Ano, nejen dluh vlády, ale i dluh domácností a podniků je důležitý. Bez obav. Celkový dluh vyjádřený v procentech HDP je méně než poloviční ve srovnání s eurozónou. Exportní odvětví udržují vysokou konkurenceschopnost díky umírněnému růstu mezd.
Bankovní sektor také není slabinou ekonomiky. Není přebujelý, je silně kapitálově vybaven a navíc má další vnitřní rezervy, protože objem úvěrů je výrazně nižší než objem vkladů.
Tak proč česká ekonomika neběží rychleji? Proč od počátku krize víceméně v průměru stagnuje, zatímco Polsko a Slovensko rostly v průměru téměř o tři procenta? Problém není ve vývozech. Problém je v domácí poptávce. Argumentovali jsme špatnými stopkami – podhodnocováním úrovně spotřeby Českým statistickým úřadem, což se ukázalo být pravdivé. Nicméně to nevysvětluje vše.
ČTĚTE DÁLE: |
Můžeme argumentovat obvyklými podezřelými, jako je vládní restrikce a psychika sportovce. Restrikce může být rychle změněna v expanzi, stačí na to jedny volby. Ale zvýšení (sebe)důvěry v případě chronického pesimisty je operací komplikovanější a vyžaduje práci psychologa.
Když se zeptáte podnikatelů, tak řeknou, že jejich problémem je korupce a byrokracie. Můžeme se holedbat, že korupce v Česku není výrazně odlišná od našich sousedů. Ale v kombinaci s naším pesimismem se mohou její negativní efekty násobit.
Například 60 procent podniků si myslí, že bez korupce není možné získat veřejnou zakázku. Vysoká vnímaná korupce s sebou nese vedle obvyklých negativních efektů i další: jako politik raději nebudu riskovat nařčení z korupce a raději už nikdy o žádné investici nerozhodnu. Takže další pokles investic. Dalším problémem je nekoncepčnost vlád, kdy jednotlivá opatření jsou spíše nárazy ode zdi ke zdi. Příklad? Penzijní reforma a sliby opozice.