Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Do roku 2012 zotavení nepřijde

Ekonomika

  10:10
Paul Samuelson získal v roce 1970 Nobelovu cenu za ekonomii. O Obamově plánu na hospodářské zotavení s ním minulý týden hovořil redaktor Global Viewpointu Nathan Gardels.

Paul Samuelson foto: Profimedia

* Přežil jste Miltona Friedmana, který zemřel v roce 2006. Také vaše keynesiánské myšlenky přežily jeho radikální ideologii volného trhu. Je ekonomie tam, kde jste s ní začal?

Máte pravdu. Jsem dost starý na to, abych viděl, jak to celé opsalo kruh (Paulu Samuelsonovi je devadesát tři let – pozn. red.). Moje zkušenosti jsou nyní cennější než dříve, byť i před rokem, protože hospodářskou politikou jsem se začal aktivně zabývat 2. ledna 1932, na samém dnu velké hospodářské krize, kdy jsem pracoval jako poradce Federální rezervní banky ve Washingtonu. Později jsem byl v roce 1960 hlavním ekonomickým poradcem prezidenta Johna F. Kennedyho a přijímal jsem odborníky pro jeho Radu ekonomických poradců. Brzo jsem se stal centristou. Systém centrálního plánování, se kterým jsme stále tehdy soupeřili ideologicky, byl samozřejmě hloupý, to ale neznamená, že by vláda nehrála zásadní roli. Adnes vidíme, jak naprosto chybná byla představa Miltona Friedmana, že se tržní systém dokáže sám regulovat. Vidíme, jak hloupý byl slogan Ronalda Reagana, že vláda je problém, ne řešení. Tato ideologie převažující v několika uplynulých desetiletích nyní pozbyla platnosti. Všichni nyní naopak chápou, že bez vlády žádné řešení neexistuje. Rozpočtová politika nyní znovu přijímá keynesiánskou představu a v usměrňování tržního hospodářství hrají výraznou úlohu deficitní výdaje. Kéž by tak Friedman byl ještě naživu, aby viděl, jak jeho extremismus ústí v porážku jeho vlastních idejí.

* Jaká je současná hospodářská krize ve srovnání s velkou hospodářskou krizí?

Současná situace je velmi povědomá a určitě je tím nejhorším, co Ameriku či svět od konce druhé světové války postihlo. V některých případech – na trhu bydlení – je to dokonce ještě horší. Doba zotavení bude určitě mimořádně dlouhá, a to i při velmi velkých deficitních výdajích vlády. Obama má dobrý tým – včetně mého synovce Larryho Summerse. Ale jako starý veterán bitev o hospodářskou politiku ve Washingtonu jsem si jistý, že Obama narazí na silný otevřený i skrytý odpor. Jeho líbánky nebudou trvat dlouho. Současné prognózy možného zotavení v druhé polovině roku 2009 jsou vysoce nepravděpodobné. Mám podezření, že do roku 2012, a možná ani do roku 2014, k žádnému zotavení nedojde. Mnohem spíš to bude trvat tak dlouho, jak to trvalo Rooseveltovi, od jeho nástupu do funkce v březnu 1933 do předvečera druhé světové války. Obávám se, že mladým lidem, kteří naslouchají Obamovým uklidňujícím pozvánkám, chybí v tomto ohledu dějinná perspektiva. Obama má šanci, ale bude to mít velmi, velmi těžké. Lepší a horší časy a hospodářské bubliny tu jsou už od pravěku.

* Obamův přístup obnáší snížení daní stejně jako výdaje na infrastrukturu. Někteří tvrdí, že snížení daní je pro rychlé vytváření nových pracovních míst méně efektivní než infrastruktura, která je efektivnější. Za Kennedyho éry jste navrhoval snížení daní jako způsob stimulace ekonomiky. Jaký na to máte názor nyní?

Za Kennedyho éry jsme se ze všech sil snažili dosáhnout snížení daní, což se nám nakonec povedlo. Tehdy to pomohlo. Ovšem dědictví, které nám zanechává Bush, je hrozné, protože lidé si jeho dárky pro bohaté pletou se snížením daní, které může mít smysluplný účinek na hospodářský růst. Obamův plán by měl přiznat daňové úlevy nižší střední třídě; to bude fungovat. Ovšem snížit daně společnostem ze žebříčku pěti set největších společností podle Fortune a jejich hanebně přeplaceným manažerům z nich najednou nenadělá dynamické firmy. Systém řízení a správy podniků, který umožňoval generálním ředitelům vydělávat čtyřistakrát víc, než činil střední plat jejich zaměstnanců – před dvaceti lety to bývalo pouze čtyřicetkrát –, podkopal jakýkoli důvod pro daňové úlevy vyšším příjmovým skupinám. Platy ve společnostech založené na čtvrtletních příjmech místo na dlouhodobém růstu spolu se zlatými padáky, a to i v případě neúspěchu manažera, podkopávají produktivitu. Snížení daní pro tuto skupinu je tedy doslova kontraproduktivní. Bushovy politiky v tomto ohledu zoufale selhaly. Ovšem pojmy jako „nastartování“ hospodářství nebo „napumpování prostředků“ jsou špatné. To je totéž, jako vyhazovat dolarové bankovky z letadla letícího nad krajinou, nechat je volně dopadnou a doufat, že k něčemu budou. Z pobídek toho moc nevznikne.

* Obama navrhuje pobídku ve výši osmi set miliard, až jednoho bilionu dolarů. Stačí to?

Je to ve správném rozmezí. Nakonec to může vyžadovat víc.

* Neměli bychom si vzhledem k takovým deficitním výdajům dělat starosti s inflací?

Jestliže v optimistickém případě se v roce 2012 vrátíme ke čtyřprocentní nezaměstnanosti, bude cenová hladina vyšší než nyní. Poroste pravděpodobně ročně o dvě procenta a vyvrcholí na osmi procentech. Myslím, že to stojí za to, protože deflace je větší problém. Za daných okolností bychom se měli dopustit spíše nadměrné stimulace.

* Spojené státy dokázaly financovat své vysoké výdaje půjčkami od Číňanů a jiných, kteří mají rezervy ze svého obchodního přebytku. Náklady na půjčování peněz přitom udržovali na nízké úrovni. V globální finanční krizi kapitál pořád „prchá do bezpečí“ do Spojených států a zvedá hodnotu dolaru. Bude to trvat?

Nesdílím přesvědčení některých lidí, že americký dolar zůstane silný, protože jsme poslední bezpečné útočiště. To nevydrží. Tato krize rychle naučí asijské země, zejména Čínu, že pokud chtějí dosáhnout udržitelného růstu, musí od orientace na vývoz přejít k růstu domácí spotřeby. Až bezprostřední panika pomine, budou všechen ten kapitál potřebovat doma, ne ho mít uložený v amerických trezorech.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!