Lidé s nízkými příjmy často hlasují proti vlastním ekonomickým zájmům a staví se proti většímu přerozdělování pro chudé, protože jejich hlavním zájmem je, aby se ve společenském rozvrstvení nepropadli na nejnižší úroveň. Vyplývá to ze studie skupiny amerických ekonomů.
"Chudoba může být deprimující. Trochu snesitelnější se stává, když se někdo na tom může cítit o něco lépe než jiný," komentoval to týdeník The Economist, který na studii upozornil.
Překvapivě často pozorovanou nechuť chudých k přerozdělování, které by jim objektivně pomohlo, američtí ekonomové obvykle vysvětlují vírou v příjmovou mobilitou, čili nadějí na budoucí zlepšení situace.
Levicové výklady zase mluví o "falešném vědomí" vnucovaném vládnoucí třídou a o tendenci posilované reklamou a médii, kdy chtějí chudí napodobovat "zahálčivou třídu". Američtí vědci poukazují na rasové, etnické a kulturní rozdíly, zejména mezi černochy a bělochy.
Averze k poslednímu místu:"Averze k poslednímu místu" však ukazuje, že spodní skupina zdaleka není jednotná; část chudých se staví proti přerozdělování, které by sice jejich situaci objektivně zlepšilo, avšak ohrozilo je sestupem na sociální dno. Teorie "posledního místa" může podle autorů přispět například také k lepšímu pochopení kriminality nízkopříjmových skupin. Dopady může mít také na vzdělávání, kde naznačuje způsob, jak obecně motivovat neprospívající žáky, uvedli autoři. |
Nová studie naopak odpor části chudých proti přerozdělování vysvětluje provokativní hypotézou "averze k poslednímu místu" a snahou o zachování snesitelného sociálního statusu.
Je to založeno na dobře prozkoumaném fenoménu pocitu společenské hanby, jehož odvrácení bývá často mnohem silnější pobídkou, než snaha polepšit si. To podle autorů může mít značné dopady na politiku, sociální vztahy, kriminalitu nebo školství.
Tradiční teorie sociální a příjmové mobility může vysvětlovat rozdíly v přerozdělování mezi jednotlivými zeměmi, předpovídá ale, že s růstem nerovnosti se bude zvyšovat podpora pro přerozdělování. Nic takového se ale v USA, Británii a dalších vyspělých zemích neděje a země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zaznamenaly za posledních 30 let pravý opak - zatímco nerovnost rostla, ochota k přerozdělování se snižovala.
Boj o poslední a předposlední místo
Autoři studie naopak vyšli z předpokladu, že chudším, kteří nejsou příliš schopni investovat do svého postupu vzhůru žebříčkem, bude nejvíc záležet na tom, aby se neocitli na jeho nejspodnější příčce, protože "nejhorší je být nejhorší".
To by teoreticky vedlo k tomu, že určitá část nižších vrstev, ti na "předposledním místě", se budou stavět proti přerozdělování ve prospěch chudých nejvíce ze všech příjmových skupin.
Autoři prověřili svou hypotézu sérií psychologických testů s penězi a průzkumy mínění. Testovaní dostali částky odstupňované po jednom dolaru, ukázalo se jim vzniklé pořadí, a pak dostali po dvou dolarech, které měli dát buď osobě těsně pod, nebo nad sebou. Ukázalo se, že lidé ve středu a horní části žebříčku dávali dolary hlavně osobám pod sebou, i když tím klesali v žebříčku dolů; naopak lidé na místech nejníže dnu dávali nejvíc ze všech těm nad sebou, aby si zajistili, že někdo zůstane pod nimi.
Čtěte více: |
Výsledky testů potvrzují statisticky zpracované průzkumy mínění agentury Pew Research Centre na téma minimální mzdy. Ta totiž z hlediska studie představuje "poslední příčku" legální mzdy zaměstnance.
Je také formou nuceného přerozdělení ve prospěch jednotlivých zaměstnanců s nejnižšími mzdami na úkor buď celé této skupiny, pro niž se sníží dostupnost pracovních míst, nebo monopolních zaměstnavatelů, nebo na úkor spotřebitelů, jimž se zvýší ceny.
Průzkumy ukazují, že lidé vydělávají mírně nad úrovní minimální mzdy se nejvíce staví proti jejímu zvýšení, i když by jim to samo o sobě zvýšilo a pojistilo příjem a odstranilo hrozbu levnější náhrady. Před absolutním hmotným zlepšením tak tato skupina dává přednost obraně své pozice proti relativnímu sestupu, kdy by se spolu s dosavadním příjemci minimální mzdy dostala na mzdové dno.
Co říká průzkum?
Studie si přitom na vlastním průzkumu ověřila, zda respondenti s nízkými příjmy nejsou ovlivněni poznatky ekonomie, které ukazují, že vyšší cena práce snižuje poptávku po pracovní síle; to znamená, že na vyšší minimální mzdu nejvíce doplatí jako skupina právě ti, kteří ji pobírají.
Ukázalo se, že lidé se mzdou těsně nad minimální úrovní jsou v tomto směru ekonomií poznamenáni ze všech skupin nejméně. Neovlivňují je zároveň ani jejich politické preference, protože ze všech nejpozitivněji hodnotili politiku prezidenta Baracka Obamy, i když za jeho vlády se minimální mzda prudce zvýšila.
To podle ekonomů ukazuje, že sestavení sociální koalice na podporu vyššího zdanění a přerozdělování může být složitější, než se dosud zdálo. Tradičně se mluví o jednoduché aritmetice, kdy se sjednotí kompaktní nadpoloviční většina chudších a ta si prostřednictvím politiků přerozdělí daně od menšiny bohatších.
