V poslední době s fiskální krizí zaznívají obavy, zda eurozóna bude schopna přežít, zda se nerozpadne. Zastánci EMU (pozor, neplést s pštrosem emu) čili eurooptimisté často uvádějí, že důvodem, proč euro přežije, je politický kapitál, který politici investovali do tohoto velkého projektu. A proto jejich odhodlání nenechat eurozónu padnout.
Ano, odhodlání politiků může být za jistých podmínek pozitivním faktorem. Ale myslíte si, že před rozpadem zlatého standardu netvrdili politici, že zlatý standard je jediným možným kurzovým mechanismem? Nebo že habsburská monarchie předpovídala zrušení své měny?
A co brettonwoodský systém? Jugoslávský dinár? Latinská monetární unie? Východoafrická měnová unie? Sovětský rubl? Fixní kurzy asijských ekonomik? A co například původní evropský kurzový mechanismus, který skončil neslavně na začátku devadesátých let?
Samozřejmě jsou tu i takové kurzové mechanismy, které neztroskotaly a přežily. Třeba ten hongkongský či švýcarský. Dian Grice ze Société Générale spočítal, že za posledních zhruba sto let skončilo deset mechanismů nezdarem a dva přežily.
Takže minulost dává zachování evropské měnové unie slušných 17 procent na přežití. Kolik dáváte vy?