V současné době je nafta za 1,2 miliardy korun zablokovaná insolvenčním správcem, který má na starosti úpadek zmíněné Viktoriagruppe. Firmy s německým názvem a hlavním sídlem v Mnichově, za níž ovšem stojí čeští manažeři.
Už od roku 2004 se starala o státní naftu ve třech skladech v Česku. O pět let později uzavřela velmi zajímavý obchod: od německého státu si koupila bývalý zásobník NATO v bavorském městečku Krailling. Právě tam o rok později přestěhovala díl strategické nafty, o jejíž navrácení do země v současné době Česko marně usiluje.
Stejně jako výše zmíněný šéf Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr, i místní politici a úředníci byli poněkud rozpačití z toho, že Spolkový úřad pro správu nemovitostí (Bima) prodal sklad firmě, o níž toho dohromady moc neví.
Česko se hlásí o 'naftové' dluhy u podivné firmy. Žádá 1,5 miliardy |
Viktoriagruppe navíc získala povolení k připojení na strategické potrubí, které k nádržím vedlo. Manažer státní agentury Bima Hans-Peter Fehr proto 23. srpna 2009 v Süddeutsche Zeitung musel ujišťovat německou veřejnost, že navzdory malému množství údajů je Viktoriagruppe k provozování takového areálu„technicky způsobilá“ a podobné nádrže řídí i v Česku.
Firma tehdy fakticky řízená manažerem Petrem Malým (posledním předsedou představenstva) získala obří skladovací prostory u bavorské obce Krailling v rámci veřejné nabídky zmíněného úřadu pro správu nemovitostí. Podle německého tisku nabídla nejvyšší cenu, noviny píšou o „milionovém byznysu“.
Své pochybnosti o Viktoriagruppe však netajila starostka Kraillingu Christine Borstová z CSU, která obec shodou okolností vede i dnes.
Je třeba „více důvěry“
Pro bavorský deník Merkur nebyla sice 19. srpna 2009, po hlasování městské rady, příliš sdílná, nicméně řekla, že by ráda věděla o novém majiteli více. A samozřejmě také jeho záměrech s tímto skladem. Právě v ten den se uzavřel prodej strategického areálu, který je dnes součástí konkurzní podstaty.
„Faktem je, že bude i nadále využitý jako sklad pohonných hmot,“ citoval Merkur starostku Borstovou. Politička musela odrážet pochybnosti kolegů radních o zajištění bezpečnosti. Svými slovy se pokoušela uklidnit situaci.
„Bezpečnostní podmínky budou stále stejné. Vadí nám snad, že tam bude zase sklad paliva?“ ptala se řečnicky Burstová s tím, že dosud to, po desítky let, nikoho příliš netrápilo. Ocenila třeba i to, že tam Viktoriagruppe nechce dopravovat naftu nákladními auty.
O tři dny později v Süddeutsche Zeitung mluvila starostka o tom, že je potřeba „více důvěry“ mezi radnicí a Viktoriagruppe.
V prosinci 2014 - pět let poté - se firma poslala do úpadku, sklad v Kraillingu střeží němečtí celníci, aby z něj nikdo nic neodvezl. Jak se bude majetek Viktoriagruppe dělit mezi její věřitele, zatím nikdo neví. Možná se to bude týkat i české nafty, jejíž vlastnictví konkurzní správce zpochybnil.
A Viktoriagruppe samotná? Její vlastnickou strukturu řeší arbitrážní soud v Praze, zajímají se o ni i protikorupční policisté. Na daních dluží Česku stovky milionů a na kontech jí zřejmě žádné peníze nezbyly.
