Vyspělé ekonomiky tvořily 70 procent globální ekonomiky. Ano, ale v osmdesátých letech. V nejbližších letech se tento podíl dostane pod 50 procent. A tím samozřejmě roste podíl rozvíjejících se ekonomik, protože ty dosahují vyššího růstu.
Podíl jedna ku jedné pro vyspělé versus rozvíjející se ekonomiky vypadá férově. Pokud se ovšem podíváme na výši ekonomiky přepočtenou na obyvatele, tak dostaneme pochopitelně jiný obrázek. Rozvíjející se ekonomiky dosahují jen 17 procent ekonomické úrovně té vyspělejší části světa.
Právě dohánění ekonomické úrovně je motorem růstu, které drží průměrné tempo růstu rozvíjejících se ekonomik na 6 procentech v posledních deseti letech. Pro srovnání, vyspělé ekonomiky rostly o necelá dvě procenta.
Konvergence, tedy dohánění ekonomické úrovně, bude pokračovat i v dalších desetiletích a rozvíjející se svět se tak postupně stal tahounem světové ekonomiky. Samozřejmě že i rozvíjející se svět si bude procházet ekonomickými cykly. Nicméně růst spotřeby v těchto ekonomikách si projde podobným vývojem jako růst spotřeby domácností v Evropě ve dvacátém století.
V Česku jsme si podobnou rychlou konvergencí prošli v devadesátých letech. Doprovodným jevem je růst dovozu. A proto dlouhodobě budou těžit z růstu rozvíjejících se ekonomik jen ty vyspělé ekonomiky, které budou mít konkurenceschopné vývozy.
