Vlastníci totiž chtějí vědět, jakou hodnotu bude mít nájemní dům po uvolnění činží, shodují se znalci.
„Ocenili jsme desítky těchto regulovaných domů, ale jednáme se stovkami dalších klientů,“ prohlásil Martin Kulhavý ze společnosti Pražská správa nemovitostí, která v těchto dnech odstartovala inzerci v celostátních denících. V té nabízí lidem, že zjistí hodnotu bytového domu s regulovanými nájmy, kterou bude tato nemovitost mít po deregulaci.
S oceňováním regulovaných činžovních domů má zkušenosti také znalecký ústav Tacoma Consulting. Podle Jiřího Skotnici, který se v této firmě specializuje na oblast oceňování nemovitostí, souvisí zvýšená aktivita majitelů domů s blížícím se startem deregulace.
Odhad přitom není levnou záležitostí. „Za ocenění standardního čtyřpodlažního nájemního domu si firmy obvykle účtují tak patnáct až dvacet tisíc korun,“ tvrdí Skotnica.
Zjištěná hodnota domu po ukončené deregulaci je přitom mnohdy od té současné výrazně odlišná, shodují se odborníci. „Mnohdy je to poměrově stejné jako rozdíly mezi tržní a regulovanou činží,“ konstatoval soudní znalec v oboru oceňování nemovitostí Josef Pavlát. Největší rozdíly tak jsou tradičně ve velkých městech, jako je například Praha či Brno.
Kromě toho, že vlastníci chtějí zjistit hodnotu domu po ukončení deregulace, je důvodem návalu u znaleckých firem také to, že se s obsazenými nemovitostmi více obchoduje. Jde totiž o výhodnou investici. „Už jsme koupili čtyři sta takových domů,“ tvrdí za Pražskou správu nemovitostí Martin Kulhavý. Hlavním impulsem ke zvýšené poptávce po těchto domech byla především medializace soudních sporů týkající se regulace nájmů, tvrdí certifikovaný odhadce nemovitostí Pavel Hovorka. „Největší vlnu obchodování spustila asi medializace polské kauzy,“ domnívá se Hovorka.
Restituentka Marie Hutten-Czapská si totiž u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku stěžovala na polský stát, že svůj majetek nemůže udržovat v přijatelném stavu kvůli regulaci nájmů.
Soud jí dal za pravdu. Nařídil Polsku, aby majitelce vyplatilo třicet tisíc eur (zhruba 850 tisíc korun) jako morální odškodnění. Navíc uložil Polsku, aby polské restituentce zaplatit i soudní výlohy ve výši 22,5 tisíc eur.
„Ocenili jsme desítky těchto regulovaných domů, ale jednáme se stovkami dalších klientů,“ prohlásil Martin Kulhavý ze společnosti Pražská správa nemovitostí, která v těchto dnech odstartovala inzerci v celostátních denících. V té nabízí lidem, že zjistí hodnotu bytového domu s regulovanými nájmy, kterou bude tato nemovitost mít po deregulaci.
S oceňováním regulovaných činžovních domů má zkušenosti také znalecký ústav Tacoma Consulting. Podle Jiřího Skotnici, který se v této firmě specializuje na oblast oceňování nemovitostí, souvisí zvýšená aktivita majitelů domů s blížícím se startem deregulace.
Odhad přitom není levnou záležitostí. „Za ocenění standardního čtyřpodlažního nájemního domu si firmy obvykle účtují tak patnáct až dvacet tisíc korun,“ tvrdí Skotnica.
Zjištěná hodnota domu po ukončené deregulaci je přitom mnohdy od té současné výrazně odlišná, shodují se odborníci. „Mnohdy je to poměrově stejné jako rozdíly mezi tržní a regulovanou činží,“ konstatoval soudní znalec v oboru oceňování nemovitostí Josef Pavlát. Největší rozdíly tak jsou tradičně ve velkých městech, jako je například Praha či Brno.
Kromě toho, že vlastníci chtějí zjistit hodnotu domu po ukončení deregulace, je důvodem návalu u znaleckých firem také to, že se s obsazenými nemovitostmi více obchoduje. Jde totiž o výhodnou investici. „Už jsme koupili čtyři sta takových domů,“ tvrdí za Pražskou správu nemovitostí Martin Kulhavý. Hlavním impulsem ke zvýšené poptávce po těchto domech byla především medializace soudních sporů týkající se regulace nájmů, tvrdí certifikovaný odhadce nemovitostí Pavel Hovorka. „Největší vlnu obchodování spustila asi medializace polské kauzy,“ domnívá se Hovorka.
Restituentka Marie Hutten-Czapská si totiž u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku stěžovala na polský stát, že svůj majetek nemůže udržovat v přijatelném stavu kvůli regulaci nájmů.
Soud jí dal za pravdu. Nařídil Polsku, aby majitelce vyplatilo třicet tisíc eur (zhruba 850 tisíc korun) jako morální odškodnění. Navíc uložil Polsku, aby polské restituentce zaplatit i soudní výlohy ve výši 22,5 tisíc eur.
