Před pár lety se v Berkeley uskutečnil experiment. Během něj byli studenti rozděleni do tříčlenných týmů, přičemž jeden člen byl náhodně zvolen za vedoucího. Každý tým dostal k řešení komplikovaný morální problém typu, co dělat s podváděním mezi studenty nebo jak regulovat pití alkoholu na univerzitě.
Přesně po třiceti minutách byl tým vyrušen. Experimentátor vešel do místnosti s talířem se čtyřmi koláčky. Tým byl tříčlenný, a koláčky byly čtyři. Každý člen týmu sám od sebe snědl jeden koláček. Jeden zůstal na talíři. Možná byste očekávali, že nastane takové to trapné váhání a vyjednávání, kdo si ten poslední koláček vezme.
Nenastalo. V naprosté většině týmů po tomto posledním koláčku sáhl vedoucí a snědl jej. Nejenže jej snědl, ale on si jej doslova vychutnal, s pomlaskáváním a drobky všude kolem. Tento vedoucí neměl žádný speciální úkol. Neměl žádnou speciální vlastnost. Byl vybrán naprosto náhodně jen půl hodiny předtím. Jeho status byl ovlivněn jen a jen štěstím, náhodou. A přesto to v něm nechalo vyrůst přesvědčení, že si tento koláček navíc zaslouží.
Tento výzkum ukazuje, že absolutní moc není podmínkou nutnou pro to, abychom začali měnit své morální hodnoty a chování. Ukazuje se, že už malá moc vede k tomu, že se staráme méně o ostatní kolem, a zhoršuje naše morální chování.
