Ministerstvo průmyslu a obchodu tak chce zapracovat evropskou směrnici o alternativním řešení sporů (ADR), která má urychlit přetahování se o nezaplacené faktury, ale i reklamace. To je častý problém třeba u pojišťoven či mobilních operátorů.
Podle českého ministerstva by ale měla ombudsmany zřídit i sdružení samotných firem, které by se tak nepřímo staly soudci ve vlastní věci. Za to se na ministerstvo průmyslu snesla kritika nejen z řad dalších ministerstev, ale i od úřadů, které spory již dnes mimosoudně řeší, tedy Českého telekomunikačního úřadu, Energetického regulačního úřadu či finančního arbitra. Podle nich chyby v návrhu způsobí, že místo pomoci spotřebitelům nahraje spíše obchodníkům.
„Bohužel, podmínky ,pověřování‘ třetích osob rozhodováním sporů jsou v návrhu zákona nastaveny velice volně a nevychází z žádné analýzy současného stavu věci,“ řekl LN náměstek ministra financí Martin Pros. Resort financí tak vidí jako nejvhodnější řešení přijmout návrh v původní podobě, která počítala s tím, že by spory mohly řešit jen státní úřady.
Ministerstvo proti všem
Ministerstvo průmyslu si ale stojí za svým. „V návrhu zákona prozatím zůstává možnost, aby ministerstvem průmyslu a obchodu pověřilo subjekty prováděním mimosoudního řešení spotřebitelských sporů,“ uvedl mluvčí Filip Matys.
V EU je v současnosti přibližně na 750 státních i nestátních orgánů rozhodujících spory mimosoudně. Podle kritiků ale návrh ministerstva přináší například zvýšené výdaje státního rozpočtu. Ale i odpovědnost státu za výkon dohledu.
Hrozí, že se vyrojí řada rozhodců, kteří sice splní formální požadavky, spravedlivé řešení sporů u nich ale nebude nijak zaručeno. Mohly by se tak opakovat nedávné problémy se zneužíváním rozhodčích soudů.
S námitkami ministerstva financí souhlasí třeba finanční arbitr Monika Nedelková. Telekomunikačnímu úřadu pak vadí také jistá dvojkolejnost návrhu, kdy budou spory probíhat podle dvou procesních pravidel. Na úřad se tak budou teoreticky moci obrátit i ti, kteří nebyli spokojeni s výsledkem sporu u jiného rozhodce. A úředníci nemají šanci to zjistit.
Nedodělků je však v legislativním návrhu mnohem více. „Kdokoliv se přihlásí jako arbitr, se jím, pokud se k tomu ministerstvo do 60 dnů nevyjádří, stává automaticky,“ upozorňuje na další problém mluvčí ERÚ Jiří Chvojka. Zjednodušeně řečeno stačí, aby „úředník“ na ministerstvu průmyslu žádost založil či se jí nestihl věnovat, a žadatel se automaticky stane rozhodcem.
Bez dozoru a kontroly
Podle náměstka Prose zároveň neexistuje žádný dohled nad těmito rozhodci, což ještě více nahrává riziku poškozování práv na straně slabších, tedy spotřebitelů. Jakmile je soukromý arbitr jednou pověřen, ministerstvo průmyslu nad ním reálně ztrácí kontrolu.
Jediným a definitivním trestem je vyškrtnutí ze seznamu rozhodců pro mimosoudní řešení sporů. Na ten se dotyčný pak sice nesmí tři roky vrátit, to ale lze velmi jednoduše obejít založením nové společnosti, která zaměstná někoho s potřebnou kvalifikací, a může se opět celá věc spustit nanovo. O tom, proč se takto „děravý“ návrh dostal do novely zákona, lze jen spekulovat. Navíc byly klíčové odstavce dopsány na poslední chvíli do již hotového návrhu.
Přesto některé profesní organizace, jako je například Česká asociace pojišťoven, možnost profesního ombudsmana otevřeně vítají. Prý se tak uleví alespoň finančnímu arbitrovi. Zákon by nemusel vadit ani Asociaci provozovatelů mobilních sítí (APMS) či asociaci obchodníků s energiemi.
Že by o něco takového stála, ale samotná APMS odmítá. „Slyším tuto spekulaci poprvé a za nás mohu zodpovědně prohlásit, že není pravdivá,“ reagoval na dotaz prezident APMS Jiří Šuchman.
„Vím, že se o možnosti zřízení ombudsmana spekuluje v souvislosti se změnami zákona o ochraně spotřebitele. Zřejmě se jedná o vedlejší produkt přesvědčení některých lidí, že všechny podezřelé návrhy na změny legislativy mají na svědomí mobilní operátoři,“ dodal.
Kdo má řešit mimosoudní spory:
|
