Její – alespoň od pohledu – plynulá umělecká dráha, je každému, kdo v Anglii žije, nepochopitelná. Royal College of Art? Cheltenham Ladies' College? Jak se děvče z Pelhřimova mohlo nejenom propracovat, ale hned excelovat a ne v jedné, nýbrž ve dvou letitých, třeskutě elitních institucích Velké Británie?! A k tomu navrch si tyká s rockery z Coldplay?
Třípokojový byt v krásné viktoriánské vile je světlý a příjemný. Vzhledem k tomu, že v něm bydlí hned dva umělci s dvěma malými dětmi, je taky nepravděpodobně úhledný, vzorně uklizený a bez jediné zbytečnosti. Na stole stojí váza s lučním kvítím a v křesle naproti mně sedí ona fenomenální Míla, zatímco devítitýdenní Viola ohleduplně spí na podložce na koberci, sotva krok od maminky.
Mluvíme proto tiše: „Vy jste do Anglie přišla v roce 1996, takže jste tu studovala a tvořila v době, kdy se galerista Charles Saatchi proslavil vystavováním postele s použitými kondomy a ve formaldehydu naloženými kravami. Británie propadla konceptuálnímu umění, ale vy si zatvrzele ryjete do zinku jako před pěti sty lety Dürer, ne jako umělec jednadvacátého století!“
„Já jsem byla vždycky zvyklá na to, že nejsem 'in'. Víte, jak se říká, být cool, 'cool Britannia'… Tak já jsem nikdy nebyla cool; a mně to tak vyhovuje. Být cool je hrozná námaha, je to vlastně věčné představení, pořád musíte něco hrát. Já si místo toho jenom pořád rejpu…“
Chris Martin, frontman skupiny Coldplay, přišel původně za Mílou s nápadem, že by chtěl na desce vznášející se tuleně. „Ale nedělala jste pro něj lítající tuleně?“ zeptám se pohoršená, jako kdybychom řešily přemalování Národního divadla latexem. Jen co zachytím její pohled, dodám: „Vy jste se o to opravdu snažila?!“
„Na jedné z jejich desek tuleň přece jenom je, ale já si ho nakonec úplně přepracovala podle sebe,“ říká skoro omluvně Míla. „Kdyby mi to bylo proti srsti, tak to nedělám. Ale já jsem ryba, vodní člověk, takže všechno, co se pohybuje bez gravitace, si ráda nakreslím. A tak jsem dělala tuleně, tedy ze začátku se to tuleni hodně podobalo, ale pak jsem si řekla: 'Ne, já to musím dělat po svém.' A tyhle tuleně, po mém přepracované, pak použili na vinylové desce, která se jmenuje Midnight.“
Magazín dále přináší:
|
S tuleni jsem přerušila Mílu ve chvíli, kdy mi začala vyprávět, že jsou si se zpěvákem Coldplay v něčem vlastně podobní. „On to vystihnul, když mi jednou volal, že by taky nemohl napsat písničku, kterou by mu někdo uložil. Musí to cítit, musí to vycházet z něj. Na naší spolupráci bylo klíčový, že to pochopil. Zjistili jsme, že pracujeme podobně. Když ho v jedné mé práci zaujala křídla, dohodli jsme se, že budou jakýsi rámec a v nich, že si mám udělat všechno, jak chci já. A já mu do telefonu provinile říkám: 'A opravdu si tam nechceš dát aspoň nějaký svůj motiv?' A on odpověděl: 'Ne, udělej to tak, jak to cítíš.'“
V londýnské čtvrti Hampstead mají Coldplay nahrávající studio. Pátý člen skupiny, který nehraje ani nezpívá, ale je jejich kamarádem z dětství a výtvarným vedoucím skupiny, proměnil studio v galerii Míly Fürstové. Nechal vytisknout její práce a rozvěsil je, takže když pánové hráli, byli obklopeni jejími kresbami. Tam se s nimi česká umělkyně setkala poprvé, a přitom pochválila Chrise, že „je taky talentovanej“.
Řekla jsem jí, že být její manžel, tak nedovolím, aby se s Martinem osobně setkali, protože v určitém ohledu jsou jejich příběhy lidí „odnikud“ podobné. Chris zpíval ve venkovském kostele na kůru, dlouho mu vůbec nedocházelo, jak se zrovna on mohl stát popovou hvězdou. Miluška přikyvuje: „My jsme si vlastně hrozně podobní. Když jsem viděla fotky, jak začínali, tak jsem si říkala: 'To jsou takový ucha…'“
Neudržím se a zase jí skočím do řeči: „Chris do dneška s údivem mluví o tom, že si ho vzala holka, která chodila s Bradem Pittem. Klukovi, jakým býval on, se zdálo nemožné, aby skončil se zlatovlasou hvězdou Hollywoodu. Ve srovnání s ním je úspěch Milušky z Pelhřimova vlastně úplně samozřejmý,“ škádlím ji.
„Máte pravdu, jsou tam takové paraboly… Ale neutíkáme se všemi lidmi, s kterými souzníme. A já mám úžasného manžela, se kterým souzním, a ještě máme spolu dvě děti... A pro Coldplay pořád ještě pracuju, a tak vlastně nemůžu nic soukromého říct. Ale máte pravdu, že tam bylo souznění, a že to byla krásná pracovní příležitost. Chris byl ždycky hrozně vděčněj a hrozně milej. Ale taky si nesmírně potrpí na soukromí. Vůbec nechodí ven. Mezi námi jsou věci nevyřčené a je úplně jedno, jestli jste chlap nebo ženská, prostě jsou lidi, se kterými souzníte. Proto to taky dopadlo takhle dobře. Když byly moje věci ve studiu, on tam skládal muziku a myslím, že se to i odrazilo v jedné písničce. On mi to ale neřekl a já o tom nechci spekulovat. Já chci být umělec, on chce být umělec. Až bude dělat další album, najme si někoho jiného, ale vždycky o sobě budeme vědět.“
Celý příběh Míly Fürstové, o těžkých začátcích v Británii, studiích na prestižních uměleckých školách a spolupráci se slavnou skupinou, si přečtěte v magazínu Pátek, který vyjde 4. července 2014.
