Konec globalizace. Světový systém se mění

Je "dohoda" politických špiček v Americe spíše dohodou, či nedohodou?
Jedná se o kompromis. Obě strany se cítí mizerně. Dohoda je dělána z jiných důvodů, než aby uspokojila politicko-ekonomické cíle obou stran.

Milan Zelený Milan Zelený je globálním profesorem, který působí na Fordham University v New Yorku, ale také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Xidian University v Xi´an, Fu Jen University v Taipei a Indian Institute of Technology v Kanpuru.

Dovedete si představit, že v neděli oznámená dohoda nakonec nebude realizována?
To neumím předpovídat. V podstatě se ale dohodli tři lidé, tedy vůdce demokratické většiny v Senátu Harry Reid, vůdce republikánské většiny ve sněmovně John Boehner a prezident Barack Obama. To ještě neznamená, že se dohoda schválí. Zejména v Kongresu ještě může nastat vývoj. Pravděpodobnost, že nakonec dojde ke schválení dohody, ale je značná.

Od roku 1962 došlo celkem 74krát ke zvyšování dluhového stropu. Proč právě nyní je o další navýšení sváděn takový boj? To, že se něco musí 74krát opakovaně navyšovat, naznačuje, že už tento proces musí skončit. Navíc, v současnosti se ekonomika vzpamatovává z krize. Jinak se dluh navyšuje za růstu a nízké nezaměstnanosti a jinak je tomu, když je vývoj opačný a očekávání jsou negativní.

V čem jsou očekávání negativní?
Americká ekonomika se nemůže spolehnout na růst, který by ji vyvedl z dluhů. Je zřejmé, že takový růst nenastane ani v budoucnosti.

Proč?
Neprocházíme jen krizí, ale transformací celého systému. Jsme v podobné situaci, jakou dříve představoval přechod od agrárního systému k industriálnímu. Dnes jsme tak technologicky vyspělí a máme tak vysokou produktivitu práce, že nejsme schopni lidi zaměstnat. Lidi lze dnes dobře využít ve sférách, kde je potřeba myšlení, kreativita. Ale v jiných oblastech je lze využít mnohem hůře, ať se jedná o oblast výroby, nebo služeb.

Nevyplývá z toho, že posilování sociálních výdajů je nezbytné a že tyto výdaje je nutné zdrojovat dodatečným zdaněním vysokopříjmových sektorů a skupin?
To může být krátkodobé řešení. Když ale firmy budou více zdaněny, propustí ještě více lidí a ještě více se budou spoléhat na technologie a navyšování produktivity práce.

Jaká jsou tedy dlouhodobá východiska?
Budeme muset volit mezi velkým vlivným státem, který bude mít moc intervenovat do ekonomiky, a naopak malým slabým státem, který přesouvá zodpovědnosti na obyvatele a podniky. To představuje ideologický boj. Ke správné volbě je potřebné porozumět transformačním trendům.

Smířit se s oslabující rolí státu může být pro některé skupiny lidí těžko akceptovatelné...
Právě jsem se dozvěděl, že firma Apple má v současnosti více hotovosti než celý americký stát. Firma Apple by mohla zaplatit všechno v celé Americe, co dnes americká vláda zaplatit nemůže.

Vše tedy spěje k malému státu, i ve Spojených státech?
Domnívám se, že ano. Navíc dojde i k velmi výraznému omezení globalizace. Bude stále víc docházet k relokalizaci, kdy se globální procesy budou transformovat zpět do lokálních. Lokální systémy mají výhodu, že jsou více propojeny s místní komunitou, zatímco globální systémy nejsou podpořeny žádnou komunitou. Globální systémy dnes trpí tím, že jsou velmi nespolehlivé. Jakákoliv přírodní, ekonomická nebo politická porucha je vyřadí z funkce. Celý automobilový průmysl Japonska se dá vyřadit ztrátou výrobce jedné součástky. Globální systémy se dostaly k absolutnímu vrcholu a již v nich nevede cesta dál. Proto musí nastat návrat zpět k lokálním podmínkám.

Jaké důsledky to bude mít pro Ameriku, potažmo i Evropu?

Zásadní. Když se začne velká americká ekonomika posunovat k soběstačnosti, bude to mít na různorodou Evropu velký dopad. Čína to ustojí lépe, protože je homogennější.