Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Po prezidentských volbách jsem poprvé zažil deprese, říká Svěrák

Média

  17:12
PRAHA - V žižkovské hospodě U Járy čekám na Zdeňka Svěráka. V časném odpoledni je tu jen pár hostů. Stejně ale, jakmile se objeví sedmasedmdesátiletý scenárista a herec, vyskočí od vedlejšího stolu mladík: „Jsem váš velký obdivovatel. A můžu se s váma vyfotit?“ Je mu něco před dvacet.

Zdeněk Svěrák foto: MAFRA - Michal Sváček

Obecná škola, ale i vaše nová knížka Po strništi bos, jsou plné vzpomínek na dětství. Člověk začne většinou na dětství intenzívně vzpomínat, když není spokojen s dneškem. Jak se cítíte v dnešní době?
Já se vlastně k tomu psaní utíkám jako do úkrytu před palbou tohoto světa. Jako Božena Němcová. Zrovna tenhleten rok 2013 – ne že bych věřil na smolnost třináctky - není pro mě šťastnej. Začalo to prezidentskou kampaní, do které jsem se vložil ne proto, že by mě politika bavila, ale čistě kvůli svému svědomí. Prorokoval jsem – a nebylo nic těžkého tuhle prognostickou úvahu udělat –, že po volbách naše země zoranžoví a zrudne. A že by bylo užitečné, kdyby byl protiváhou prezident, který má jiné mravy a uvažování. Ale já jsem se do té prezidentské volby vložil až tak moc, že když jsme prohráli, poprvé v životě jsem poznal, co jsou to deprese. Do té doby jsem o tom jen čet. A do toho ještě přišla smrt mýho kamaráda Honzy Kašpara. To čekání na smrt bylo... těžký pro nás, kteří jsme ho měli rádi, nemluvě o tom, jaké bylo pro něj. No a teď další volby se stejným rébusem. Čili je pravda, že se do psaní o dětství utíkám jako do bezpečného přístavu.

Scenárista, herec, textař a spisovatel Zdeněk Svěrák

Jak se u vás projevovaly deprese?

To se těžko popisuje. Je to... smutek totální. Život vám připadá blbej, nemůžete v noci spát bez stilnoxu, pořád myslíte na nepříjemné věci, máte úzkostné sny. Že třeba mám jet na zájezd a nevím, kde jsem zaparkoval auto. Nikdo mi nepomůže a čas běží. Nebo že mám zaskočit v nějaké Shakespearově hře a marně těm profesionálním hercům říkám, že nevím, co ta postava říká. „Ale to znáš! Neblbni, přece Shakespeare!“ Vyjdu na jeviště a nevím nic. Probudí mě tíha na srdci. Pocit selhání. Ale taky začne fungovat psychosomatika – máte bolesti hlavy, hexnšus nějakej. A všechno to bylo z duše. Byl jsem beznadějně smutnej. 

Nechce se mi věřit, že zrovna vy budete mít pocit životního selhání. Přece můžete být pyšný na to, co je za vámi.
To já si v těch depresích říkám taky: Když se ohlídneš, podívej, co jsi udělal pěkných věcí. Vždyť jsi v to ani nedoufal! Já jsem vůbec neměl takový sen, že bych hrál divadlo, že bych dělal film. Měl jsem sen, že napíšu knížku povídek – a to jsem si na stará kolena splnil. Vlastně žádný nesplněný sen ani nemám.

To zklamání ze současnosti se týká jen prezidentské volby?
Ne. Já jsem především zklamanej z toho, že ta většina, která u voleb rozhoduje, má mentalitu čtenářů bulváru.

Celý rozhovor se Zdeňkem Svěrákem o stařecké dalekozrakosti, Cimrmanově jmelí a veselém čekání na konec najdete v magazínu Pátek.

Co ještě najdete v pátečním magazínu

Porota Pátku LN: Vadí vám u kandidátů do sněmovny jejich komunistická minulost?

Rukavičky bílé s sebou. Jak se změnily taneční za posledních třicet let.

Případ ztraceného milionáře.  Pátralo nem celé Německo, našel se v Klatovech.

Ženská tvář, buldočí styl. Portrét dcery Mariny Berlusconiové.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!