Jak ukazuje aktuální studie Českého statistického úřadu, růst táhne nahoru hlavně Praha. Obyvatelé hlavního města mají jako jediní v Česku životní úroveň vyšší, než je průměr Evropské sedmadvacítky. A navíc rychle bohatnou.
Zatímco v roce 1995 přesahovala kupní síla Pražanů o 23 procent unijní průměr, podle posledních čísel z předminulého roku to bylo již o 72 procent. Praha se tak – aspoň na papíře – řadí mezi nejbohatší regiony Evropské unie.
PODROBNÁ MAPA KRAJŮ: |
Podle ekonomů je tyto údaje nutné brát s rezervou. „Jde o statistický klam vyplývající hlavně z příchodu mnoha nadnárodních firem. Drtivá většina z nich má sídlo v Praze, ale provozy má po celé zemi,“ vysvětluje ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Také největší české společnosti – stačí jmenovat ČEZ, Agrofert, hlavní banky a telekomunikační operátory – mají sídlo v Praze. Z pohledu statistiků jsou tedy započteny jako „pražské“ společnosti. Jejich miliardové zisky vylepšují ekonomický výkon hlavního města.
PŘEČTĚTE SI: |
Podle analytičky Českého statistického úřadu Drahomíry Dubské není výrazný rozdíl mezi ekonomickou úrovní hlavního města a zbytku země jen českou specialitou. „Podobné rozdíly existují také mezi Bratislavou a slovenskými kraji a také mezi Budapeští a maďarskými regiony,“ řekla Dubská.
Několik českých krajů má to štěstí, že se unijnímu průměru aspoň přibližuje. Středočeši se v průběhu let 1995 až 2010 posunuli z 65 na 72 procent průměru Evropské unie. Jihomoravský kraj zaznamenal pokrok z necelých 70 na téměř 75 procent.
Pád Karlovarska i Liberecka
Opačným směrem se naopak přesouvá hlavně Liberecký a Karlovarský kraj. Druhý jmenovaný kraj byl v roce 1995 s 71 procenty unijního průměru druhým nejbohatším regionem Česka. Předloni vykazoval necelých 58 procent a skončil tak na posledním místě mezi čtrnácti kraji.
Vývoj ekonomiky v posledních dvou desetiletích zmíněným krajům příliš nepřál. Zatímco v Praze budovaly svá zastoupení stovky mezinárodních společností a Brno se stalo oblíbeným působištěm podniků z oboru informačních technologií, tradiční obory na Liberecku a Karlovarsku upadaly. Sklárny a porcelánky propustily většinu zaměstnanců, textilní a oděvní průmysl téměř zmizel.
