Když si vzít úvěr, tak letos, říká ředitel Raiffeisenbank Žalman

"Banky jsou nepoučitelné kdekoli na světě. Máte tady na jedné straně tlak akcionářů na profitabilitu, na druhé straně tlak konkurence," říká generální ředitel Raiffeisenbank Lubor Žalman s tím, že na billboardu 3,99 vypadá líp než 4,99 a 2,99 vypadá ještě líp.

LN Je počátek nového roku i desetiletí, stejně jako ostatních manažerů i vás se na úvod zeptám, s jakou vizí vstupujete do nového roku?

Tato otázka přichází v dobrý i špatný čas, protože přesně v této chvíli se nad tím zamýšlíme. Pracujeme na takzvané vizi 2020, ale začali jsme teprve před Vánoci, takže výsledek našeho zamyšlení zatím nemáme. Ale shodli jsme se na tom, že si musíme definovat oblasti, ve kterých budeme v České republice nejlepší, a že cokoli jiného, kde nemůžeme být nejlepší, vůbec nemá smysl dělat. 

A to nejlepší samozřejmě taky znamená, že musí být možné na tom vydělat a v neposlední řadě nás to musí bavit. Já pevně věřím v to, že nemůžete být dobrý v něčem, co vás nebaví. Nicméně ten výsledek se jistě bude točit kolem konceptu bankovnictví pro prémiovou klientelu, což dneska definujeme jako domácnosti s příjmem 25 tisíc plus čistého.

LN Máte nějaké premisy, se kterými do toho definování příští desetiletky jdete? Jak bude vypadat za deset let bankovní trh v Česku?

Dělat tyto předpovědi je zásadní chyba. Není správné se snažit předvídat, správné je být připraven. A pro nás to být připraven znamená postavit takovou firmu, která je na všechny změny, zvlášť na ty nepředvídané, schopna zareagovat rychleji a lépe než její konkurenti. Kdo v roce 2007 předpovídal pád Lehman Brothers? To by si lidi ťukali na čelo, kdybyste něco takového říkal. A kdo na pád této banky doplatil? Ten, kdo nebyl připraven na podobné šoky. Kdo na tom vydělal? Ten, kdo měl takovou organizaci, která se s tím vypořádala lépe a rychleji než ostatní. Takže u nás budování konceptu a strategie nezačíná nějakými makroekonomickými předpověďmi, ty budou za dva roky úplně jiné, na tom nemůžeme stavět. Stavíme ale na těch třech věcech, které jsem řekl. V čem jsme schopni být nejlepší, jak na tom vyděláme a jestli nás to baví.

LN To znamená, že nebudete definovat svou představu o budoucnosti bankovnictví? Už tady přece byly úvahy, že vše převezme internet, po několika letech se vrátil trend budování poboček, pak se všechny banky vrhly do otevírání kiosků v nákupních centrech…

Já bych nechtěl, abyste nabyl dojmu, že úplně zavrhuju plánování. Plánování já mám rád, ale jak řekl jakýsi americký generál, plán není nic, plánování je všechno. Plán, když ho vytvoříte, velkou hodnotu nemá, protože ono stejně všechno bude jinak. Ale jestliže plánujete dobře a pravidelně, tak budete rozumět tomu, jaký vliv bude mít změna předpokladů na váš byznys a jak musíte plán upravit. Také nemohu říct, že bychom nesledovali nové trendy. Máte pravdu, před patnácti lety si všichni mysleli, že pobočky jsou mrtvé, že zůstane jen internet. Nyní je jasně patrné, že speciálně pro nás bude mít pobočka vždycky významné místo, protože lidé potřebují poradit. Ale když mluvíme o technologiích, věřím, že bankéřství se přestěhuje na chytré telefony. To si myslím, že je záležitost příštích deseti let a na to je potřeba být připraven, jak kvalitou lidí, které máte, tak být připraven investovat do těchto technologií, pakliže budete muset.

LN Loňský rok byl specifický snahou bank rozhýbat zamrzlý úvěrový byznys, lidé se nechtěli zadlužovat. Co se v bankovnictví bude dít letos?

V letošním roce je ideální doba, kdy si vzít úvěr. Tak levné úvěry už dlouho nebyly a dlouho ani nebudou.

LN Očekáváte růst sazeb?

Za prvé si moc nedokážu představit, že by nutnost refinancovat všechny rozpočtové deficity v Evropě a ve Spojených státech nezpůsobila nárůst úrokových sazeb, to si opravdu nedokážu představit. Za druhé nová evropská pravidla zvaná Basel 3 půjčky zdraží. Akcionáři budou muset dát do banky o 70 procent víc kapitálu na stejné množství poskytnutých úvěrů. Je tam sice relativně dlouhá osmiletá přechodná doba, ale my už dnes poskytujeme desetileté patnáctileté úvěry, kterých se to bude týkat. A třetí neblahý vliv na úvěrování se netýká úrokových sazeb, ale dostupnosti úvěrů. Na tu bude mít dopad evropská direktiva o odměňování v bankovnictví, která říká, že lidé, kteří schvalují úvěry, nesmí být placeni v závislosti na zisku banky. To znamená, že když úvěr zamítnou, tak nic neztratí, a když povolí, tak můžou jenom ztratit, nemůžou nic získat.

LN Jak budete tyto zaměstnance motivovat, když nesmějí dostávat odměny?

Otom v současné době přemýšlíme. Letos je první rok, kdy to má platit, takže uvidíme.

LN O kolik půjčky kvůli nové regulaci zdraží?

Jestliže musíte mít o 70 procent víc kapitálu na jednotku poskytnutého úvěru, tak marže na tomto úvěru bude muset být o 70 procent vyšší. Takže když dneska někdo platí úroky řekněme PRIBOR (základní mezibankovní úroková sazba – pozn. red.) plus dvě procenta, tak bude muset platit PRIBOR plus 3,4 procenta. A týká se to jak půjček firmám, tak lidem.

LN Na konci loňského roku jste prodali stamilionovou pohledávku za společností Sazka podnikateli Radovanu Vítkovi. Proč jste se rozhodli úvěru zbavit až nyní?

Nebudu komentovat žádný konkrétní obchodní případ, a to se týká i Sazky. Řeknu vám náš obecný postup k úvěrům klientů, kteří jsou, abych tak řekl, v ohrožení. Naše priorita číslo jedna je dohodnout se s tím klientem na změnách ve splácení a změnách v jeho firmě, aby firma dál žila a normálně jsme fungovali. Když tohle není možné, tak se snažíme přimět klienta k tomu, aby nám úvěr mimořádně splácel i za cenu nějakých prodejů, například části firmy. Eventuálně klienti jednají s jinou bankou o přefinancování, což se stává zřídka, protože když toho klienta vidíte vy špatně, tak ho pravděpodobně bude vidět i jiná banka špatně, ale i takové případy se staly. Nebo klient posílí vlastní jmění firmy nějakou kapitálovou injekcí, například ze svých soukromých peněz. Když ani tohle není možné, tak máme už jenom dvě možnosti. Prakticky bez výjimky se snažíme v aukcích takovou pohledávku prodat. A poslední eventualita je vymáhání pohledávky soudní cestou, tedy insolvence.

LN Raiffeisenbank, stejně jako ostatní banky na trhu, stále vykazuje růst tvorby opravných položek k úvěrům, to znamená, že stále roste počet lidí a firem, kteří své půjčky nesplácí. U vás činil ke konci třetího čtvrtletí nárůst 25 procent. Kdy se to zastaví?

Myslím si, že ve firemním sektoru se to už zastavilo, tam už jsme ve druhé půlce roku příliš oprávek nevytvářeli a z tohoto pohledu čekám celkem klidný rok 2011. Co roste – a jsem přesvědčen, že nadále poroste – v celém bankovním sektoru, jsou ztráty z nesplácených úvěrů domácností. Týká se to jak spotřebitelských úvěrů, tak kreditních karet, kontokorentů. Co se týče domácností, očekávám, že bude rok 2011 nejhorší.

LN Nezmínil jste hypotéky, tam se růst nesplácení již zastavil?

Včetně hypoték. Rád bych se mýlil, ale i tam očekávám, že nejhorší rok bude letošní.

LN Budou banky v letošním roce čistit svá portfolia a prodávat pohledávky za firmami ve větší míře než loni, či posílat firmy do insolvencí?

Myslíte, že některé banky zametaly problémy pod koberec a teď se rozhodnou, že už není naděje, říznou do toho a začnou firmy posílat do insolvencí?

LN Ano, ve vašem případě mne napadají například vaše půjčky společnosti Spolchemie…

Kdybyste viděl jejich čísla, jsou výborná.

LN To je možné, oni to alespoň tvrdí, ale úvěr nesplácejí.

To je právě příklad firmy, u které má smysl počkat. Tyto firmy za sebou táhnou dluhy z minulosti, ale ekonomika se přece jen rozjela. To jsou přesně ty případy, kdy restrukturalizace dávají smysl. Fabrika má dluhy, těžko je splácí, ale jede, vyrábí, prodává. Nevím, jaká je politika našich konkurentů, ale my jsme se snažili všechny věci dávat na stůl a nic nezametat pod koberec. Když vidím naše portfolio, tak mám rozumnou míru jistoty, že co bylo špatné, už se nějakým způsobem vyřešilo, nebo se to řeší. Nevidím nějaké velké nepříjemné překvapení, které by nás mělo potkat. Ale jestli máte dojem, že to tak není v každé bance, tak k tomu já nemohu nic říct.

LN Financujete dost malých a středních podniků. V jaké kondici jsou?

Samozřejmě jsou tam problematické případy, ale dost překvapivě, proti všem učebnicovým příkladům byly problémy zejména u maličkých a obřích firem. Středně velké podniky jsou na tom dobře.

LN Čím si to vysvětlujete?

Obecně se tvrdí, že čím menší firma, tím je rizikovější, ale Česko je specifické. Tady se začalo podnikat před dvaceti lety z nuly. Přestože podnikatel je dneska sprosté slovo, stejně jako bankovní zisk, tak podnikatelé jsou solí země, to jsou naši nejschopnější lidi. Vždyť zkuste si to, založte firmu, udělejte něco, co jiní nevyrábějí, a přesvědčte někoho, že si to má koupit. Takže mě ani nepřekvapuje, že tyto střední firmy se dost často dokázaly s problémy způsobenými krizí vyrovnat. Středně velké soukromé firmy také nedokázaly předvídat, že krize přijde, a ony na ni byly připraveny, možná aniž by to věděly. Jsou pružní, znají svůj obor, dělají kvalitní produkci a investovali do technologií. Tím se na krizi připravili a dokázali se s ní vyrovnat.

LN Kromě oprávek na úvěry vám padají do majetku také domy a byty z nesplácených hypoték. Očekáváte, že pokles cen realit bude i díky tomu pokračovat?

Myslím si, že ano, že bude velký tlak na ceny rezidenčních nemovitostí, ať už jsou to domy nebo byty.

LN Za jakou cenu prodáváte byty a domy, které zabavíte, je to 50 procent odhadní ceny, nebo víc?

Děláme internetové aukce, před kterými si stanovíme cenu, pod níž neprodáváme. Přesné ceny vám neřeknu, ale je rozdíl, jestli hypotéka byla na sto procent odhadní ceny nemovitosti, nebo na míň. A další rozdíl je mezi tím, jestli se jedná o nemovitost v Praze, nebo rodinný domek někde na vesnici. Ten je v současné době téměř neprodejný. My jsme naštěstí v době, kdy se krize ještě jmenovala hypoteční krize, zastavili poskytování hypoték na venkově. Ale samozřejmě z minulosti jich tam máme hodně.

LN Když mluvíte o stoprocentních hypotékách, v době, kdy se krize ještě jmenovala hypoteční krize, od nich všechny banky okamžitě upustily, nyní se, včetně té vaší, k tomu vrátily. Stejně tak se vracejí k dalším produktům, které krizi umocňovaly, a půjčují lidem, kterým by před rokem nepůjčily. Čím to je?

Banky jsou nepoučitelné kdekoli na světě. Máte tady na jedné straně tlak akcionářů na profitabilitu, na druhé straně tlak konkurence. Dneska už jsou marže na hypotékách v České republice zase tam, kde to bylo před krizí, což je neprozíravé, ale prostě je to výsledek konkurence mezi bankami. Předhání se cenou. Na billboardu 3,99 vypadá líp než 4,99 a 2,99 vypadá ještě líp. To tak prostě je.

LN Trh tedy opět ožívá, jak na to budete letos reagovat?

Lidé si zaslouží podstatně větší kvalitu obsluhy a poradenství a kvůli tomu děláme expanzi pobočkové sítě, kterou jsme tady ještě v tak krátké době neměli. Některé pobočky se nám podařilo otevřít už loni a letos by mělo být 40 úplně nových. A druhá věc – oživení ekonomiky, které přinese poptávku firem po úvěrech. Ožívají i sousedi, jako je Německo, Polsko a Slovensko, a znovu se začne investovat, znova si začnou firmy kupovat a prodávat. Takže jsme připraveni poskytovat investiční úvěry, provozní úvěry, akviziční úvěry. Kvůli tomu jsme kompletně předělali náš úvěrový proces, aby byl mnohem rychlejší a abychom klientovi nabídli takovou částku, jakou potřebuje, v takové struktuře, jakou potřebuje.

LN Kvůli podobné expanzi na úvěrovém trhu jste v minulosti již několikrát navyšovali kapitál. Nyní se vaše kapitálová přiměřenost pohybuje okolo deseti procent, takže přílišný prostor tam nevidím. Budete volat matce do Rakouska o další peníze?

S největší pravděpodobností budeme v letošním roce navyšovat kapitál. Naše skupina působí v šestnácti zemích, Česká republika je jednou z priorit. My si pořád o sobě myslíme, že jsme malá země. Přinejmenším v kontextu střední a východní Evropy jsme sice malí na počet obyvatel, ale na velikost ekonomiky už jsme velcí a na velikost bankovního sektoru, měřeno velikostí aktiv, jsme třetí za Ruskem a Polskem.