Hlavně díky penězům z dluhopisů mají ale České dráhy na to, aby kupovaly pro cestující nové vlaky nebo opravovaly staré. Letos v listopadu prodala firma obligace za pět miliard korun. Novými věřiteli státního dopravce se staly hlavně menší německé pojišťovny a finanční fondy.
V době této dluhopisové emise už se České dráhy přehouply do éry nového prvního muže. Stal se jím Pavel Krtek, nenápadný ekonom a v pořadí už třetí šéf firmy v letošním roce.
Zelený, Kurucz a pak i Krtek
Právě časté personální změny neprospívaly dobré atmosféře ve firmě. Manažeři nemohli pracovat s jasnou koncepcí, řadoví zaměstnanci neměli jistotu. Důvodem veletočů v čele firmy přitom nebyly ani tak manažerské přehmaty, ale hlavně politické tlaky.
Rok začínal jako generální ředitel Dalibor Zelený, muž, který už ČD v minulosti jednou vedl a jehož do funkce vynesla takzvaná prezidentská vláda Jiřího Rusnoka. Po nástupu Sobotkova kabinetu ovšem bylo čím dál jasnější, že jeho nedobrovolný odchod je pouze otázkou času.
ČTĚTE TAKÉ: |
V únoru se Zelený ještě vydal do vídeňské továrny Siemensu podívat na první moderní soupravu Railjet vyrobenou pro České dráhy. Cestou ve vlaku už poskytoval rozhovory, v nichž reagoval na chystané zvolení svého nástupce – Daniela Kurucze, tehdejšího náměstka pro provoz a techniku.
Bývalý šéf Českých drah Daniel Kurucz.
Někdejší manažer Agrofertu Kurucz o několik dnů později převzal Zeleného funkci i klíčové úkoly. Přípravu několikamiliardového prodeje nádraží do rukou Správy železniční a dopravní cesty (SŽDC) a postupné přejímání sedmi souprav Railjet, které začaly jezdit na trase mezi Prahou a Vídní.
Jenže i Kurucze, o osm měsíců později, sestřelili politici. Konkrétně dlouhodobé spory s tehdejším ministrem dopravy Antonínem Prachařem (ANO), v listopadu jej odvolala dozorčí rada. Oficiálním důvodem byla špatná komunikace mezi ním, dozorčí radou a ministrem.
O konkrétních příčinách Kurucz ani Prachař nechtěli mluvit. Podle neoficiálních informací se ale oba muži například střetli kvůli připravovanému nákupu logistické haly v Lovosicích, kterou si nyní pronajímá dceřiná společnost Českých drah ČD Cargo.
Politici už v té chvíli měli připraveného nástupce, kterého doporučil i odvolaný Kurucz: Pavla Krtka, jenž od února působil jako klíčový náměstek, pro ekonomiku a techniku. Někdejší manažer cementářské firmy Lafarge či nákladního dopravce AWT má v tuto chvíli důvěru ministra dopravy Dana Ťoka (nestr. za ANO). To, jak bude vycházet s politiky, bude pro Krtka klíčové.
Začátky na ledu
Třiačtyřicetiletý manažer začal své působení v čele firmy zostra. Na začátku prosince pokryla Česko ledovka, která zastavila stovky vlaků a tisíce cestujících na mnoho hodin uvěznila ve vagonech.
Soupravy museli železničáři připojovat k dieselovým lokomotivám, aby je vůbec dali do pohybu. Dráhy schytaly od premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) kritiku hlavně za špatnou komunikaci s cestujícími, kteří v řadě případů netušili, co se bude dít a jaké jsou jejich vyhlídky.
    |
„Hůře zafungovaly informace ve stanicích. V rozhlase a informačních zařízeních se objevovaly pravdivé, ale kusé informace typu: vlak nejede. A přihazovala se tam zpoždění. Domluvili jsme se, že do Vánoc či ledna dodáme vzory hlášení pro výpravčí. Ti sice splnili svoji zákonnou povinnost, že zveřejnili zpoždění a skutečnost, že vlak nejede,“ vysvětloval po kalamitě Krtek.
Evropa zkoumá nádraží
Méně viditelný, ale o to důležitější úkol je dotažení prodeje českých nádraží, která v několika vlnách přejdou na železniční správu SŽDC. V rámci obchodu dvou státních podniků zaplatí Českým drahám za budovy, včetně pražského Hlavního nádraží zhruba pět miliard korun.
Cena ještě není přesně stanovená, ale bude se pohybovat mezi 4,5 a 5,5 miliardami korun.
S první splátkou ve výši jedné a půl miliardy korun přitom ČD počítají v hospodaření pro příští rok, peníze potřebují například na placení souprav Railjet, které vyšly v přepočtu přibližně na 2,7 miliardy korun.
PSALI JSME: |
Ze strany železničářů je projekt prodeje nádraží už několik měsíců připravený, nyní jej musí formálně posvětit ministři a také zástupci Evropské komise, kteří musí říct, zda nejde o nedovolenou státní podporu.
„Z Bruselu kvůli převodu přišlo dalších patnáct dotazů. Úředníky zajímalo například legislativní ošetření takzvaného ošlapného (poplatek, který by jednotliví dopravci platili za užívání nádraží – pozn. red.). Počítají se do něj například náklady na topení, úklid či údržbu budov. U nás v zákoně ošlapné zatím není, ale postupujeme podle metodiky použité v okolních zemích, jako je Německo, Rakousko a Francie,“ popsal současný stav Pavel Krtek.
Pokuta, jaká tu ještě nebyla
Právě zmíněné Railjety od firmy Siemens přidělaly manažerům drah velké starosti. Kvůli tomu, že dodavatele sedmi souprav nevybraly v otevřeném výběrovém řízení, dostaly ČD od antimonopolního úřadu na podzim rekordní pokutu 25 milionů korun.
Další dva miliony pak musel podnik zaplatit i za chybně nastavený pronájem lokomotiv Taurus od Rakouských drah, za nimiž jsou Railjety zapřažené. Kvůli nezvykle vysokému trestu se bude dopravce s ÚOHS soudit, ale jeho šance na úspěch jsou malé.
Nové Railjety Českých drah.
„Jedná se o běžnou záležitost. V zásadě všechna rozhodnutí ÚOHS, v nichž je uložena sankce, bývají napadena správní žalobou. Úspěšnost je případ od případu. V poměru ke všem rozhodnutím úřadu jsou nakonec soudy zrušena asi jedno až dvě procenta rozhodnutí,“ popsal mluvčí úřadu Martin Švanda.
České dráhy původně chtěly koupit šestnáct Railjetů, pak svou poptávku změnily na patnáct souprav s odlišnou konfigurací. Nakonec jich český dopravce koupil od Siemensu jen sedm za zhruba 2,7 miliardy korun.
„České dráhy porušily zákon, když zakázku na rekonfiguraci zadaly v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by pro to byly splněny zákonné předpoklady. Tento postup mohl přitom podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky,“ uvedl v říjnu předseda ÚOHS Petr Rafaj.
Soupravy Railjet zajišťují provoz na trase mezi Prahou, Brnem, Vídní a Štýrským Hradcem.
