Pytlíček je ochotný zaplatit za známky miliony korun. "Když vidím nějakou vzácnou známku, která mně chybí, tak nekoukám nalevo napravo," říká sběratel. "Naštěstí si to mohu dovolit," dodává.
LN Jste majitelem nejdražší české známky. Kromě toho, že jste nezveřejnil její cenu, jste vlastnictví známky deset let tajil. Proč?Kupoval jsem známku od celkem šesti restituentů, kteří ji získali zpět od Poštovního muzea. Byly mezi nimi problémy – někteří informace o prodeji chtěli zveřejnit, jiní ne. Jeden z restituentů se navíc rozváděl, a nechtěl, aby manželka z prodeje dostala podíl. I proto zřejmě trval na tom, že se známka deset let nesmí vystavit.
LN Dá se vyčíslit cena této známky? Opravdu dosahuje milionu dolarů, který vám za ni nabízeli?Vzhledem k tomu, že se známka nikdy nedražila v aukci, je určení ceny velmi ošidné. Ta známka je navíc jediným exemplářem na světě. Za komunistů byla cena určena na 3,5 milionu korun.
LN Podle expertů vlastníte momentálně největší sbírku československých známek. Považujete ji za kompletní, nebo vám ještě nějaké úlovky chybí?Nechybí mi prakticky nic, vždycky se ale najdou nějaké drobnosti, kterými bych si mohl sbírku vylepšit. Získat třeba lepší obálku s lepším tvarem, zajímavější razítka. Sbírání nikdy nekončí. Například před pár měsíci jsem byl na aukci v Ženevě, kde se dražila velká sbírka zesnulého filatelisty doktora Fischmeistera. Já jsem si na aukci za pár desítek tisíc eur koupil několik známek, abych si sbírku vylepšil. Třeba některé známky jsem měl jen jednotlivě, a tam jsem je pořídil ve čtyřbloku.
LN Kolik byste byl nejvíce ochoten utratit za známku?Jsou to miliony korun. Například když jsem usiloval o naši nejvzácnější známku, byl jsem ochoten zaplatit prakticky jakoukoliv cenu. Naštěstí majitelé nebyli tak sečtělí a znalí. Věděli jen, že ta známka má cenu v milionech.
Ne, filatelie je vášeň, to je jako když hrajete automaty. Když vidím nějakou vzácnou známku, která mně chybí, tak nekoukám nalevo napravo. Naštěstí si to mohu dovolit. Na obchodování se známkami jsem vydělal slušné peníze, a navíc jsem je i dobře investoval.
LN Vaše sbírka československých známek je u nás i ve světě velmi ceněná, získala řadu medailí. Existuje nějaká s ní srovnatelná?V Čechách má srovnatelnou sbírku prakticky jen jeden člověk, nějaký advokát, který obchoduje s realitami. Ten mě mimochodem přeplatil, když jsem před dvěma lety usiloval o sbírku známek Lamberta Krejčíře.
LN Říkal jste, že vaši sbírku v zahraničí pojišťujete na sto milionů korun, jen nejcennější známka má pojistku na deset milionů. Kdyby ji někdo ukradl, byla by vůbec prodejná?Těžko. Takovouto raritu by si někdo mohl maximálně schovat doma, dát si ji do sbírky. Ale nemohl by se s ní nikde pochlubit.
LN Jak svoje cenné a drahé známky skladujete?V Komerční bance mám celý sejf. Nejdřív jsem měl sbírku v Praze, ale bývalý ředitel Richard Salzmann nakonec zařídil, abych ji mohl uložit přímo tady v Semilech. Takže doma žádné cenné věci rozhodně nepřechovávám.
LN Filatelistů v Česku ubývá. Hodnotné sbírky jsou často rozprodávány v aukcích. Pojistil jste se nějak, aby se nerozpadla i vaše sbírka?Rozhodně chci, aby má sbírka československých známek zůstala v celku. Rodina bude mít k prodeji dost jiných věcí. Do závěti proto plánuji dát podmínku, aby se nerozprodala a aby ji třeba jednou za deset let někde vystavili. Bohužel z rodiny se filatelii nikdo nevěnuje. Snažil jsem se k tomu děti přitáhnout, ale nepovedlo se to.
