Nyní radí startupům přicházejícím do Silicon Valley, jak změnit svět vzdělávání. Českou republiku navštívil jako přednášející na festivalu Eduspace, který se koná tento víkend v Brně.
MICHAEL CARTER
|
LN: Jaké to bylo, pracovat se Stevem Jobsem?
Zábavné. A frustrující. Byl to velmi, velmi chytrý chlapík a jeho vize budoucnosti byly úžasné. Naprosto striktně vyžadoval, aby se navrhovaly a vytvářely věci po všech stránkách excelentní. Většina našich hádek byla o záležitostech, ve kterých měl pravdu on, já ne. A to jsme řešili nejmenší detaily jako madélka na počítači NeXT.
LN: Co podle vás činilo Jobse výjimečným?
Steve viděl věci, které nikdo jiný neviděl. Tvořil absolutně bez kompromisů. A opravdu věřil, že je možné změnit svět a lidské životy k lepšímu. Za svůj život zvládl od základu změnit minimálně čtyři odvětví – počítače, hudbu, zábavu a komunikaci. Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by něco takového kdy dokázal. V celé historii.
LN: V současnosti předáváte své zkušenosti inovátorům ve vzdělávání. Patří mezi ně i česká společnost Corinth. Co vás na ní zaujalo?
V létě roku 1985 se Steve Jobs rozhodl, že vytvoří počítač pro vyšší úroveň vzdělávání, který by otevřel studentům „digitální laboratoř“ pro vědecké experimenty. Corinth teď dělá něco podobného pro střední školy, pro výuku chemie, fyziky nebo biologie. Takže vlastně sledují jeho odkaz, jenomže používají současnou technologii. Podobně jako to dělal Steve, Corinth vytváří vynikající pomůcky. Zahrnují 3D modely rostlin, zvířat, lidského těla, dinosaurů, molekul a spousty dalších věcí. A podobně jako Steve, i jejich zakladatel (Ondřej Homola – pozn. red.) má vizi. Uvažuje o tom, jak se učí lidé dnes a jak by se měli učit v budoucnu. Jsem nadšený, že se v Praze mohu setkat s lidmi z Karlovy Univerzity, kteří zaštiťují odbornou stránku tohoto projektu.
Pro mě je vzdělávání hlavně o tom, jak děti zabavit. Proto se mi taky líbí, co dělá Corinth, protože 3D modely studenty baví. Zvlášť když je mohou vidět ve smíšené realitě, kde společně mohou třeba pitvat virtuální žábu, nebo ve virtuální realitě, kde si mohou prohlédnout buňku na mikroskopické úrovni zvětšení. To je jako dát dětem k učení do ruky elektronový mikroskop za miliony dolarů.
LN: Jsou podle vás technologie odpovědí na výzvy, kterým současné vzdělávání čelí?
Učitelé jsou nositelé a ochránci vědomostí a učení ve třídách. Proto jim musíme dát zásadně lepší vybavení, které by mohli se studenty používat, a obecně lepší možnosti, aby mohli naplnit své poslání. Obrovská výhoda je, že děti jsou přirozeně neskutečně zvědavé. Jenom musíme pomoci učitelům toho využít.
Ještě chvilku pracuj, než půjdeš na kafe. Necháte se šťouchat k lepším výkonům? |
LN: Jaké inovace ve vzdělávání mají největší šanci?
Papír je mrtvý. Tříkilové učebnice, které budou za sedm let stejné jako dnes, opravdu nejsou něco, co bych chtěl nutit svým vnoučatům nebo komukoliv ve světě. A pokud se mýlím, proč Pearson, největší světový vydavatel učebnic, loni prodělal tři mi liardy dolarů? Někdo podobný Steveu Jobsovi, jenž byl agresivní vegetarián, by asi řekl: Proč zabíjet všechny ty stromy!? Takže budoucnost má jednoznačně digitální obsah, se kterým může student interagovat a který se studentovi přizpůsobuje.
LN: Ve Spojených státech soutěží v oboru vzdělávacích technologií Apple, Microsoft a Google. Kdo právě vítězí?
Nijak zvlášť ten dostih nesleduji. Ale Apple mi teď připomíná IBM 21. století. Takový dinosaurus, který se veze na technologiích ještě z doby Stevea Jobse. Microsoft aspoň zkouší vyvíjet nové technologie, které by se učitelům třeba někdy mohly zamlouvat. Google je skvělý, ale zdá se mi zmatený, neví přesně, čím vlastně chce být. Mají například skvělé cloudové nástroje pro učitele. Nemůžu se ale dočkat, kdo se objeví další.
ČTĚTE TAKÉ: |
LN: Bydlíte přímo v San Francisku, srdci Silicon Valley, centru inovací. V čem se liší tamní mentalita, že tak nahrává rozvoji nových myšlenek?
Popravdě, úplné epicentrum Silicon Valley je a vždycky bylo Palo Alto, ne San Francisco. Každopádně si myslím, že hlavními motory inovací jsou lidé, kteří se rozhodnou, že změní svět. Pak tam jsou lidé, kteří mají prostředky, aby je podpořili. A pak celá síť dalších lidí, již vytvořili nejnovější technologie a postupy nebo jim rozumí. A tyto technologie umožňují celou tu vizi realizovat. Aby však vznikla reakce, musí se všechny tyto částice střetnout. To je nejdůležitější.
LN: Ve světě startupů se pohybujete dlouhodobě. Co považujete za největší chybu, kterou zahraniční startupy dělají, když přijdou do Silicon Valley?
Každá maminka si myslí, že její dítě je nejhezčí. Startupisté si většinou neuvědomují, že když jsou jejich kamarádi, rodina nebo pár prvních uživatelů nadšení z jejich produktu, ještě to nijak nenaznačuje, že někdo v Iowě nebo na Šrí Lance ho využije. Nejdůležitější, zlomový bod spočívá v tom, čemu se říká product-market fit (schopnost produktu uspokojit poptávku trhu – pozn. red.), což je jedna ze součástí mytologie Silicon Valley.
Když zůstaneme u vzdělávacích startupů, já bych jim vždy položil otázku: Opravdu si myslíš, že učitelé tohle rádi uvidí? Změní to jejich chování? Ve většině případů startupy, se kterými se setkávám, nikdy reálnému učiteli tyto otázky nepoložily.
LN: Jaké hlavní výzvy čekají na vzdělávací startupy, které se rozhodnou přijít do Silicon Valley?
Vzdělávání ve Spojených státech je velmi komplikované odvětví. Financování proudí z federálních, státních a lokálních zdrojů. Standardy, které učitelé používají, se neustále vyvíjejí. Učitelé jsou nejvíc zaneprázdnění lidé na světě, a přesto mají startupy pocit, že kvůli nim budou učitelé ignorovat své studenty a rodiny, aby jim pomáhali s vývojem produktu. V rámci vzdělávacích technologií kladou startupy mnohem větší důraz na technologii než na samotné vzdělávání. Řeknou si: Wow, tohle skvěle funguje ve spotřebním odvětví, takže to určitě promění vzdělávání!
Utratili jsme miliony dolarů s Nadací Johna a Catherine MacArthurových, abychom zjistili, jak se děti učí pomocí internetu, a na další výzkumy. Ale celkově jsem zklamaný tím, jak startupy rozumí učení za pomoci technologií a učení jako takovému.
LN: A co byste jim doporučil?
Mluvte každý den s učiteli. Mluvte každý týden s žáky a studenty. Ptejte se jich a sebe samotných, proč by měli přestat dělat to, co dělají, a začít dělat to, co chcete vy. A pokud jim vysvětlíte, co děláte, a neřeknou „wow!“, radši na to zapomeňte.
Autorka studuje Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy
