V úterý uplyne 12 let od chvíle, kdy se Drábová své funkce ujala. A její plány do budoucna? Pro ČEZ už rozhodně pracovat nebude, spíš by se vrátila ke kořenům do Státního ústavu radiační ochrany.
Ve funkci předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jste již od listopadu roku 1999. Stále vás tato práce i po 12 letech baví?
Když jsem nastupovala, myslela jsem, že to vydržím tak 12 měsíců. Jenže práce byla natolik různorodá, že jsem se nestihla úplně opotřebovat.
Stále to ještě pro mě není rutina a stále mne to baví. Jak dlouho tu ještě vydržím, to nezáleží jen na mně. Vláda se může rozhodnout a ze dne na den mne odvolat z funkce.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jako předsedkyně úřadu jste byla u spouštění prvního a druhého bloku v Temelíně. Myslíte, že jako předsedkyně úřadu zažijete i spuštění třetího bloku?
To určitě ne. Možná se tam přijdu podívat, když mne pozvou. Už si říkám, že do penze tady na úřadě nevydržím. Proto se rozhlížím i po jiných možnostech.
Po havárii ve Fukušimě se chvíli zdálo, že většina zemí s rozvojem jaderné energetiky skončí. V posledních měsících se opět množí signály, že jádro je opět ve hře. Jak vidíte perspektivy jaderné energetiky do budoucna?
Myslím si, že do energetického mixu patřit dál bude. Ze zemí, které jaderné elektrárny provozují nebo aspoň chtějí provozovat, tak po Fukušimě změnily své plány pouze čtyři. Jedná se o Německo, Švýcarsko, Itálii a Venezuelu.
Německo je bohatá země, která si může dovolit řadu věcí, které si ostatní země dovolit nemohou. Jestli se jim odchod od jádra podaří, to nevím. Musela bych mít po ruce skleněnou kouli. Ale všechny zákony se dají přehlasovat – kromě fyzikálních.
O budoucnosti jaderné energetiky v Česku i ve světe se dočtete ve víkendovém vydání Lidových novin.
