Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Osobní bankrot vyřeší dluhy za pět let. A lidé si nezničí život

Ekonomika

  7:00
PRAHA - Obrovské dluhy nemusí lidem zkazit zbytek života. Musejí si ovšem po dobu pěti let vystačit jen s minimem peněz a vrátit alespoň třicet procent z vypůjčených částek. Neboli využijí možnosti takzvaného oddlužení.

Osobní bankrot. foto: Shutterstock

Vyhlášení osobního bankrotu nabízí fyzickým osobám – ale i nepodnikajícím právnickým osobám –, které fakticky zkrachovaly nebo jim to alespoň reálně hrozí, insolvenční zákon. 

Po pěti letech pak člověk začíná fungovat zcela znovu, ekonomicky s čistým štítem.

„Oddlužení sice představuje pro dlužníka poměrně výrazné omezení v nakládání s majetkem, nicméně není povinen uhradit celou výši svých závazků,“ říká advokát Jiří Kocík, partner kanceláře Tomíček Legal. Věřitel naopak podle něj získává jistotu, že dostane zpět alespoň část pohledávek.

Banky zavírají oči nad milionovými dluhy poplatkových kverulantů

„Často se stane, že na rozdíl od exekucí, v nichž není dlouhodobě nic vymoženo, se cestou oddlužení splatí alespoň část dluhu, který vůči nim dlužník má,“ říká pak advokát Jiří Matzner. 

Upozorňuje tak na skutečnost, že osobní bankrot dlužníka může být vlastně výhodný i pro věřitele. Sice nedostane všechny své peníze, ale dostane alespoň nějaké. „Věřitelům jsou pohledávky uspokojovány poměrně k jejich výši, tudíž ti s vyšší pohledávkou v součtu obdrží od dlužníka více peněz,“ dodává.

Pravidla osobních bankrotů naopak silně kritizuje provozní ředitel firmy M.B.A. Finance Jakub Zakrzecki, která se zabývá i správou pohledávek. 

„Je obvyklé podat insolvenční návrh až v poslední chvíli, kdy dlužník vše prodal, zapůjčil nebo si vzal úvěr na větší obnos peněz a tyto peníze využil pro svoji potřebu. Původní myšlenka byla odlišná, založená na principu osobní odpovědnosti, nikoliv na zneužití,“ vysvětluje Zakrzecki,

Česká koruna.

Legislativa i samotný proces oddlužení by tak měly podle něj brát větší ohledy na věřitele. Zohledněni by pak měli být zvláště ti malí.

Řešit své dluhy cestou oddlužení se navíc může pokusit i podnikající člověk, který se do dluhů dostal právě v souvislosti s byznysem. Zjednodušeně řečeno s tím však musí souhlasit i jeho věřitelé. Bankrotář navíc nemusí splatit ani třetinu svých dluhů, opět to ale musí potvrdit ti, co mu půjčili. Pravidla se naproti tomu netýkají takzvaných zajištěných úvěrů, tedy například hypoték.

Insolvenční zákon počítá s celou řadou přísných pravidel a podmínek, ve kterých není úplně jednoduché se vyznat. Zjednodušeně ale vše začíná přímo u dlužníka. Jen on si totiž může říct, že se ke svým dluhům – které nemůže reálně splatit a má je u více věřitelů – postaví právě tímto způsobem.

Neznalí, ale i vychytralí dlužníci

Jeho rozhodnutí následně schvaluje soud. Musí být totiž reálné, že bude opravdu schopen splatit požadované peníze.

Soud přitom zkoumá množství dokumentů, které mu musí dlužník poslat, stejně jako například to, zda svým jednáním nesleduje jen nepoctivý záměr a nehodlá tak věřitele pouze poškodit. 

ČTĚTE VÍCE:

„Úprava oddlužení je pro samotné dlužníky obtížně pochopitelná a k zamítnutí návrhů na oddlužení často dochází pouze proto, že návrh není podán správně a nejsou k němu přiloženy zákonem vyžadované přílohy,“ říká Jiří Matzner.

Dlužník totiž podle insolvenčního zákona musí například označit věřitele a osoby oprávněné za něho jednat. Musí také sepsat jak své příjmy za poslední tři roky, tak i ty očekávané v příštích pěti letech. Navrhuje rovněž způsob oddlužení nebo informuje soud, že tento návrh nevznáší. Mimo jiné musí sestavit i seznam svého majetku a závazků.

Jiří Matzner tak dodává, že například u osob ze sociálně slabších vrstev je příprava příloh bez pomoci advokáta – kterého si ve většině případů nemohou dovolit – téměř nadlidský úkol. Upozorňuje však i na zcela opačný problém. 

Najdou se totiž také vychytralí dlužníci, kteří právě návrh na oddlužení zneužívají ve svůj prospěch. A vytvářením situací, spojených s insolvencí a oddlužením, sledují spíše nepoctivé záměry.

Kolik se splácí měsíčně

Podvodníci totiž právě touto cestou uměle oddalují hrozící dražby svých nemovitostí. Snaží se tak využít pravidla, podle kterého je sice možné i po zahájení insolvenčního řízení nařídit nebo zahájit exekuci, nelze ji už ale provést. Právě v těchto případech by však měl zakročit soud a podobným excesům jasně zamezit.

Věřitelé pak rozhodují o tom, jakým způsobem dostanou své peníze od dlužníka zpět. Z ákon totiž nabízí dvě varianty, takzvané zpeněžení majetkové podstaty nebo plnění splátkového kalendáře. První možnost dopadá na majetek, který dlužník už má, druhá zase na ten, který teprve vydělá nebo získá jiným způsobem. Například prostřednictvím dědictví či darováním.

Kolik peněz dlužníkovi při plnění splátkového kalendáře zůstane, přitom není úplně jednoduché zjistit, částku totiž potvrzuje soud. Pro přesnější představu lze alespoň využít internetovou kalkulačku, která je dostupná například na stránkách insolvencni-zakon.justice.cz, které provozuje přímo ministerstvo spravedlnosti.

Obecně platí, že čím dlužník vydělává nižší částku, tím mu více peněz zbude a méně jich odvede věřitelům. Podstatné rovněž je, zda žije v manželství a kolik má dětí. Například ženatý dlužník se dvěma dětmi, který vydělává českou průměrnou mzdu, přesahující 27 tisíc korun, tak na svůj účet dostane téměř 14 tisíc korun. Měsíčně pak odevzdá něco přes devět tisíc korun. Část peněz ale ještě zamíří k insolvenčnímu správci. I to kritizuje Jakub Zakrzecki.

Co je vlastně lichva

Největším problémem vypořádání se s dluhy ale není složitá právní úprava, ale spíše nedostatečná finanční gramotnost zadlužujících se. „Nejvíce nevýhodné podmínky mají společnosti nabízející rychlé půjčky do pěti tisíc korun. Ty nejsou zákonem o spotřebitelském úvěru regulovány. Zde pak nejsou výjimkou RPSN sazby v tisícových výších,“ upozorňuje na obecnější problém Jiří Matzner.

Lichva je sice trestná a hrozí za ni až osm let vězení, nikde ale není přesně stanoveno, co už je možné právě za nepřiměřený úrok považovat. Podle trestního zákoníku se tak lichvy dopustí například ten, „kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru“.

Záleží pak na konkrétním případě a rozhodnutí soudu, zda výši úroku považuje za lichvářskou. Advokát Jiří Kocík apeluje na potenciální dlužníky, aby se vždy podrobně seznámili se smluvními podmínkami a pečlivě uvážili reálnou potřebu půjčovaných peněz.

Vzhledem k množícím se excesům se však právě připravují nová a daleko přísnější pravidla týkající se jak spotřebitelských úvěrů, tak i právě lichvy a jejího postihu. Dosáhnout na úvěry obecně tak bude do budoucna patrně daleko složitější.

Nová pravidla ale nemusejí mít jen pozitivní dopad. Nezamezí totiž tomu, aby se právě lidé, kteří jsou dnes ochotni si půjčit i nad rámec svých reálných ekonomických možností, znovu zadlužili. Vydají se možná jen k ještě horším firmám než v současnosti.

 

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...