Rusové prostě palivové tyče vyrobí a dovezou do Čech, stejně jako to před nimi dělala konkurence. Jenže už před uzavřením kontraktu se ukázalo, že tak jednoduché to zase nebude. Kvůli předpisům EU totiž Rusové nemohou sami obohacovat uran pro výrobu palivových tyčí pro Temelín a musejí si tuto důležitou surovinu z větší části nechat obohatit na území EU.
Čtěte více:Vrátí se Česko opět na scénu jako uranová velmoc? |
A co z toho vyplývá? Zdánlivě nelogická věc. Uran putuje z Česka do Francie a Nizozemí, odtud obohacený "jede" přes celou Evropu do Ruska, aby se vrátil do České republiky jako součást palivových tyčí. Jedná se přitom o materiál zneužitelný například pro výrobu jaderných zbraní, a každý jeho převoz tedy představuje určité bezpečnostní riziko.
"Jiným způsobem ale není možné uzavřít kontrakt na dodávku paliva z Ruské federace," řekl LN mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž. EU si totiž údajně z bezpečnostních důvodů vymínila, že Rusové musejí pro své palivové tyče určené k vývozu do EU používat minimálně 70 procent uranu obohaceného v některé z členských zemí sedmadvacítky.
"Toto opatření se ale vztahuje pouze na nové kontrakty, nikoliv na dříve uzavřené smlouvy," uvedl Kříž. Například Dukovany, které odebírají ruské palivo od počátku, tedy ještě před vstupem Česka do EU, proto mohou i nadále štěpit uran obohacený v Rusku, podobnou výjimku má třeba i finská elektrárna Loviisa. Aby ale mohli Rusové uzavřít v roce 2010 nový kontrakt pro Temelín, museli přistoupit na podmínku, že budou palivové tyče vyrábět z uranu obohaceného v Unii.
"ČEZ se stal první firmou na světě, která dovezla obohacený uran z EU do Ruska," tvrdí Kříž. Kvůli tomuto dovozu musely obě strany kontraktu vyřešit řadu složitých administrativních a technických problémů včetně rozdílného typu obalů pro jaderné materiály v Unii a Rusku.
Celý proces výroby paliva pro Temelín nyní začíná tím, že ČEZ nakoupí zčásti český uran, zčásti zahraniční a doveze tuto surovinu do zpracovatelských závodů ve Francii a Nizozemí. Nazpět dostane stejné množství uranu, obohaceného izotopem 235U. Tato surovina pak putuje do Ruska, kde se stává základním materiálem pro výrobu palivových tyčí pro temelínské reaktory.
I někteří jaderní experti však zpochybňují oficiální důvody, kvůli kterým předchází výrobě temelínského paliva převoz obohaceného uranu z jednoho konce Evropy na druhý. "Já bych za tím spíše viděl obchodní politiku EU než otázku bezpečnosti," řekl LN Miroslav Hrehor z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
Převoz obohaceného uranu totiž vždy představuje určité bezpečnostní riziko, proto probíhá v přísném utajení. Uran pro jaderné reaktory se obohacuje na 5 procent, zatímco pro výrobu jaderné zbraně je potřeba 80 procent. "Pokud by ale někdo získal surovinu obohacenou pěti procenty izotopu 235U, ušetří tím samozřejmě náklady i čas k dalšímu obohacení," uvedl Hrehor.
Stačí jeden vagon
Na druhou stranu ani převoz uranu pro Temelín neznamená, že by po Evropě cestovaly vlakem, lodí či letadlem stovky kontejnerů s obohaceným uranem. "Jeden temelínský reaktor spotřebuje ročně zhruba 20 tun paliva. Obohacený uran, z kterého je toto palivo vyrobeno, se přitom objemově vejde do několika metrů krychlových," řekl Hrehor.
Z hlediska radioaktivity surovina žádné riziko nepředstavuje, vyzařuje prakticky stejně jako uran v přírodním prostředí. Vysoce radioaktivní materiál se z něj stává až po zahájení štěpné reakce.
