kteří směřují na technické vysokoškolské obory, mluví dvěma cizími jazyky, ti, kteří se chystají na humanitně zaměřené obory, přicházejí na vysokou školu vyzbrojeni hned třemi živými cizími jazyky a latinou, popřípadě i starořečtinou.
(Kladu si otázku: kde je ten mladý český lékař, který by znal z latiny nejen lékařskou terminologii, ale který by byl schopen se zalíbením číst Vergilia v originále jako jeho třicetiletý kolega z Gentu, kterého jsem kdysi potkal, a konec konců jako moje teta, lékařka, která se narodila v roce 1911?)
Naše konkurence
Připomínám, že Skandinávci, Nizozemci a příslušníci dalších méně početných západoevropských národů nejsou jen našimi evropskými spoluobčany, ale také konkurenty! Lepší znalost jazyků jim dává oproti nám konkurenční výhodu, stejně jako je zvýhodňuje hustší a kvalitnější dopravní infrastruktura.
V celé Skandinávii, v Nizozemsku, ve Slovinsku a v dalších menších evropských státech se přejaté pořady zásadně nedabují. To platí nejen o filmech, ale i o zeměpisných a naučných pořadech i o pořadech pro kutily, zahrádkáře atd. Titulkují se nejen filmy z anglojazyčné oblasti, ale i pořady z Německa, Švýcarska, Francie atd.
Řidič MHD i pokojská
Před dvěma roky jsem byl na konferenci v Oslu. Mohu čtenáře ujistit, že tam prakticky každý mluví anglicky na velmi slušné úrovni a idiomaticky.
Norský strážník, řidič MHD, ba i pokojská mluvili tak dobře, že by vstrčili do kapsy mnohé české středoškolské učitele/ky tohoto jazyka. Všichni Norové, s nimiž jsem se setkal, tuto pozitivní situaci vysvětlovali v prvé řadě konstatováním: "U nás nic nedabujeme."
V dabingu se ztrácí to, co v originální zvukové verzi charakterizuje postavu teritoriální variantou jazyka (americká versus britská versus skotská či irská angličtina, rakouská versus švýcarská versus "říšská" němčina), ale také sociální akcenty (stěží bych si přestavil dabovanou verzi filmu My Fair Lady, i když mi cosi říká, že i tento zločin kdosi spáchal).
Dabování ubírá na srozumitelnosti, v ději britského filmu se může znenadání objevit americká sestřenice, kterou v původním scénáři nikdo jako Američanku necharakterizoval, protože její národnost každý britský divák po její první větě pochopí, atd.
Rafinovaý Dallas
Kdysi, ještě za normalizace, jsem byl požádán, abych v soukromém bytě tlumočil fandům amerických seriálů pár pořadů západoněmecké televize, jejíž signál se v plné síle valil údolím Berounky do pražského sídliště Modřany.
Ty německy dabované seriály (Dallas a Dynasty) mi připadaly slabomyslné, ale teprve když jsem jeden z dílů seriálu Dallas viděl v USA v původní verzi, uvědomil jsem si, jak rafinovaně jeho tvůrci využívali regionální a sociální akcenty, například Texas drawl. V německém dabingu se tento rozměr díla beze stopy vypařil.
Jako člověk s mnohaletou praxí ve výuce anglického jazyka jsem přesvědčen, že existuje synergie čtyř základních jazykových dovedností (čtení, porozumění mluvenému, psaní a mluvení), že každá z těchto dovedností posiluje tři zbývající.
Není pochyb, že ideálním způsobem, jak nabýt kompetence v cizím jazyce, je strávit delší čas v zemi, kde se oním jazykem hovoří. To se každému nepoštěstí, ale hned na druhé místo bych řadil pravidelné a samozřejmé setkávání s nedabovanými pořady, jež považuji za nejbližší aproximaci přirozenému jazykovému prostředí.
Dabingoví podnikatelé
A ještě jeden argument, snad ten nejhokynářštější: je založen na předpokladu, že tam, kde jsou peníze, je i lobbing. Přes opakované úsilí (obrátil jsem se i na Radu České televize) se mi nepodařilo zjistit celkový roční objem peněz, které v Česku procházejí dabingovým byznysem. Jsou to desítky milionů? Stovky? Miliardy?
To vám nikdo neřekne, pokud to někdo vůbec ví. Neznám nic "nezápadnějšího" než tuto informační mlhu.
Dabingoví podnikatelé se samozřejmě budou zasazovat u vysílacích společností i u zákonodárců, aby do dabingu nezačali šťourat, přestože by to bylo, jak jsem se pokusil ukázat, v národním zájmu. A téměř nikdo nešťourá, veřejná diskuse se téměř nekoná, ozývají se jen ojedinělé hlasy…
Je zcela nepochybné, že titulkování by přišlo televizní společnosti daleko levněji než dabing, ale i v době verbálního zaklínání se nutností šetřit se dabuje vesele dál…
Přinejmenším veřejnoprávní televize by měla svým nedobrovolným koncesionářům přesně vyčíslit náklady na dabing ve srovnání s titulkováním. Současné dabování prakticky všeho považuji za smutný doklad pokleslé politické kultury v zemi, kde dotyční dobře vědí, kde a u koho si co obšlápnout.
