"Vnímám to jako ocenění nikoli jen osoby, která je nejvíce vidět, tj. guvernéra, ale i ostatních členů bankovní rady – jak těch současných, tak minulých – a také všech zaměstnanců ČNB," řekl k ocenění Tůma. Přestože měnová politika opravdu není v rukou jediného muže, ukazuje se, že guvernér české centrální banky má rozhodující slovo. Svědčí o tom například skutečnost, že bankovní rada rozhodla minulý týden poprvé odlišně od Tůmova názoru.
Kdo je Zdeněk Tůma?Narodil se 19. října 1960 v Českých Budějovicích. Vystudoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze, což ale mělo podle jeho slov pro jeho kariéru nulový přínos. V roce 1986 nastoupil do Zemanem, Klausem a Dlouhým proslaveného Prognostického ústavu ČSAV jako vědecký aspirant. Počátkem 90. let absolvoval zahraniční studijní pobyty ve Velké Británii (London School of Economics, University of Cambridge), Nizozemí (Tinbergen Institute) a USA (George Mason University). V letech 1990 - 1998 přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tři roky byl poradcem ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého a roku 1995 se stal hlavním ekonomem Patria Finance. Před svým nástupem do ČNB působil půl roku jako výkonný ředitel v Evropské bance pro obnovu a rozvoj, v jejímž představenstvu zastupoval Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Viceguvernérem České národní banky byl jmenován 13. února 1999 a 1. prosince 2000 pak guvernérem ČNB. Ve funkci byl prezidentem republiky potvrzen na další šestileté funkční období v únoru 2005. Tůma je aktivní sportovec, v Himálaji vystoupal až do výsky sedmi tisíc metrů, lyžuje, hraje tenis a squash. Jak vyplývá ze zprávy ČNB, v roce 2008 dosáhla jeho čistá mzda výše 3 703 139 korun. |
Guvernér označil srpnové hlasování, za které byl oceněn, za jedno z nejsložitějších. Snížení sazeb o půl procenta, ke kterému došlo, totiž neslo riziko dalšího zvýšení už tak hodně vysoké inflace. Reakce bank na tento krok ale nebyla příliš silná, a to ze dvou důvodů – snížení sazeb nemá jako nejsilnější nástroj ČNB v krizi takový dopad, protože nemá vliv na důvěru bank, a centrální banka na možné snížení sazeb trh velice dobře připravila.
Transparentnost především
Právě transparentnost v rozhodovacím procesu je největší změna, kterou ČNB za desetiletého Tůmova vedení prodělala. Guvernérova politika tak odpovídá vývoji monetární ekonomie v posledních dvaceti letech, kdy se rozhodování centrálních bank po celém světě otevírá pohledu veřejnosti. Od roku 2008 rada dokonce začala zveřejňovat zápisy ze svého jednání včetně toho, jak který bankéř hlasoval, což je v mezinárodním měřítku velice neobvyklé. Členové rady také otevřeně prezentují své názory, aby si veřejnost mohla udělat obrázek o jednotlivých proudech uvnitř banky. Podle analytiků tak Tůma udělal z ČNB jednu z nejtransparentnějších centrálních bank světa.
Do politiky nemluvím
Zdeněk Tůma musí v oblasti řízení očekávání odvádět hodinářskou práci, protože každé jeho slovo v médiích bedlivě sledují finanční trhy. Guvernér si je této síly svého slova vědom, a proto se v mnoha oblastech vyjadřuje velice opatrně.
Projevuje se to zejména v reakcích na fiskální politiku vlády. Tůma sice již od počátku své kariéry v ČNB upozorňoval na nutnost vyrovnaných rozpočtů, konkrétní recept, jak k nim dospět, si ale nechává pro sebe. Zarputile opakuje, že by byl rád, aby vláda respektovala mandát centrální banky – a zase banka by měla respektovat mandát vlády. To je také nejspíš důvod, proč česká centrální banka nevede permanentní válku s vládou, jak je tomu zvykem v některých okolních státech.
Tuto politicky neutrální pozici si ale guvernér musel tvrdě vybojovat. Jeho jmenování do čela ČNB mělo dramatickou příchuť, brojily proti němu obě strany opoziční smlouvy. Václav Klaus ho kritizoval jako člověka velice blízkého Václavu Havlovi, který ČNB zpolitizuje. Tůma totiž před svým jmenováním podepsal Dřevíčskou výzvu a byl členem sdružení Lípa, které bylo politiky vnímáno jako nátlaková skupina. Tehdejší premiér Miloš Zeman ho pak označil za "neštěstí pro českou ekonomiku", protože Tůma avizoval, že bude radši udržovat nízkou inflaci než vysoký růst.
Euro? Třeba za deset let
Inflace je přitom jeden ze základních cílů centrální banky, který je stěžejní především pro přijetí eura. Guvernér sice na jakékoli otázky ohledně ideálního termínu pro přijetí evropské měny odpovídá, že je to primárně politické rozhodnutí, jako šéf centrální banky ale musí být schopen k tomuto přechodu zemi dovést. Nepatří sice do skupiny euroskeptiků, zároveň ale také nevidí v přijetí eura samospásný nástroj, který sám vyřeší ekonomické strukturální záležitosti.
V roce 2008 se dokonce nechal slyšet, že bychom při současné nevalné politické podpoře jednotné měny mohli vymyslet nějaké pěkné datum, například sto let české měny. Zmínil tak datum, které příznivci přijetí eura nevídají ani v nejčernějších snech – rok 2019.
Tůma tak narazil na reálnou připravenost země na přijetí jednotné měny. Česko totiž podle něho musí splnit ještě několik domácích úkolů, jako je větší pružnost trhu práce nebo změna struktury rozpočtu, než se do eura požene. Splnění maastrichtských kritérií je tak podle Tůmy podmínka nutná, ale nikoliv dostačující.
Guvernér se v tomto ohledu nikdy netajil tím, že kritéria považuje za překonaná. Například pravidlo tříprocentního schodku vůči HDP je podle něj je málo přísné. Společně s finanční krizí, kdy je schodek tří procent domácího produktu pro většinu zemí jen nedosažitelným snem, ale tento postoj asi nebude v rámci EU příliš populární.
Ekonomickou otázkou současnosti je, zda a jak bankovní trh lépe regulovat, aby k obdobné finanční krizi v budoucnosti nedošlo. Podle guvernéra je ale současný systém kontroly dostatečný, krizi způsobilo selhání jedinců, které ekonomie nazývá morálním hazardem. Protože problém vznikl na národní úrovni, považuje Tůma volání po globální regulaci za velice nebezpečné.
