Návrh sice budou muset schválit ještě unijní ministři financí, ale eurokomisař pro vnitřní trh Michel Barnier počítá s tím, že by legislativa měla platit již od příštího roku. Komise chce podle svých slov zabránit tomu, aby vlády někdy v budoucnosti znovu postaveny před nutnost sanovat krachující finanční ústavy z peněz daňových poplatníků. Naposledy k této volbě byly donuceny během finanční a hospodářské krize, kterou rozpoutal pád americké investiční banky Lehman Brothers v září roku 2008.
V současnosti v EU již existují země, které speciální "stabilizační" daň na banky již uvalily. Například Švédsko si od podobného opatření slibuje, že do roku 2015 vybere finanční prostředky, které budou odpovídat zhruba 2,5 procenta hrubého domácího produktu.
Zvyšování daní? Pro některé státy nepřípustné
Otázkou ovšem zůstává, jak na podobné opatření budou reagovat ostatní země světa. Evropská unie by komisní návrh měla představit i na summitu G20, který se v červnu uskuteční v kanadském Torontu. Experti se nicméně shodují, že k podobným daním nepřistoupí například Spojené státy a další země světa, půjde o velmi kontroverzní záležitost.
Čtěte více: |
"Problém s tímto financováním je, že zvyšuje riziko morálního hazardu. Pokud banka již do takového fondu platí, je pak velmi složité jí nechat padnout," řekl FT šéf banky Standard Chartered Peter Sands.
Na druhou stranu může podobná daň ale pádu zcela zabránit, záleží na tom, jak se určí výpočet pro výši daně. Například význační ekonomové Acharya, Pedersen, Philippon a Richardson navrhují šest bodů, které by pomohly zvýšit daňovou odpovědnost bank za své chování, a daň by tak pravděpodobnost morálního hazardu naopak snížila. Důkladné propracování daně, které ekonomové navrhují, navíc státům poskytne mnohem větší kontrolu na rizikovými aktivy, které banky drží, a tak budou dříve odhaleny i její problémy.
Čtětě více: |
Podobný model by pak mohl přesvědčit i země, které jsou tradičně spíše proti větší regulaci a zdanění. Pokud totiž bude riziko na finančních trzích automaticky kontrolováno daňovou zátěží, nebude nutné zavádět nové regulační a kontrolní organizace, které jsou jim trnem v oku.
Pokud by se naopak daň uvalila plošně pouze podle velikosti banky, riziko morálního hazardu by opravdu rostlo. Finančníci by se nebáli riskovat, protože by očekávali záchranný polštář.
