Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kupovali bychom, ale není co, říká ředitel společnosti Ameropa

Ekonomika

  19:00aktualizováno  15. ledna 21:37
Byl pravou rukou Andreje Babiše. Před čtyřmi lety jej však opustil a vydal se řídit společnost Ameropa, švýcarského obchodníka s komoditami. Ameropa působí na trzích, do kterých spekulanti posílají stále více peněz a způsobují tak neustálý růst cen. Na druhé straně si velké evropské firmy berou miliardové úvěry, které vůbec nevyužívají. Nechávají si jen otevřená zadní vrátka. „Speciálně v Evropě dnes řada společností považuje výhled ekonomik za krajně nejistý,“ řekl šéf strategie společnosti Ameropa Jan Kadaník.

Jan Kadaník, strategický ředitel švýcarské společnosti Ameropa foto:  Viktor Chlad, Lidové noviny

LN Proč jste se rozhodl opustit Agrofert a odejít od Andreje Babiše do Švýcarska?
Byl jsem v Agrofertu přes šest let a jak pro firmu, tak pro mne to byly plodné roky. Bylo to nesmírně zajímavé, avšak zároveň hektické a já jsem měl pocit, že jsem tam příliš dlouho. Bylo to velmi náročné a ta náročnost po čase začala převládat, takže jsme se dohodli, že odejdu. Ameropu jsem znal, protože jsme s ní s Agrofertem dělali společné projekty. A když se její majitelé dozvěděli, že chci z Agrofertu odejít, tak mi nabídli stejnou pozici. Navíc Švýcarsko, kde firma sídlí, je jedinou zemí kromě Čech, kde jsem si dovedl představit, že můžu žít. Ve svém profesním životě jsem se vždy zabýval komoditami, a protože řada komoditních firem sídlí ve Švýcarsku, měl jsem tam i řadu přátel.

Unikátní rozhovory na Lidovky.cz

Lidové noviny se ptaly Miroslava Kalouska, Martina Romana, Tomáše Chrenka, Lubora Žalmana, Marka Dospivy a Jana Kadaníka, jaký vývoj očekávají v letošním roce?

Celé rozhovory najdete ve speciálu LN - VIZE 2011.


LN Jaký je rozdíl mezi řízením rodinné firmy středoevropského významu a švýcarské společnosti působící po celém světě?
Změna to určitě je. Neplatí to jen pro Agrofert, všechny tyto rychle se rozvíjející firmy, které mají tak zásadně vyprofilovaného majitele, jsou svým způsobem unikátní. Ať Agrofert, PPF, nebo další skupiny, jež se v Česku pohybují, působí v unikátním prostředí. To se vyvinulo za velmi krátkou dobu, proto je nesmírně dynamické. Ameropa existuje už 60 let, takže tempo je prostě jiné. V Česku se podnikatelé často řídí heslem: něco jsme velmi rychle vybudovali a teď to žeňme dopředu, co nejrychleji to půjde, i za cenu docela zásadních rizik. Ameropa je také rodinná firma, ale tím, že ředitel je již z třetí generace této rodiny, je samozřejmě opatrnější. Nechce být tím, kdo prohospodaří to, co jeho otec a děda vybudovali.

LN Můžete porovnat přístup k podnikání v Česku a ve Švýcarsku? Jsou Švýcaři opravdu tak pečliví a dokonalí podnikatelé, jak se traduje?

Oni se navenek jeví velmi odlišní jako lidé, což se promítá i do byznysu. Projevují relativně málo emocí, jsou velice přesní, mají tendenci obchody velmi důkladně promýšlet. To je určitě výborné, avšak pouze když vše funguje. Pokud se plány někde v polovině vykolejí, nastávají určité problémy. Češi jsou nadstandardní improvizátoři. Takže pro nás je docela přirozené, když věci nejdou podle plánu, a nijak nepanikaříme a pokračujeme. Z našeho pohledu je to v podstatě normální stav. Při detailnějším pohledu je podobností mnohem více, než by člověk čekal. Můj šéf s oblibou cituje jednu starou knihu. Napsal ji jakýsi Angličan, jenž procestoval kontinent. Ta kniha končí konstatováním, že dva nejpodivnější národy, které na kontinentu potkal, byli Češi a Švýcaři. Takže nějaká podobnost tam patrně bude.

LN Co je hlavní byznys Ameropy? Je to obchodník s komoditami, nebo především výrobce?

Ameropa je převážně obchodník, Švýcarsko má velkou tradici v obchodování s komoditami. Ameropa má účasti v různých výrobách, ale to většinou zase slouží podpoře obchodu. Není to tak strategicky orientovaná průmyslová skupina jako Agrofert, jejíž páteř je průmysl jako takový a celá ta zemědělská infrastruktura. Ameropa je obchodník, který vlastní infrastrukturu zemědělství, máme sklady, přístavní terminály a podobné věci, ale cílem je obchod. Samozřejmě také hledáme investice, výrobní firmy, ale za poslední roky se hodnota podobných aktiv zdesetinásobila. Dnes kupovat aktiva v našem oboru podnikání je velmi náročná disciplína.

LN Řada firem čekala, že se díky krizi objeví spousta zajímavých investičních příležitostí. Vyhledáváte také firmy, které byste mohli převzít?

My se díváme neustále. Po roce 2008 řada firem, včetně nás, čekala, že na trh přijde řada příležitostí. A to se nestalo. Banky se chovají jinak než v předchozích krizích, kdy celkem nemilosrdně posílaly firmy do konkurzu nebo je tlačily k prodeji či řízené restrukturalizaci. Patrně poučeny tím, co dělaly před deseti lety, se většina bank nyní chová velmi racionálně. Banky podržely firmy, u kterých si vyhodnotily, že mají budoucnost. Takže řada společností, u kterých jsme si říkali, že by mohly být na prodej, prostě ke koupi není. A aktiva, která na trh přišla, často byla za bodem, odkud není návratu. Tyhle firmy koupili leda lidé, kteří mají rádi dobrodružství, nebo ti, kteří mají dost peněz a mohou si takový problém pořídit. Takže situace je nyní zvláštní. Pokud je na trhu kvalitní firma ke koupi, strhne se o ni dost velký boj a cena končí dost vysoko.

LN Zdroje na akvizice by přitom byly. Z nedávných statistik vyplývá, že firmy v Evropě i USA drží stamiliardy dolarů v hotovosti na účtech…

Firmy, kterým se dařilo do roku 2008 dobře, si hotovost na takové příležitosti nachystaly, a nemají ji za co utratit. Druhá věc je samozřejmě pokračující nejistota ohledně budoucího vývoje. Speciálně v Evropě dnes řada společností považuje výhled ekonomik za krajně nejistý. Hodně velkých firem, které si nebraly úvěry, ale financovaly se například prostřednictvím dluhopisů, si pamatuje tu hrůzu, co nastala, když se v roce 2008 uzavřely trhy. Řada těch specializovanějších se navíc už nikdy neotevřela, protože daný typ dluhopisu už nemá kupce. Tyhle společnosti v současné době uzavírají obrovské úvěry, které vůbec nepoužívají. Jen využívají toho, že se úvěrový trh zase otevřel. Ty půjčky jsou navíc zvláštně strukturované, mají velmi nízkou úrokovou sazbu a až by se začaly používat, banky by nasadily klasické sazby.

LN Takže něco jako obří kontokorent?

Je to úvěr, jehož cena je postavená na tom, že se nebude používat, marže pro banku je řekněme 0,3 procenta. A je to čistě proto, že firmy mají obavu z toho, že se trh s úvěry může zase nečekaně zavřít.

LN Tohle vnímáte jako signál nejistoty?

Já si myslím, že nejistota je trvale přítomna a má ještě další stránku. Hotovost, na které sedí firmy, plus hotovost, která se tiskne ve Spojených státech a vlastně i v EU, může způsobit významnou inflaci a ta hodnotu té hotovosti začne velmi rychle likvidovat. Z toho máme až panický strach.

LN Označení jako obchodník s komoditami je mnohoznačné. Co je hlavní byznys Ameropy?

Obchodujeme s hnojivy a obilím. Co se týče hnojiv, zobchodujeme až deset milionů tun ročně, v této oblasti jsme jedním z největších nezávislých obchodníků na světě. V obilí tak velcí nejsme, nyní je to přibližně pět milionů tun. Velcí obchodníci se pohybují v řádech desítek milionů tun, ale v jejich případě je to vlastně jen posouvání obrovských tonáží s relativně nízkou marží. My máme několik specializovaných oddělení, která se zabývají okrajovými částmi trhu. Specializujeme se na dodávky do mlýnů v Africe, do zemí, jako jsou Nigérie a Súdán, což vyžaduje samozřejmě určité know-how. Má-li tam člověk dodat obilí a dostat za ně v optimálním případě i zaplaceno, musí o tom trhu něco vědět. Před rokem jsme koupili také jednoho z největších obchodníků se sladovnickým ječmenem, což potěšilo mé české srdce pivaře. Je to firma, která sídlí v Hamburku a obchoduje asi jeden a půl milionu tun sladovnického ječmene po celém světě. To je také velmi specializovaná část trhu.

LN Takže jdete po vyšší marži, nikoli po objemech?

Jdeme tam, kde máme nějakou funkci, jinou než jen koupit a prodat. Poskytujeme i určitý servis, například když mluvíme s odběrateli v Africe, radíme, kdy nakoupit, radíme, co se týče kvality. Dodáme, kdy potřebují a kolik potřebují.

LN V současné době v podstatě všechny komodity od zlata přes měď až po bavlnu výrazně zdražují. Děje se to i u vás?

Děje se něco podobného a musím říct, že mi to mírně narušuje spánek. Ceny rostou, trhy zatím fungují bez nějakých poruch a všichni se tváří, že to je normální. Ale já se přiznám, že mi to úplně normální nepřipadá. Pravda je, že růst ceny obilí má reálný základ, protože skutečně na několika klíčových místech byla sklizeň velmi špatná. Rusko zastavilo vývoz, možná se dokonce promění v importéra, v jiných zemích je taky špatná sklizeň, v jihovýchodní Austrálii, kde působíme, přišly po šesti letech sucha povodně. Takže nějaký důvod rostoucí ceny mají. Ale samozřejmě jako u všech komodit, které se obchodují na burze, slouží ten fundamentální důvod i jako určitá záminka finančním investorům, aby tento vývoj zvýraznili a akcelerovali.

LN Jak se zajišťujete proti tomu, aby vás nenadálý propad ceny či propíchnutí nějaké bubliny nepoložily?

Děláme byznys, který vždycky byl riskantní a vždycky bude riskantní. Kromě financování je risk management klíčové know-how každého obchodníka s komoditami. Jsou rizika trhu i rizika lidského faktoru. Když chcete, aby firma byla funkční, tak musíte mít po celém světě lidi, kteří mají obrovské pravomoci. V Singapuru nemohou čekat, až my se ve Švýcarsku probudíme a něco jim podepíšeme. Je to obchod, který je hodně závislý na lidech. Máte dobré lidi, máte dobrou firmu, nemáte dobré lidi, nemáte žádnou firmu. Co se týče hlídání rizik trhu, funguje to tak, že každý týden v pátek sesbíráme informace z celého světa. Máme limity na jednotlivé země, na jednotlivé zákazníky, na komodity. To všechno spadne do jednoho propočtu a vyústí v číslo, které známe každý pátek večer. A to číslo je hodnota peněz, které riskujeme, suma, o kterou bychom mohli přijít, pokud by ze dne na den došlo k divokému vývoji na trzích. Musí to samozřejmě být taková suma, která firmu nepoloží.

LN Můžete říct, alespoň v řádech, o kolik se jedná?

V korunách by to bylo několik miliard.

LN Už k takovému vývoji někdy došlo?

Samozřejmě ta rizika jsou omezena tím, že jsme geograficky a komoditně diverzifikovaní, takže pravděpodobnost, že se všechno sesype naráz, je relativně malá. Ale ve čtvrtém čtvrtletí 2008 jsme viděli, že se to stát může.

LN Krach Lehman Brothers?

Do srpna 2008 šly ceny prudce nahoru, pak lidem najednou došlo, že to nemůže donekonečna pokračovat. Když v září zkrachovali Lehman Brothers, bylo všechno jasné. Pak už všichni jen prodávali a prodávali. Od té doby, o které mluvíte, se svět vzpamatovává. Posledním receptem na nastartování růstu je tištění peněz v USA i Evropě. Řada investičních bank levných zdrojů využívá k nakupování komodit.

LN Vzniknou na těchto trzích bubliny?

Volná likvidita si hledá nějakou cestu k nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu uplatnění a myslím si, že ji mimo jiné nachází právě v komoditách. Pro finanční hráče je to velmi lákavé, je to jakýsi nechtěný efekt toho kvantitativního uvolňování. Možná, že je to natolik sofistikované, že to člověk nedokáže pochopit. Ale přiznám se, že je zcela za horizontem mého chápání, jak chce někdo kvantitativním uvolňováním vytvořit nová pracovní místa.

LN Co myslíte, že Fed tištěním stovek miliard dolarů způsobí?

Podle mého názoru převáží nechtěné efekty, o kterých se bavíme. Tvorba pracovních míst není otázka likvidity, ale je to otázka důvěry v budoucnost. Pokud firmy vidí budoucnost nejistě, tak nebudou přijímat lidi, a pokud lidi nebudou mít přiměřenou míru jistoty, že za další tři roky budou mít pořád ještě práci, tak si logicky nebudou brát hypotéky a kupovat auta na leasing. Říká se, že stav mysli Evropy je protiinflační, protože zažila hyperinflaci před 2. světovou válkou, a stav mysli Spojených států amerických je protidepresivní, protože zažily velkou depresi ve 30. letech. Právě protože 30. léta probíhala v Evropě a Americe diametrálně odlišně, jsou i obavy odlišné, a tím pádem i nástroje používané pro boj s krizí se liší. A jedním z takových nástrojů je bohužel uvolňování obrovského množství peněz, pro které se hledá nejefektivnější využití. A tím se momentálně finančním investorům zdají mnohem víc než dříve i komodity.

Jan Kadaník

Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. V letech 1994 až 2001 působil ve společnosti MTC Trading jako finanční ředitel, pak jako partner v Honoris Finance. V roce 2002 přešel do skupiny Agrofert. Nyní působí ve švýcarské společnosti Ameropa jako ředitel pro strategii.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...