Když vám řeknu, že ženy v průměru porodí pět až osm dětí a průměrný věk dožití je mezi čtyřiceti, padesáti lety, tak vám tuto představu potvrdím. Podle mé zkušenosti takto vypadá průměrná představa lidí o tomto světě.
Má to jediný háček. Takto tento obrázek vypadal v šedesátých letech minulého století. Od té doby se svět výrazně změnil. Mohly za to politické změny, šíření technologií, znalostí a zdravotní péče.
Když se totiž posuneme do současnosti, tak zjistíme, že rozvíjející se svět má v průměru podobně velké rodiny jako ten vyspělý. I věk dožití se výrazně zvýšil. Už nemůžeme hovořit o rozdílu v desítkách let, ale jen v řádu let. Jen Afrika je tím černým Petrem, kde přes pozitivní změny nadále přetrvává větší rodina a nižší věk dožití.
Jeden posluchač, když jsem ukazoval tyto obrázky, se zeptal, zda snižující se velikost rodiny nepředstavuje problém pro tyto ekonomiky. Demografický problém. Ano, představuje - podobný jako pro ty vyspělé. Jen bude v čase posunut směrem do budoucnosti.
Navíc nelze říci, že by snižující se velikost rodiny bránila růstu ekonomiky. Je potřeba jej zkombinovat právě s věkem dožití. Čistě účetně: pokud se lidé dožívají nyní o dvacet let vyššího věku než před půl stoletím, tak se doba jejich spotřebního cyklu zvýšila o více než dvě třetiny. Jak demografie bude ovlivňovat růst ekonomik? Nejenom těch rozvíjejících se, ale i těch vyspělých? Tak na to se podíváme příště.
