Hornoplošník až pro 19 cestujících (nebo 1850 kg nákladu) začali v Kunovicích vyvíjet v polovině 60. let minulého století. V tehdejším komunistickém Československu se exportní výroba nutně zaměřovala na
požadavky ze Sovětského svazu, jehož dopravce Aeroflot již využíval
pětimístná kunovická aerotaxi L-200 Morava.
Aeroflot však požadoval letadla pro větší počet cestujících, která by byla schopna přistávat na malých a neupravených letištích a létat v extrémních podmínkách.
V Kunovicích byl proto zahájen vývoj nového stroje s označením L-400. Později bylo rozhodnuto o změně motorů a dalších úpravách a z L-400 se
stalo L-410. První L-410 měly kanadské motory Pratt & Whitney a třílisté vrtule rovněž kanadské výroby. V roce 1975, po dokončení domácího vývoje, získaly turbovrtulové motory Walter M601 z pražského Motorletu a domácí vrtule Avia.
Podvozek letounu vydrží i opravdu "bláznivé" přistání
L-410 uspělo v mimořádně náročných testech v drsných podmínkách v Rusku. Tamní Aeroflot je zařadil do své flotily, přičemž L-410 bylo jediným
letadlem zahraniční výroby a vývoje, které používal.
Letouny, vyznačující se schopností vzletu a přistání na krátké, nezpevněné ploše a dobrým výkonem ve vysokých nadmořských výškách i při extrémních teplotách, se prodávaly i do dalších zemí, mnohdy právě přes Sovětský svaz do "spřátelených" zemí Asie, Afriky či Jižní Ameriky. V současnosti lze na L-410 narazit takřka po celém světě, několik desítek jich létá v Evropě.
Verzí je mnoho
Letouny se vyráběly a vyrábějí v řadě variant, například roku 1985 byla uvedena do provozu zdokonalená víceúčelová verze L-410UVP-E s motory M601E a pětilistými vrtulemi, která je i ve výzbroji české armády. Existují různé verze L-410 pro dopravní, obchodní a vojenské letectvo či speciální stroje například pro Červený kříž nebo pro mapování.
V 90. letech společnost začala vyrábět zmodernizovanou verzi s označením L-420. Z L-410 vycházel také větší (čtyřicetimístný) typ L-610, jehož prototyp poprvé vzlétl před více než 20 lety, který se však sériové výroby nedočkal.
požadavky ze Sovětského svazu, jehož dopravce Aeroflot již využíval
pětimístná kunovická aerotaxi L-200 Morava.
Aeroflot však požadoval letadla pro větší počet cestujících, která by byla schopna přistávat na malých a neupravených letištích a létat v extrémních podmínkách.V Kunovicích byl proto zahájen vývoj nového stroje s označením L-400. Později bylo rozhodnuto o změně motorů a dalších úpravách a z L-400 se
stalo L-410. První L-410 měly kanadské motory Pratt & Whitney a třílisté vrtule rovněž kanadské výroby. V roce 1975, po dokončení domácího vývoje, získaly turbovrtulové motory Walter M601 z pražského Motorletu a domácí vrtule Avia.
Podvozek letounu vydrží i opravdu "bláznivé" přistání
L-410 uspělo v mimořádně náročných testech v drsných podmínkách v Rusku. Tamní Aeroflot je zařadil do své flotily, přičemž L-410 bylo jediným
letadlem zahraniční výroby a vývoje, které používal.
Letouny, vyznačující se schopností vzletu a přistání na krátké, nezpevněné ploše a dobrým výkonem ve vysokých nadmořských výškách i při extrémních teplotách, se prodávaly i do dalších zemí, mnohdy právě přes Sovětský svaz do "spřátelených" zemí Asie, Afriky či Jižní Ameriky. V současnosti lze na L-410 narazit takřka po celém světě, několik desítek jich létá v Evropě.
Verzí je mnohoLetouny se vyráběly a vyrábějí v řadě variant, například roku 1985 byla uvedena do provozu zdokonalená víceúčelová verze L-410UVP-E s motory M601E a pětilistými vrtulemi, která je i ve výzbroji české armády. Existují různé verze L-410 pro dopravní, obchodní a vojenské letectvo či speciální stroje například pro Červený kříž nebo pro mapování.
V 90. letech společnost začala vyrábět zmodernizovanou verzi s označením L-420. Z L-410 vycházel také větší (čtyřicetimístný) typ L-610, jehož prototyp poprvé vzlétl před více než 20 lety, který se však sériové výroby nedočkal.
