Olympiáda funguje jako barometr světovlády a velmocenských ambicí

Počty cenných kovů z letošních olympijských her v Riu možná napoví, jak se bude dál vyvíjet globální ekonomika a politika. Vybojované zlaté, stříbrné a bronzové medaile od obnovení letních her v roce 1896 poměrně věrně mapují osudy států napříč turbulentním 20. stoletím.

Zatímco na prvním moderním klání v Aténách si vítězné vavříny rozdělilo pouhých deset národů, o více než sto let později se jimi může pyšnit už 85 zemí. Staří lídři získali nové soupeře. Grafika, kterou sestavil list New York Times, ukazuje rostoucí sílu Spojených států, úpadek koloniálních mocností, dočasné světlé zítřky východního bloku v čele se Sovětským svazem i nedávný vzestup nových tygrů vedených Čínou.

Za druhé světové války se svět zastavil, aby vběhl do soupeření dvou velmocí během studené války. Po jejím konci se Čína stala současně významným globálním i sportovním hráčem.

Jiné země – jako třeba Jamajka – se ale proslavily jen díky jedné disciplíně, atletice. V Londýně převzali jamajští sprinteři atletické žezlo od USA, když včele s Usainem Boltem získali ohromujících 12 medailí. Kromě toho však výprava z Karibiku nezvítězila v žádné jiné disciplíně.

Součty získaných medailí ukazují i dlouhodobé národní zaměření. Například Británie tradičně exceluje v cyklistice, Keňa a Etiopie sklízí úspěchy v dálkových bězích, Číňané ovládají badminton a stolní tenis.

Grafika byla vytvořená nejen jako celkové shrnutí všech sportů, New York Times předkládají i grafiky jednotlivých sportovních odvětví. Do několika z nich se promítly úspěchy československých a později českých výprav. Češi se před světem vytáhli v kategoriích, které jsou shrnuty souhrně pod běh, gymnastiku a vodních sporty.

Běh

Bosý maratonec Abebe Bikila získal pro Etiopii první zlato na olympijských hrách v Římě roku 1960. Od té doby vítězili etiopští běžci na vytrvalostních tratích se zlatou pravidelností. Na svém kontě má Etiopie zatím 25 medailí.

Bikilův úspěch však započal téměř o padesát let dříve a osm tisíc kilometrů severněji. V letech 1912 až 1936 se stalo Finsko vytrvaleckou velmocí: běžecká technika ‚létajících Finů‘ byla považována za nejlepší na světě. A byl to právě finský trenér, Onni Niskanen, kdo v Římě dovedl Bikilu na stupně vítězů.

Finskou techniku obdivoval i Emil Zátopek. A byli to na oplátku zase Fini, kdo v cíli olympijského maratonu v Helsinkách skandovali „Hive Satu Pekka“ - výborně pohádkový Péťo a provolávali československému běžci slávu. Československo se tak s třemi zlatými medailemi zařadilo do běžecké historie. Zátopkův olympijský trojboj zatím žádný jiný atlet nepřekonal a podle expertů už pravděpodobně nepřekoná.

Československé úspěchy v distančním běhu

Gymnastika

Sovětský svaz, ženská gymnastická supervelmoc, roky válcoval ostatní země v počtu získaných zlatých medailí. Sovětské gymnastky jich mezi léty 1952-1980 získaly rovných třicet. V době panování SSSR se gymnastické pole podařilo ovládnout jen Věře Čáslavské v Mexico City 1968, kde sama získala čtyři zlaté medaile, tedy o jednu víc, než gymnastická výprava Sovětského svazu. Československo slavilo tři zlaté také na olympijských hrách v Tokyu roku 1964.

Další gymnastickou baštou bylo Rumunsko. To získávalo medaile ve smíšených družstvech konstatně od roku 1976. Bohužel, tým pro letošní olympiádu se do Ria ani nekvalifikoval.

V současné době drží první příčku v počtu medailí Spojené státy, které získaly medaile na posledních šesti olympijských hrách – v roce 1996 ukořistil tým Magnificent Seven zlato a o šest let později na tento úspěch navázal v Londýně zlatý tým Fierce Five.

V mužské gymnastice dominuje opět Rusko, dříve taktéž Sovětský svaz. Japonsko letos opět získává svoji padlou slávu ze šedesátých a sedmdesátých let, od roku 1990 získala velký počet medailí Čína. Pro československou mužskou gymnastiku byla úspěšná léta 1924 a 1928, kdy v součtu z obou let získali gymnasté 14 medailí z toho dvě zlaté: Bedřich Šupčík v Paříži 1924 ve šplhu na laně a Ladislav Vácha v Amsterodamu 1928 na bradlech.

Rychlostní kanoistika

Tato disciplína se poprvé objevila na olympijských hrách roku 1936 v Berlíně. Jednou z nejúspěšnějších zemí je Německo. Českoslovenští reprezentanti Josef Holeček, Jan Brzák, Bohumil Kudrna a František Čapek získali na hrách v Londýně 1948 tři zlaté a jednu stříbrnou medaili, zlatý úspěch zopakoval Josef Holeček roku 1952 na olympiádě v Helsinkách. Už Česká republika slavila úspěchy v kánoistice zásluhou Martina Doktora a vodní slalomářky Štěpánky Hilgertové, do olympijské statistiky se řadí jejich tři zlata z Atlanty 1996 a následné zlato Hilgertové ze Sydney 2000.

Československé a české úspěchy v kanoistice