Eurozóna bez Řecka jako možný scénář?

Státní bankrot má mnoho forem. A bankrot státu neznamená konec státu. Vždy však vede ke ztrátě důvěry investorů na dlouhou dobu a tedy k výraznému uskromnění státu nebo navýšení daní a prodeje státního majetku. Bankrot Řecka není v ničím zájmu a už vůbec ne jeho odstoupení od eura. To by ani nic nevyřešilo. Jak pro Řecko, tak pro Evropu by to byla nejhorší možná varianta. Přechod na drachmu by vedl ke zničení domácího bankovního sektoru. Lidé by své úspory vybrali a uložili v zahraničních bankách. Není vůbec zřejmé, jestli by se přechod na drachmu povedl. Je možné, že by lidé této měně nevěřili a dál používali euro, což by vedlo k duální ekonomice, která je velmi nákladná. Odchod Řecka od eura považuji tedy za nešťastný a nepravděpodobný. Pokud by se Evropa takto rozpadala, mohla by zapomenout na svůj světový vliv.

Vystoupení z eurozóny technicky možné je, ale eurozóna s tím ještě nemá žádné zkušenosti, nemá na to připraveny žádné technické náležitosti a neví, co by to všechno v reálu znamenalo. Pokud by Řecko zbankrotovalo, všichni obyvatelé by explicitně pociťovali náklady spojené se společnou měnou, která byla dopředu některými kritizována jako velice riskantní projekt. Teď se tedy realizuje to riziko. Řeků se nikdo neptal, jestli chtějí euro. Ani by se jich nikdo neptal, zda chtějí drachmu. Byla by přijata, aby mohla devalvovat. A devalvace znamená ochuzení těch, kteří ji drží v ruce. Nyní jsou náklady rozprostřeny mezi státy platící eurem, při zavedení drachmy by je Řekové nesli sami.

Insolvence států se neřídí žádnými pravidly jako např. insolvence firem nebo jednotlivců. Stát prostě přestane hradit část svých závazků, s věřiteli se musí dohodnout na nějakém kompromisním řešení, protože ví, že i v budoucnu je bude potřebovat. U dluhopisů jde zpravidla o prodloužení délky splatnosti, někdy o snížení úroků nebo o odpis části jistiny. Technicky to probíhá různě, např. výměnou starých dluhopisů za nové s jinými podmínkami. Vystoupení Řecka z eurozóny jistě možné je, i když s ním evropské smlouvy explicitně nepočítají. Otázka je, co by Řecku přineslo. Krátkodobě nic dobrého - prudkou a hlubokou devalvaci, jež by v delším horizontu zvýšila konkurenceschopnost řecké ekonomiky, avšak za cenu dalšího prudkého poklesu HDP, růstu nezaměstnanosti, inflace a snížení kupní síly obyvatel. Motivace Řecka nebo jiných zemí s dluhovými problémy vystoupit z eurozóny tedy nejspíš neexistuje.