Diskontní prodejny mají v tomto období v tradičně chudých čtvrtích velkých měst obrovské žně. Na pařížském předměstí Argenteuil jsou ceny základních potravin proti normálním supermarketům opravdu zlomkové. Hranice spotřeby u masa a sýrů je do dvou až tří dnů. Řada zákazníků se na datum vůbec nedívá, jediné, co je zajímá, je cena.
Zda potraviny projdou nebo neprojdou před limitem vytištěným na obalu, je tak trochu pokerovou hrou mezi prodejcem a zákazníkem. Obchodník tak musí i při snížené ceně počítat s rizikem, že část zboží nakonec neprodá.
Řada obchodů se proto zaměřuje spíše na trvanlivější potraviny. U nich se označuje lhůta optimální spotřeby. Po jejím vypršení sice potravina může měnit chuť i vzhled, ale zdravotně závadná stále ještě není. Jde tedy hlavně o konzervy, sušenky nebo tekutiny.
Nejčastějšími zákazníky takovýchto prodejen jsou nezaměstnaní, důchodci nebo osoby výdělečně činné, které ale berou příliš na to, aby mohly žádat o sociální přídavky. Internetová fóra se také začala hemžit dotazy na to, kde sehnat něco nejlevněji.
