Svým optimismem zaujal v posledních dnech italský premiér Mario Monti, který věří, že krize eurozóny je již téměř u konce.
Opravdu se situace v Evropě tak radikálně zlepšila? Nutno přiznat, že zlepšila. Především díky ECB, která poskytla bankám pomocnou ruku ve formě tříletých úvěrů v objemu bilionu eur. Zároveň porušila svá pravidla a nakupuje státní dluhopisy problematických zemí. Strukturální problémy však přetrvávají. Dalším potížím se Evropa v budoucnu nevyhne. Dluhy států se nesnižují. Rozpočtové deficity jsou realitou všedního dne.
Portugalsko se vydává po cestě Řecka, Španělsko není schopné plnit své sliby a snižovat deficity státního rozpočtu. Ratingová agentura Standard&Poor’s varovala před další možnou restrukturalizací řeckých dluhů v následujících letech. Jihoevropské země jsou nekonkurenceschopné. Evropský bankovní sektor je podkapitalizovaný a odkázán na pomoc ECB.
Velikost evropských záchranných fondů sice byla navýšena, nicméně značnou část prostředků poskytnou země, které jsou horkými kandidáty na jejich čerpání (Španělsko, Itálie). Státy bojují se sociálními nepokoji. Ukazuje se, že ECB svým bezprecedentním zásahem sice dočasně „zachránila“ situaci, nicméně zároveň vyvolala nebezpečnou iluzi dlouhodobé stability. Výše uvedené problémy však naznačují, že se nacházíme spíše pouze v oku hurikánu jménem evropská dluhová krize.
