Genari Takahashi točil pornografické filmy a v tomto byznysu vydělal deset milionů dolarů. Teď se však naplno věnuje své nové profesi. Nedaleko Tokia si koupil osmiakrovou farmu, kde pěstuje zeleninu a ovoce. Na tom by ještě nebylo nic moc zajímavého, kdyby Takahashi neodmítal využívat štědrý dotační systém, který stojí japonskou vládu 45 miliard dolarů ročně. Japonské zemědělství tak dostává největší dotace na světě.
"Ziskové zemědělství je stejné jako pornografie. Musíte vytvořit pěkný obrázek a učinit ho přitažlivým," říká padesátiletý farmář Takahashi. Své produkty prodává po internetu a ve svých restauracích, které vytvořil v zeleninovém duchu.
Takahashi však není zdaleka jediným farmářem svého druhu. V Japonsku je teď čím dál více zemědělců, kterým se drahý dotační systém zajídá. Aby ukázali, že je možné přežít i bez veřejné podpory, prodávají tito lidé zeleninu a ovoce přímo svým zákazníkům, nikoli prostřednictvím státních výkupních družstev.
Hlavní roli v tomto systému hraje Sdružení japonských zemědělských družstev, které je jedničkou v distribuci rýže a zeleniny. Proto může určovat ceny všech důležitých zemědělských produktů i vstupů od krmiva až po hnojivo. Podaří-li se jeho vliv nahlodat, mohla by japonská vláda ušetřit velké peníze v době, kdy hledá rezervy ve výdajích. A vydělali by na tom i zákazníci, neboť ceny zemědělských produktů by klesly.
"V podstatě se to už děje. Tito farmáři jsou chytří. Sledují situaci na trhu a dělají správná rozhodnutí," tvrdí profesor zemědělství Masayoshi Honma z Tokijské univerzity. Nespokojení jsou totiž i mnozí členové sdružení, kterému se v Japonsku říká JA. V průzkumu, který si JA nechalo zpracovat letos v květnu, jich nespokojenost s fungováním systému vyjádřila celá polovina. Asi i proto klesá počet členů sdružení. Za poslední dva roky jich ubylo sto tisíc a JA tak nyní sdružuje 4,9 milionu japonských farmářů. Na zemědělství se přitom rok od roku dává více Japonců. V roce 2006 to bylo 8700 nováčků, loni už 10 400.
Vyplývá to ze statistik japonského ministerstva zemědělství. Většina z nich hospodaří podobným způsobem jako bývalý pornografický producent Takahashi. "Není žádným překvapením, že tito farmáři jsou úspěšní i bez pomoci. Zaměřují se totiž na potřeby zákazníků, vytvářejí své vlastní odběratelské řetězce a jsou dobří v marketingu," tvrdí Roger Martin, který pro Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) připravil studii o stavu japonského zemědělství.
Typický japonský zemědělec má v současnosti polovinu svých příjmů ze státních dotací, zatímco ve Spojených státech je to jen dvanáct procent. Vyplývá to ze studie, kterou připravil Martin. "Noví farmáři" se za to stydí. "Já bych nechtěl žádné peníze z dotací a nechci, aby si lidé mysleli, že zemědělství je slabé odvětví. Farmáři by se měli sami postarat o výrobu, balení i prodej," říká třicetiletý zemědělec Masaaki Saito, který je sice členem sdružení JA, ale se skupinou dalších zemědělců si založil vlastní družstvo s názvem Very Veggie, které spravuje obchod s potravinami. Mohou tak Japoncům nabídnout levnější produkty. Například pětikilový pytel rýže stojí v japonském supermarketu 29 dolarů, zatímco v USA se dá běžně pořídit za sedm dolarů. Sdružení JA si totiž při vyjednávání o cenách účtuje obrovské přirážky, které pak potraviny prodražují.
