Terčem těchto, sice zpravidla vyvrácených, zpráv se stávají hlavně francouzské banky. Kvůli své dluhové expozici v problémových zemích eurozóny jsou, co se týče negativních reakcí, obvykle první na řadě.
Otázka řeckého bankrotu zůstává zatím otevřena, země má peníze ještě na několik týdnů. Nové kroky v této oblasti státy eurozóny nyní nepodnikají. Jednotliví politici jen stále častěji připouští možnost řeckého bankrotu. Ten sice není v zájmu nikoho, nicméně trhy berou bankrot téměř jako hotovou věc.
I přes občas "vložené" růstové dny je trend evropských trhů negativní a relevantní ukazatele (CDS, výnosy dluhopisů, ukazatele peněžního trhu atd.) dokládají postupné zhoršování situace.
Jistou naději dává ochota Číny nakupovat dluhopisy evropských zemí. Peking už v této věci jednal s Itálií. Tímto krokem se tak na jeviště evropského dluhového divadla dostává nová postava. Čína má sice vlastní hospodářské problémy, nicméně její státní investiční společnost určitě disponuje zajímavým objemem kapitálu, který by k uklidnění situace na trzích mohl přispět.
Sama Čína však tento projekt nevidí jako záchranu, ale jako investici. Vyzývá proto zadlužené země k tomu, aby si udělaly ve svých dluzích pořádek. Ani toto vstřícné gesto asijské velmoci však Evropu nespasí a jediné, co zůstává, je role věřitele poslední instance centrálních bank.
