Švédský přístup lze jednoduše popsat jako „k čertu s bankami, zachraňme bankovní systém“. Pokud byla švédská banka nesolventní, tak bylo vyhozeno vedení dané banky, akcionáři přišli o vlastnická práva. Špatná aktiva banky byla prodána. Pokud to nestačilo, byla prodána i další aktiva. A na konci vyšla banka ozdravena.
Pokud ji ozdravit nešlo, tak zbankrotovala. Co je důležité na tomto řešení? Byl potrestán vlastník a management za špatná rozhodnutí. Ale částečně i lidi a podniky za to, že si vybrali špatnou banku. Podle tohoto receptu všichni nesou odpovědnost za svá rozhodnutí.
ČTĚTE TAKÉ |
Japonsko zvolilo jinou cestu. Jejich scénář můžeme popsat „k čertu s bankovním systémem, zachraňme banky“. Bylo to dáno především ohromnou provázaností bank a podniků, tzv. keiretsu. Zachraňovaly se banky bez postihu špatných rozhodnutí, bez ohledu, zda takto zachráněné banky budou fungovat.
Výsledek? Japonský bankovní systém nefunguje tak, jak by měl, ani po téměř více než dvaceti letech. Příznačně je japonský bankovní systém nazýván systémem zombie bank. A Švédsko? Jakmile ekonomika začala růst, tak ozdravený bankovní systém mohl začít podporovat ekonomiku.
Aby byl bankovní sektor ozdraven dlouhodobě, nejen krátkodobě, je třeba eliminace morálního hazardu. Pokud budou banky, podniky a domácnosti vědět, že vždy bude čekat záchranná síť, ať udělají jakékoliv rozhodnutí, tedy i špatné, tak za pár let můžeme být svědky další krize.
