Můžeme jmenovat například Martina Jahna, který vede pobočku Volkswagenu v Rusku, Roberta Chvátala, nejvyššího šéfa T-Mobile v Rakousku; jedním z nejvýše postavených manažerů u nadnárodní společnosti DHL je Čech Alexander Pilař, regionální aktivity Ogilvy v Evropě a v Africe řídí z Paříže Vanda Wolfová a jedním z šéfů Microsoftu v Rusku je Michal Čupa.
Například aktivity dvou konkurentů v oblasti spotřebního zboží v Jižní Africe a okolních státech řídí Češi – u firmy Reckitt Benckiser Jiří Kulík, u firmy Procter & Gamble Standa Večeřa. Celou řadu Čechů najdeme po celém světě i ve vedoucích funkcích v hotelovém průmyslu, například Tomáš Longa vede hotel Ibis v Petrohradu, Jan Popovič je jedním z ředitelů u řetězce Kempinski v Ženevě a Petr Písecký vede hotel Hilton v čínském Qingdao.
Pokud se týče teritoriálního zaměření "exportu" českých manažerů, samozřejmě převažují země, kde české firmy zakládají své pobočky a země, které nám jsou historicky blízké a jejichž kultuře a jazyku rozumíme více než manažeři pocházející ze západní Evropy.
Takže můžeme v současné době najít celou řadu Čechů v manažerských funkcích na Ukrajině, v Rusku a v zemích bývalé Jugoslávie. Stále více Čechů míří i do odlehlejších částí bývalého Sovětského svazu – čerstvě například Karel Holub, který řídí všechny aktivity firmy Nokia v Kazachstánu a v okolních osmi zemích.
Nelze říci, že do některých zemí jdou čeští manažeři za odměnu a do jiných za trest. Hlavně v dnešní době, kdy se počet vysokých manažerských funkcí snižuje, by tento postoj byl velice krátkozraký. Navíc, v celé řadě firem je postup na vedoucí pozici v mateřské zemi podmíněn určitým časem stráveným pracovně v jiné zemi. A právě země na východ od Česka jsou výbornou možností pro získání této zahraniční zkušenosti.
