Proti tomuto pohledu se dá argumentovat podobnými čísly. Po dosažení dna v roce 2009 vzrostly akcie o 84 procent. A průměrný výnos od roku 2000 je nula, protože v roce 2000 vrcholila „technologická“ bublina, která vyhnala ceny akcií na neudržitelné úrovně. Po jejím splasknutí a dosažení dna v roce 2003 akcie do dnešního dne vzrostly o 66 procent.
Sami ale cítíte, že taková argumentace je hodně založena na tom, jaký časový okamžik si daný analytik zvolí, aby ukázal výkonnost cen akcií v čase. Jediné, co si z ní můžeme vzít, že i akcie mají tendenci se dostávat do bublin a že pád cen akcií je střídán jejich růstem.
Analytik by měl spíše argumentovat vývojem marží, ocenění akcií, dividend a analýzou makroekonomických podmínek, ve kterých se firmy budou pohybovat. Máme však možnost se podívat i na chování samotných firem. Myslí si samotné firmy, že hodnota jejich akcií je nízká? Nízká v relaci s úrovní úrokových sazeb? Myslí. Firmy si v posledním roce půjčily zhruba 500 mld. dolarů a použily je na zpětný odkup akcií. Proč to firmy dělají? Protože mají možnost vyměnit drahý kapitál (akcie) za levný dluh z důvodů nízkých úrokových sazeb. Navíc s možností si půjčovat i na dvacet let. Podniky využívají aktuální podmínky k optimalizaci struktury bilancí. Podniky nevidí akcie jako toxické aktivum.
