Ubytoval se u „tety“. Muže, který se víc cítí být ženou. Za sto padesát korun na noc mu – stejně jako dalším asi šesti klukům s podobným osudem – Slaboch uvařil. A nechal ho přespat na matraci. Když neměl Miro peníze, spal se Slabochem v posteli.
Pak se vydal „na byznys“. Kolem kruhového zábradlí stáli jeden vedle druhého. „Kluci, na značky!“ rozlehlo se kopulí s akty od Šalouna. Sochy se staly němými svědky dětské, klučičí prostituce. „Tak jsem se dostal na Bukovou horu – tak my Fantovce přezdíváme,“ říká Miro, kterému dnes něco málo přes třicet. Magazínu Pátek vyprávěl o tom, jak se v divokých 90. tých letech ocitl na hlavním nádraží. V téměř chrámové kopuli od architekta Josefa Fanty, kde vládla zvláštní pravidla.
To místo nyní všichni známe jako Fantovu kavárnu, nejznámější nádražní restauraci v Česku. Přitom kafe se tu poprvé začalo vařit až roku 1997.
O osudech secesního prostoru, který nyní prochází rekonstrukcí, čtěte v aktuálním magazínu Pátek.
Dále čtěte v magazínu Pátek:
Povodně očima fotografů Pátku. Rozsáhlý fotoeditoriál ze zatopeného území.
Slavní manažeři v pozadí: Kdo tvořil největší hudební kapely historie?
V operních sálech i věznicích. Rozhovor s francouzským dirigentem J. C. Casadesusem.
Fejeton Marcely Pecháčkové: O jedničkách a dvojkách.
