Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Pod Krušnými horami leží poklad za stovky miliard, lithium ale nebude zadarmo

Ekonomika

  5:00
CÍNOVEC/PRAHA - Z rozjitřené debaty o nedozírném bohatství, které v podobě lithia leží v Krušných horách, člověk nabývá dojmu, že těžit se začne zítra. A nejpozději pozítří se v Česku rozjedou pohádkové obchody se strategickým kovem. Otázek je však zatím víc než jistých odpovědí. Nakolik bude těžba až šesti procent světových zásob rentabilní? Jaké mohou být dopady na životní prostředí? Budeme umět z lithia i vyrábět baterie? A kdo vlastně bude lithiové bohatství dobývat?

Jeden z dělníků firmy Geomet, Denis Němec, se vzorkem horniny obsahující lithium. foto: Ondřej BičištěMAFRA

Na těžbu u Cínovce se zatím připravují společnost Cínovecká deponie, jež patří pod investiční skupinu RSJ miliardáře Karla Janečka, a česká firma Geomet, za níž kapitálově stojí jeden z největších světových těžařů, australská European Metals Holdings. Ale jen zprovoznění zatopených dolů po předchozí těžbě wolframu a cínu, z nichž hodlají většinu lithia dobývat, vyjde na deset až 15 miliard korun. Podnikatelská rizika ovšem přebíjí zdůrazňování toho, kolik se dá na lithiu vydělat.

Jeho světová cena prudce roste, momentálně se pohybuje kolem půl milionu korun za tunu. Pod Krušnými horami přitom může být lithia až za 499 miliard. Cena jde nahoru, protože stoupá poptávka po velkokapacitních bateriích, které na sloučeninách lithia stojí – hodí se například k uchovávání energie ze slunce. Užívají se také ve vozidlech s elektrickým pohonem.

Ministerstvo chce materiál o „surovinách budoucnosti“ na území ČR

V cestě k úspěšnému byznysu stojí zásadní překážka – v Česku ani jinde v Evropě není továrna, která by uměla surovinu přetavit v obchodovatelnou sloučeninu. „To, že máme povolení k těžbě, neznamená, že druhý den můžeme vzít krumpáč a pustit se do toho. Náš velmi hrubý odhad jsou tři roky. Záleží také na tom, jak bude návazný zpracovatelský průmysl připravený surovinu odebírat,“ připouští Martin Frýdl z firmy Cínovecká deponie.

Za rozhodující faktor úspěchu těžby lithia považuje vybudování zpracovatelského závodu také starosta Dubí Petr Pípal. Cínovec spadá pod samosprávné území jeho města. Z ekonomických důvodů starosta předpokládá, že továrna by měla vzniknout v blízkosti Cínovce. Vylučuje, však aby vyrostla přímo v samotné lokalitě.

Dva projekty: Geomet a Cínovecká deponie

„V zimě tam všechno zamrzá a sníh by odklízeli buldozerem. To si těžaři dobře uvědomují a sami se tomu Cínovci chtějí vyhnout. Vědí, že to je blbost,“ říká Pípal. V rámci řízení předcházejících výstavbě závodu hodlá celou vahou svého úřadu tlačit na to, aby fabrika co nejméně zatížila okolí Cínovce i Dubí

Někteří odborníci i politici soudí, že zdůrazňování zářné budoucnosti lithia rozdmýchaly úmyslně společnosti, které už vložily do průzkumu ložisek stovky milionů korun. Potřebují pozitivním příběhem přivábit bohaté investory. Cínovecká deponie má po kupě všechna potřebná povolení, aby mohla těžbu v lokalitě spustit. Zatím nespustí právě proto, že chybí zpracovatel.

Kov budoucnosti

Lithium je alkalický, stříbrně bílý kov s nejmenší hustotou ze všech pevných látek. Vyniká výbornou elektrickou a tepelnou vodivostí, v přírodě se nejčastěji objevuje v solankách, pevných horninách a usazeninách.
Nejčastější slouží jako zdroj energie v elektromobilech, používá se pro výrobu baterií pro elektronická zařízení (mobilní telefon, notebooky, tablety) a jeho hlavní potenciál tkví v možnosti vyrábět z něj velkokapacitní baterie pro ukládání elektřiny. Vedlejší způsob využití lithia je pak v keramickém a sklářském průmyslu, látka snižuje bod tání skla případně se z něj připravuje bezpečnostní sklo.
Odhadovaný milion tun lithia v Krušných horách představuje zhruba 6 procent světových zásob tohoto kovu. Nejvíce světových zásob lithia drží Chile (7,5 milionu tun), Čína (3,2 milionu tun), Argentina (2 miliony tun) a Austrálie (1,6 milionu tun).

Deponie nechce těžit lithium ze zatopených dolů. Má k dispozici jámu, kam se před lety sypaly zbytky po těžbě cínu a wolframu. Vlastně se jedná o odpad. V něm se podle odhadů nachází méně než procento českých zásob lithia, asi dva tisíce tun. Příliš málo na to, aby se Janečkově RSJ vyplatilo stavět zpracovatelský závod. To čeká na těžaře, kteří se pustí do hlubin zatopených dolů.

A tam těžba podle hrubého odhadu nezačne dříve než za pět až sedm let – když vše půjde dobře. Rovněž v lokalitě Cínovec, kde je lithia nejvíc, provádí třetím rokem průzkum český Geomet s kapitálem australské firmy European Metals Holdings (EMH). Nikdo menší by ani do tak velkého finančního rizika jít nemohl. Vzhledem ke všem nákladům, jež dobývání spolkne, je návratnost investice v řádu 7 až 12 let.

„Naše mateřská firma vede jednání se státem o možném způsobu spolupráce, případně účasti na projektu. V republice teď není žádná firma, která by se specializovala na podzemní těžbu rudních ložisek. Nikde v republice ani Evropě se dosud lithium do bateriových produktů nezpracovávalo, takže chybí know-how a zkušenosti,“ říká Richard Pavlík, ředitel Geometu.

EMH vyjednává s ministerstvem průmyslu. Podobnou cestou šlo nedávno Srbsko, na jehož území experti také postupně potvrzují významná ložiska lithia. Připravuje memorandum s australsko-britskými těžaři, firmou Rio Tinto. Sám stát těžbu nezvládne ataké velký investor potřebuje součinnost, aby si vykrýval rizika.

Alchymie kolem lithia

Už socialistické průzkumné vrty u nás předpověděly zásoby asi půl milionu tun lithia, dnes se při vyšší míře optimismu odhaduje i megatuna (přesnější odhady hovoří o 1,2 až 1,4 milionu tun), až 6 procent světových zásob. Ne všechno z toho ale bude možné proměnit v peníze. Podoba, v níž se lithium v Krušnohoří vyskytuje, je specifická.

Favorit 30 let

Jedná se o lithnou slídu, což je v podstatě odpad po těžbě jiných kovů. S jejím zpracováním nejsou zkušenosti, nikdo to nedělá na průmyslové úrovni, pouze na laboratorní. Slída je přitom na kov poměrně chudá – musí vytěžit a zpracovat hodně hmoty, aby z ní bylo trochu lithia. Ve světě se lithium většinou dobývá z takzvaných solanek, silně mineralizovaných vod, z nichž se vzácný kov získává podstatně lépe a levněji. Takhle to dělají třeba v Chile, kde mají k dispozici přes sedm milionů tun a odkud se také vyváží většina suroviny pro výrobu baterií.

Skupina EMH sice chystá memorandum o spolupráci s českým státem, je však vlastně na samotném začátku projektu – u průzkumu. Teprve se bude dělat studie proveditelnosti. Analýza osvědčí, zda těžba dává smysl ekonomicky. Pak nastane fáze série žádostí, třeba stanovení prostoru, kde se smí kutat, nebo samotné svolení k těžbě. Nedílnou součástí procesu bude i zevrubné posouzení dopadů na životní prostředí.

Cínovec
Cínovec

Studie proveditelnosti bude vycházet také z toho, jak dopadnou laboratorní rozbory horniny získané průzkumem. Ten zajišťují na čtyři desítky vrtů, které jsou rozseté na svazích okolo Cínovce. Jeden vrt vytáhne ze země za jeden den 60 metrů horniny o průměru zhruba deset centimetrů. Následný rozbor pak odhalí, kolik lithia hornina obsahuje.

„Máme dvanáctihodinové šichty od šesti do šesti,“ vypráví Denis Němec, jenž obsluhuje jeden z vrtů. Na ovládnutí jednoho zařízení stačí tři mužské síly. „Když to dobře vrtá, člověk se nenadře,“ říká Němec, který se na průzkumu podílí od první chvíle. Část získaných vzorků končí u geologů v sídle Geometu v Dubí, část putuje na rozbory do Rumunska.Vedle toho se nyní hledá způsob, jak by se mohl zapojit stát aktivněji než podpisem pod prohlášením o spolupráci.

Vydělá i Česko?

Státní podnik Diamo dostal za úkol, aby sestavil přehled možností, jak by se mohl na byznysu podílet. Když se v roce 2010 začaly rozdělovat povolení k průzkumu, Diamo zájem nemělo. Cítilo, že jeho čas přichází až po těžbě, kdy se zahlazují její důsledky. „Pokud bude zájem, je státní podnik připraven s firmami jednat o spolupráci na celém projektu nebo například na procesu úpravy rudy na uhličitan lithný,“ uvádí mluvčí Pavlína Sachová. S lithiem se obchoduje právě ve formě zmíněné sloučeniny s uhlíkem.

Politická vůle doposud za podnikatelským nadšením zaostávala. Hlavním úkolem vlády bude pohlídat, aby veškeré užitky z těžby neodplynuly do zahraničí a doma nezbyly jen krajinné následky. „Nová surovinová politika schválená v červenci jasně stanoví tezi, že domácí surovinové zdroje se mají přednostně využívat na území České republiky,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu František Kotrba.

„Z toho je evidentní, že stát má zájem, aby byla v budoucnosti získaná surovina zpracována na našem území, ideálně v blízkosti ložiska, což je ekonomické i ekologické,“ popisuje. V ideálním případě si stát může nadiktovat i to, aby na českém území stála také továrna, kde se zpracované lithium vpraví do baterií.

Starosta Dubí Petr Pípal v této souvislosti nechápavě vrtí hlavou. Zlobí ho, že stát se do příběhu těžby lithia vložil až nyní, kdy dávno probíhá průzkum a firmy mají své záměry rozehrané. „Když se podíváte, co jsme dopustili s naším těžařským průmyslem, co jsme udělali s těžbou, co jsme udělali s energetikou, všechny tyhle strategické suroviny stát pustil,“ varuje Pípal, aby to stejně nedopadlo i s lithiem.