Tuto otázku si dnes ironicky položil list Wall Street Journal Europe. Současná kampaň proti platům "hrabivých bankéřů", kteří údajně způsobili finanční krizi, je podle listu jen snaha politiků najít někoho jiného než sebe, kdo za finanční paniku může.
Na sadě opatření, která by posílila finanční systém, včetně "globálních standardů platových struktur" se o víkendu dohodli ministři financí a šéfové centrálních bank skupiny zemí G20. U odměn bankéřů má být "zajištěno, aby kompenzační politika byla propojena s dlouhodobou tvorbou hodnot a finanční stabilitou".
Vláda nemůže firmám přikazovat, jak platit zaměstnance
Podle WSJE na těchto cílech nic špatného není, otázku však vyvolává to, kdo to navrhuje. Bylo by těžké a vlastně nemožné najít někde velké zaměstnavatele, kteří pro zajištění propojenosti platů s tvorbou hodnot dělají méně než vládní aparáty. A je těžké představit si, co by spíš poškodilo ekonomiku a "tvorbu hodnot" než umožnit vládě, aby nařizovala, jak mají být placeni zaměstnanci soukromého sektoru, píše list.
Ve veřejném sektoru je výkonnost obtížné nebo politicky nemožné měřit.
Vládne zde služební pořadník a na jakékoli zmínky o snižování počtu míst zuřivě reagují odbory státních zaměstnanců, které ovládají umění používat veřejné peníze jako rukojmí svých úzkých zájmů. Vyvolává ovšem velkou skepsi, když politici, kteří nevědí, jak platit podle výkonu na svém vlastním dvorku, chtějí nastavovat správné pobídky při diktování platových pravidel jiným, pozastavuje se WSJE.
Politický univerzální mandát tyto hodnoty netvoří
Celá myšlenka pravidel pro odměny v soukromém sektoru by si podle listu snad zasloužila další prozkoumání jen v případě, kdyby si centrální bankéři a ministři financí uměli představit, jak s "tvorbou hodnot a finanční stabilitou" svázat své vlastní platy. "Banky možná nemají všechny pobídky v pořádku, jejich smlouvy o odměnách však alespoň odrážejí situaci na konkurenčním trhu a nikoli univerzální mandát politiků najít někoho jiného než sebe samé, koho by šlo obvinit z finanční paniky," uzavírá list.
Otázka odměn ve finančním sektoru se rozvířila v důsledku loňské finanční krize, která ve veřejnosti vyvolala rozčilení nad závratnými odměnami řady bankéřů a finančních obchodníků. Hněvu lidu využili politici jako Nicolas Sarkozy a Barack Obama, kteří obvinili "hamižné bankéře" z rozpoutání krize a začali navrhovat omezení prémií a dalších odměn. Řada ekonomů ovšem poukazuje na to, že základní příčinou krize byl přebytek peněz v ekonomice vyvolaný politikou centrálních bank, a v USA k tomu přistoupila silná politická podpora levným hypotékám pro chudší vrstvy.
