Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Někteří lidé platí i v Česku daně dobrovolně. Proč to dělají?

Ekonomika

  10:21
Zprávy o zvyšování daní, aby bylo z čeho splatit dluhy státu, nepotěší asi nikoho. Ostatně, kdo by rád platil státu. Jenže i takoví lidé existují.

Daňový systém je v Česku složitý foto: Shutterstock

Za poslední rok poslaly stovky lidí českému ministerstvu financí na úhradu státního dluhu desítky tisíc korun. Zcela dobrovolně tak vlastně zaplatili další daň. Co vedlo dárce k poslání peněz, ministerstvo neví. Něco o tom ale mohou napovědět programy dobrovolných daní v cizině a pokusy ekonomů.

Možnost darovat peníze státu nebo na sebe dobrovolně uvalit vyšší daně existuje třeba v Dánsku nebo ve Spojených státech, kde má 41 z tamních 50 států v daňovém přiznání kolonku pro dobrovolné příspěvky. Třeba v Massachusetts si lze dobrovolně zvýšit sazbu daně z příjmu. Nejúspěšnější program dobrovolných daní ale proběhl za druhé světové války. Obyvatelé zemí válčících proti nacismu kupovali státní dluhopisy, i když z nich dostávali nižší úrok, než kdyby měli cenné papíry soukromých firem. De facto tak darovali vládě peníze. V USA si koupilo válečné dluhopisy 85 milionů ze 131 milionů obyvatel.

Lidé musí vědět, kam peníze jdou
Proč byla válečná akce tak úspěšná? Napomohla tomu masivní reklama i snaha ukázat se před svými sousedy. Hlavním důvodem bylo ale asi to, že peníze šly na jasně definovaný a životně důležitý účel: armádu a zbrojení. Navíc většina obyvatel věřila, že cíle, kvůli kterému jsou peníze vybírány, tedy vítězství ve válce, bude skutečně dosaženo. Že pro ochotu dát státu peníze je rozhodující pocit kontroly nad tím, kam peníze jdou, potvrdily před dvěma lety i pokusy ekonomů z University of Texas v Dallasu. Lidé byli ochotni dát peníze státu dobrovolně, pokud šly třeba na boj proti rakovině či národní parky.

Bylo by tedy možné "rozštípat" státní rozpočet na jednotlivé kolonky a platit jen dobrovolné daně, jak si to představují někteří teoretici? Asi ne. Za prvé, existuje tak zvaný problém černého pasažéra. Část lidí by mohla žít na úkor ostatních: nic by neplatili, ale využívali by služeb státu. Za druhé dobrovolný výběr daní by zřejmě nikdy nebyl tak vysoký, aby se z nich uživil evropský sociální stát.

Zkušenosti s dobrovolnými daněmi spíš upozorňují na to, že lidé jsou ochotni nést peněžní oběti i pro neosobní stát. Pokud ovšem mají dojem kontroly nad svým příspěvkem, V opačném případě jejich ochota platit klesá. A nejen dobrovolné daně, ale i ty povinné. I těm se totiž lze vyhnout ať již v rámci zákona nebo mimo něj.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...